Tohle vyprávění není veselé, ale je ze života. Čtenářka Tindi mi napsala o osudu jejich pejska Jacka, protože si včera přečetla zprávu, že náš psí dobrák Charon šel už spát...

Tindi, držím Jackovi palce, aby ho to příliš nebolelo, a přeji vám všem hodně síly!


Včerejší článek o Charonově osudu (ať je mu v psím nebi co nejlépe!) mě přiměl, vypovídat se také z našeho smutku a povyprávět jeden psí příběh.

jack a spol.

Našeho Jacka jsem si vzala z útulku před šesti lety. Tehdy jsem byla sama a tak jsem se dvou až tříletému kříženci německého ovčáka mohla věnovat natolik, že jsme byli nerozluční. Už dva měsíce poté, co jsem si ho vzala, se u něj projevila trudnice psí, což obnášelo časté a nepříjemné koupání. Tehdy jsem se dozvěděla, že vlivem špatné výživy a špatné péče původního majitele, bude mít Jack sníženou imunitu, což se projevuje dodnes. Tehdy jsem Jacka naučila vše, co umí (základní povely a zdravení). Nejprve se sice nenechal ani obejmout, ale dnes leze na klín každé návštěvě a to dokonce i v čekárnách veterinářů. Složila jsem s Jackem canisterapeutické zkoušky a poslední tři roky tak dělal Jack radost kamarádům ze stacionáře. Dnes máme s partnerem dvě děti a Jack je jediný pes, kterého bych s čistým svědomím nechala děti samotné. Ze strany partnerovy rodiny jsem z počátku slýchávala: „Je to jen pes." Ale když i oni Jacka poznali, porozuměli mi a všude vyprávějí, jak je skvělý, a že hodnějšího psa nepoznali. Má i své chyby - jelikož hlídá náš domov, štěká na všechny, co se kolem mihnou. Pouští hrůzu. Ale když vidí, že se s lidmi bavíme, nebo jdou k nám na návštěvu, v tu ránu je přitištěn na „nezvané" hosty a dožaduje se hlazení. A další vlastností, kterou si přinesl z předchozího života před útulkem je, že nemá rád ostatní psi. Nikdy se se psem neporval, ale dává najevo, že se mu nelíbí, tedy kromě německých ovčáků, s těmi si rozumí. Jeho smečkou jsou však lidé, a ode mne se nehne.

V průběhu svého života Jack prodělal různé nemoci a musel navštívit i oční kliniku, ale pravé trable nastaly loni na podzim. Včetně veterinářky jsme mysleli, že je nachlazený a podle toho jej léčili. Když však na pčikání později i krve nic nepomáhalo, byli jsme odesláni ke skvělému veterináři na rentgen a rinoskopii. Tam Jackovi zjistili rozsáhlý tumor v nose. Rozhodli jsme se pro nákladnou operaci, ale nyní, 5 měsíců od ní Jack opět pčiká krev a chroptí. Před měsícem k tomu začal kulhat. Opět léčba, která nepomohla a doporučení návštěvy veterináře s rentgenem. No a včera hodinu poté, co jsem dočetla nešťastný Charonův příběh, jsem se dozvěděla, že má Jack stejné onemocnění jako Charonek a čeká ho jen pár měsíců či týdnů života. Přijde mi to jako špatný vtip. Většina zvířat, která jsme si pořídili, je chronicky nemocná. Před nedávnem jsme na opuštěné silnici našli vyhublého vlčáka, o kterého se nikdo nepřihlásil. Snad bude alespoň Jimmy zdravý. Ikdyž to nebude takový parťák jako Jack. Není zvyklý žít v domě a tak s ním netrávíme celý den jako s Jackem, který má pelíšek u krbu. O našich zvířatech a dalších zachráněných (kočičák a straka), by se dala napsat knížka. Tu si píšeme celá rodina v srdci a bojíme se dne, kdy se budeme muset rozloučit. Už jednou jsem se musela rozhodnout mezi trpěním zvířete a milosrdnou injekcí. A ač se všichni bojí, tu pravou chvíli na ni každý pozná sám. A vím, že nás to bude bolet, ale to zvířátko si od utrpení oddychne. Vím, že nejsme sami, kdo tohle prožívá, ale nějak jsem si tímto článkem potřebovala ulevit. Přeji všem, aby se takové chvíle ještě hooodně dlouho nedočkal. Mějte jen samou radost ze svých mazlíčků!

Mějte se krásně!
Tindi

P.S. Posílám i fotku zachráněné straky s dalšími zvířecími kamarády.

straka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Reklama