Ale to něco uvidíte! Takhle křičel tatínek naší čtenářky Vlasty, když nedokázal odemknout „zaseknuté“ dveře, za kterými byla uvězněná. Jak to nakonec dopadlo a jestli se konal výprask, se dočtete v jejím příspěvku

Takhle křičel tatínek naší čtenářky Vlasty, když nedokázal odemknout „zaseknuté“ dveře, za kterými byla uvězněná. Jak to nakonec dopadlo a kdo to odskákal se dočtete v jejím příspěvku

Dobrý den všem v redakci i čtenářkám.Na svoje zabouchnuté dveře si pamatuju moc dobře, ačkoliv se přede mnou zabouchly už v minulém století.....no, ony se nezabouchly samy, ale postaral se o to můj o tři roky starší bratr.

Rád mě všelijak strašil a zlobil a věděl, že nejvíc jsem se jako malá holka bála Golema. A tak při jedné naší „roztomilé hře“ najednou vypnul hrudník - zkameněl, vlastně by se dalo říci, že zhlinovatěl a tlačil mě před sebou kamsi do zadní komůrky našeho bytu, kde jsme měli koupelnu, jako buldozér.

Já křičela a prchla jsem za dveře, které jsem v rychlosti za sebou zamkla. Nějak nešikovně, protože potom už nešly odemknout. Zkoušelo se to z jedné strany, zkoušelo se to z druhé strany. A čas běžel a tatínkovi tekly nervy. Byl celkem nezručný a tak jsme zkoušeli odemknout dveře naprosto zbytečně.To byly ještě poctivé dřevěné dveře.

Já celá ubrečená jsem si myslela, že už tam asi umřu, jako nějaká princezna ve věži, protože okýnko bylo hodně vysoko a ty potvory nechtěly povolit. Až povolily tatínkovi nervy a zařval: „já ty dveře rozsekám, ale to něco uvidíte, to se připravte!“ A aby nemluvil, vlastně nekřičel, nadarmo, vlítnul do kůlničky pro sekyru a zámek dveří rozsekal. Nechal tam jen kliku, ale dveře stejně nešly zavírat.

A protože můj tatínek byl krajně nepraktický člověk, dveře jsme zavírali gumou chycenou za kliku a hřebíkem přitlučeným ke zdi. A tak jsme to měli pěkně dlouho......Ale nutno dodat, že se nekonal žádný výprask, ale objetí milovaného táty, že mě jako krásný princ zachránil. Pak jsme všichni spokojeně usedli k televizi a dívali se na vrchol romantiky, na Angeliku.....

Vlasta

To musela být ale mela, jako bych vašeho tatínka viděla. Moc hezká příhoda

Už se vám stalo něco podobného, milé ženy-in? Zůstala jste někde „vězet“za, nebo přede dveřmi? Byla ve vás malá dušička? Zpanikařila jste, nebo zůstala v klidu? Jak se ta patálie nakonec vyřešila? Kdo vám pomohl dostat se dovnitř, nebo ven?

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama