Na takovou pochoutku vzpomíná naše čtenářka s nickem Gerda. A ještě by ráda připomněla Lečo s klobásou a vejcem. Po tom by se jeden čas úplně utloukla i když ji to pokaždé řádně prohnalo.

U nás se moc pochoutek nenakupovalo, ale měla jsem babičku, která dokázala božsky vařit. Ledničku jsme neměli, takže si pamatuju, jak dávala třeba máslo do hrnku s ledovou vodou, kterou stále měnila. A když jsem přinesla čerstvý chleba od pekaře z Citova, na to máslo....lahoda.

V létě jsem s hrníčkem obešla zahradu, natrhala si zralé maliny, angrešty a rybíz, posypala cukrem a na lavičce si pochutnávala. Později, kdy už jsem začínala mít dospělejší chutě, mi jahodová pěna přestávala stačit, takže jsem ocenila ostrou chuť dvoubarevných kostech šumáků. Ve škole bývala nejlepší svačina rohlík s čokoládou nebo jablíčko s čokoládou.

V zimě si celá třída dávala svačinová jablíčka na rozpálená žebra radiátoru, o první přestávce se to obrátilo a na hlavní už bylo jabko hezky upečené. A co bych ráda připomněla jako nezapomenutelnou lahůdku? LEČO S KLOBÁSOU A VEJCEM. Bylo to ve skle, půllitrová nebo litrová konzerva. Po tom bych se jeden čas utloukla. Ta klobása se jen rozplývala, bylo to docela pikantní a pokaždé mě to řádně i prohnalo. Ale nemohla jsem si pomoct.

Dnes bych to už nekoupila. Nekupuju vůbec žádné konzervy, chuť je totiž strašná a o kvalitě radši neuvažuju. Stačilo mi, když mě nedávno honila mlsná a po desetiletích jsem si koupila Polomáčené sušenky s čokoládou. Tedy, nejsem zvyklá nic vyhodit, šetřím, jak se dá - ale toto jsem jen ochutnala, a protože nemáme drůbež, nakrmila jsem koš na odpadky. Další zklamání.

Stejně jako třeba Termix - tím jsme v 70. letech k sobě lepili kulaté piškoty a měli tak laciný a dobrý moučník. Dnešní Termix - fuj. No nic, nebudu si kazit chuť k obědu.

Naštěstí záleží na mně:)

Gerda

Milá Gerdo, zdrovna teď jsme se Sašou vzpomínaly na zmíněný Termix. Dnes se táhne jako guma

Text nebyl redakčně upraven

Reklama