Bydlení na vesnici má svá pro i proti. Zatímco o takových Pražácích se traduje, že dlouho vyspávají, v mnoha malých městech a na vesnicích se snad nespí vůbec. Anebo se vstává za ranního kuropění.  A na to si paní Hana, která se přistěhovala právě z Prahy, nikdy nezvykne.

střecha

Sousede, proboha, proč si aspoň v neděli nepřispíte?

Paní Hana bydlela do svých pětatřiceti let v Praze. Pak ji zlákala vidina venkova, vlastní zahrádka, čerstvá zeleninka, čerstvý vzduch... i dětem tu bude lépe. S manželem se ohledně bydlení na vesnici dohodli poměrně rychle. Jen zvažovali, zda koupit starší dům, který si opraví, anebo zvolí novostavbu. Nakonec se rozhodli pro novostavbu v zástavbě řadových rodinných domů na kraji vesnice blízko Prahy. Nejednalo se přímo o satelitní městečko, ale něco v tom duchu. Tudíž zahrady v těsném sousedství s ostatními obyvateli.

Ale to paní Haně nevadilo, s lidmi vždycky vycházeli, nebyli konfliktní. Děti už chodily do školy, taky s nimi nebyly žádné problémy.

Nastal den D. Po úmorném nastěhování i první noc na venkově. Z pátku na sobotu. Těšili se, až se ráno vzbudí za cvrlikání ptáčků, žádný hukot aut a cinkot tramvají.  
Už v půl sedmé ráno je však vzbudil hluk sousedovy sekačky.
„Nééé, to nééé,“ zaúpěla paní Hana. „Já jsem se tak těšila, že se vyspím.“
„A tak je sobota, on to poseká a bude klid,“
uklidňoval ji manžel.
Ale klid nebyl. Nastěhovali se totiž vedle souseda, jemuž začali po čase ve spojitosti s jeho synem říkat Pat a Mat. Ti dva pořád něco kutili a předělávali. Na zahradě byli už od brzkého rána, soboty, neděle. Jejich barák i zahrada byly jako ze škatulky, řeklo by se, že už není co předělávat a vylepšovat, ale ti dva si vždycky něco našli.

Zpočátku šli na to paní Hana s manželem fikaně. Pozvali je párkrát i se sousedkou na grilování s tím, že se to protáhne až do nočních hodin a oni budou spát. Ale chyba lávky, brzy ráno už byli Pat a Mat zase na nohou a stáli na střeše.
„Sousede, proboha, proč si aspoň v neděli nepřispíte?“ ptala se nesčetněkrát paní Hana.
„Spát budu až v hrobě,“ odpoví ji bodrý soused a už žene syna do montérek a jdou opravovat stokrát opravené.

Se svým kutilstvím lezou na nervy i ostatním v ulici, ale barák paní Hany je nejblíž. Zvažuje, že si na ně půjde stěžovat, ale kam a jak to zdůvodní? Že si chce v sobotu a v neděli přispat? To nikoho nezajímá.
A tak se na sebe se sousedem nevraživě dívají, se sousedkou se vůbec nebaví a přemýšlí, zda se nevrátí zpátky do „poklidné“ Prahy.  

Čtěte také:

Reklama