Zdraví

Jablko mě málem připravilo o život!

 

Nevím, jestli to bylo opravdu ono, ale zkusím svůj zážitek popsat....

Když mi bylo sedmnáct, šli jsme s přítelem na zábavu do vedlejší vesnice. Cestou mi utrhl u cesty nezralé jablko a já si ukousla veliký kus. Dělali jsme hlouposti, smáli jsme se a větší zbytek tvrdého sousta se mi dostal do krku, kde okamžitě zafungoval polykací reflex a to tak dlouho, dokud sousto nebylo "za klapkou".

V tu ránu jsme věděla, že je zle. Krk začal otékat, špatně se mi dýchalo, nemohla jsem polknout ani slinu, musela jsem je krvavé vyplivovat. Ihned jsme se vrátili, sehnali souseda s autem a jeli na pohotovost. Tam se mi podívali do krku a poslali nás do okresního města(samozřejmě autem, na sanitu jsem asi neměla nárok).

Cestou jsme museli dvakrát předjíždět ruskou kolonu, takže jsme konečně dorazili, cítila jsem, že asi brzo ztratím vědomí a přítel mě už téměř nesl. V ordinaci mi krátce mrkli do krku a okamžitě na sál. Už jsem moc nevnímala, jen vím, že mě položili na stůl, zaklonili hlavu a pak už nic.

Jen....tak jak jsem ležela, s lékaři nade mnou, kolem byla tma a stůl se mnou se pomalu rozjížděl někam šikmo vzhůru. Křičela jsem, že nikam nechci, že zůstanu dole, ale rychlost se stále zvyšovala, lékaři zůstali daleko dole a mně začínalo být pomalu jedno, kam se to řítím a začínala jsem být zvědavá, co bude na konci.

Najednou jsem ucítila prudkou a silnou bolest na hrudníku, stůl sjel velice rychle dolů a ....nic, tma. Když jsem se druhý den probudila na pokoji, přišel se mně nějaký mladý lékař zeptat, jestli se mi něco nezdálo, že dělají nějakou studii.

Byla jsem ještě rozespalá a malátná, řekla jsem že ne, vše se mi vybavilo až po pár hodinách, ale byla jsem tehdy moc ostýchavá na to, abych se šla lékaře zeptat, co se se mnou vlastně dělo.

Mimochodem, mého přítele poslali tehdy domů s tím, že je můj stav velice vážný a kdybychom přijeli o chvíli později, bylo by pozdě.


Holubice


Milá Holubice, i tobě děkuji za příběh, který pro tebe jistě nebyl příjemný. Díky bohu vše dobře dopadlo... a k otázce, zda „tvoje cesta“ byla skutečná, či to byl jen pouhý sen, mohu napsat jediné: Kdo ví????

 

   
12.08.2005 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Gwendylon [*]

    tortora: se mnou... btw. s Holubičkou hraju taky :o)

    superkarma: 0 12.08.2005, 18:08:22
  2. avatar
    [6] tortora [*]

    je dobře,že jsi to přežila s kým bych hrála lodě???

    superkarma: 0 12.08.2005, 15:51:32
  3. avatar
    [3] Žulda [*]

    To já vím o jednom případu,kdy se ve školce 4letý chlapeček udusil bramborou,bylo z toho velký pozdvižení,no,bodeť ne,nikdo nemohl pochopit,jak je to možné.

    superkarma: 0 12.08.2005, 13:31:00
  4. avatar
    [2] Majdinka [*]

    A už koušeš po malých soustech a pomalu?

    superkarma: 0 12.08.2005, 13:03:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme