Čtenářka Nora nám popsala, jak jediný dědeček v rodině si celý život stěžuje, že umře, ale k doktorovi nejde. Proto je vděčná, že jeho syn to má zcela jinak. Děkuji Vám Noro za příspěvek.

Trable s dědou

Když jsem se seznámila se svým mužem a poté jeho rodiči, radovala jsem se, že naše děti budou mít bezva dědu. Já neměla ani jednoho dědu a můj otec v podstatě nefungoval. Hrozně jsem záviděla dětem, které dědu měly. Jedna moje kamarádka často vyprávěla, kam ji děda o víkendu vzal, co zajímavého spolu dělali, ...

Myslela jsem si, že moje děti také prožijí spoustu zajímavých zážitků s dědou. Mají jen jednoho. Spletla jsem se.

Děda neuvěřitelně rychle zestárl. Než první dítě dorostlo do věku, kdy se s ním dalo chodit na procházky, do zoo a tak, z dědy se stal „stařík nad hrobem“. Ale ani tak ne fyzicky, jako psychicky.
Prý už dobrých třicet let říká „já už tu stejně dlouho nebudu“. Je to hrozný hypochondr, každou sebemenší bolístku hrozně prožívá a nechává se opečovávat.

Přitom když se jedná o něco vážného, tak se chová přesně naopak - „to je dobrý, to rozchodím“. K doktorovi odmítá jít. Třeba o svátcích měl vážnou příhodu. Odmítl jet na pohotovost, a když byl konečně pracovní den, prohlásil, že to počká, že k tomu doktorovi měl jít po Novém roce. Myslíte si, že šel? Skučel bolestí, sotva chodil, v noci se nevyspal, ale ne, k doktorovi nepůjde.

Zuříme v rodině naprosto všichni, ale nic s ním nesvedem. Se svým zdravím šíleně hazarduje, sám si ubližuje třeba nevhodnou stravou, kterou má od doktora zakázanou (tajně, aby to babička, která se mu snaží vyvářet, nevěděla), a podobně. A nepomáhají ani argumenty, že je jediným dědou v obou rodinách, že děti si ho vůbec neužijí. Kdepak, on už tu stejně dlouho nebude a děti jsou na něj moc živé, hlučné, ...

On už je přeci hodně starý, nemocný, moc nemocný pán.

Je to k uzoufání, ten jeho přístup k vlastnímu zdraví.

Možná i proto, že můj muž měl toto doma, je jiný. Ke svému zdraví přistupuje zodpovědně, snaží se jíst zdravá jídla, snaží se chodit víc pěšky, ... Když má zdravotní problém, řeší ho. Nemusím na něj dohlížet jak na malé dítě, vždyť on je v mnoha věcech mnohem zodpovědnější než já. A stejně si myslím, že některé chlapy jejich ženy stejně nedonutí (viz náš děda).

Můj muž není hypochondr, který by při rýmičce umíral a nutil nás ho obskakovat.

Jen k zubaři ho nedostanu. To odmítá, ale dlužno dodat, že zuby by mu mohl kdekdo závidět, dosud žádný kaz. Tady mu bylo shůry dáno... :)

Jsem svému muži za celý jeho přístup k vlastnímu zdraví neskutečně vděčná. Třeba aspoň děti našich dětí budou mít toho správného (a zdravého) dědu, který s nimi bude blbnout, jezdit na výlety a tak...

Nora


Pečujete a hlídáte zdraví svého partnera?

  • Nutíte ho chodit k lékaři?
  • Musíte ho objednávat na preventivní prohlídky?
  • Dohlížíte na to, aby bral léky?
  • Podceňuje s chlapskými řečmi na rtech příznaky nemocí?
  • Nebo je to hypochondr, který sám lékaře obtěžuje?
  • Nechá si do svých nemocí mluvit?
  • Trápí vás, že s ním nehnete?

Své příběhy, úvahy, nářky i popis komického mužského chování směřujte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Slibuji, že se vší vážností ve tváři se nebudu ničemu smát ani posmívat a že jedné z vás za příspěvek pošlu odměnu. Voucher na 500 Kč do internetové lékárny www.lekarna.cz. Kdo to bude, zveřejním dnes v 16 hodin…

Reklama