Jeho matka zase objevila v kuchyni stůl, počmáraný barevnými pastelkami. Hlasitě si povzdechla, protože jí bylo jasné, že přiznání ze svého tříletého synka opravdu nedostane. Už si předem dokázala představit, jaké výmluvy uslyší. Nejčastější snad je věta „To samo!", a když už je hodně v koncích, tak přijde na své klasická průpovídka „Já nevím!". Nepomáhá ani vysvětlování, že mu za pravdu nic neudělá. Dítě si neustále stojí na svém. Takže nezbude nic jiného než ulhaného synka potrestat.

Pomohou tresty?
Chlapec už teď má jisté, že dnes večer půjde spát bez večerníčku, a velice pravděpodobně to nebude jediný díl večerní pohádky, který mu uteče. Co dělat s dítětem, které si neuvědomuje, že se lží daleko nedojde? Jen co se poučí z jedné situace, hned přijde druhá. Tentokrát je to pro změnu jeho hračka, kterou našla rozbitou a zastrčenou hluboko pod postelí. Opět další povzdech. Má cenu to se synkem vůbec řešit? Co kdyby mu dala další trest rovnou? Ušetřila by si půlhodinovou diskuzi na téma: Kdo to udělal?

Lepší dříve než-li později
Počmáraný stůl, rozbitá hračka, vylitý čaj na koberci... Kolik takových lumpáren bude muset ještě snést, než ten malý rošťák pochopí, že když přijde za svými rodiči a přizná se ke svému prohřešku, bude se dát spousta věcí zachránit nebo aspoň částečně napravit. Nikdo nebude sice nadšený z toho, že na nové sedačce je skvrna od kakaa, ale pořád se to bude čistit lépe za mokra, než když po nějaké době najdete kakaovou mapu přikrytou polštářem.

Lež postupem času
Je vědecky dokázáno, že děti začínají lhát někdy kolem třetího roku svého života, a pak už jim to vydrží celý život. Jen se časem naučí lež lépe využívat a poznají momenty, kdy je lepší říct pravdu. Hlavně se také s postupem času mění právě ty věci, které se snaží za roušku lži skrýt. Počmáraný stůl se postupně změní v zapírání špatných známek a falšování podpisů u poznámek, první cigaretu a lhaní o skutečném pobytu u kamarádů.

Pravdomluvní dospělí?
Po dětech vždycky chceme, aby mluvily pravdu, ale dokážeme jim jako dospělí jít příkladem? Kolikrát jsme dětem bez mrknutí oka zalhali my, ať už z jakéhokoliv důvodu? Mě nejčastěji rodiče odbývali nějakou lží, když se mě chtěli rychle zbavit a ochránit se od dalších zbytečných otázek začínající na A proč?". Kdy poprvé řekneme dítěti pravdu o tom, co je to smrt či vážná nemoc? Chodíme okolo horké kaše a říkáme jim něco o dlouhém spánku, ze kterého se nedá vzbudit. Je to proto, že se snažíme uchránit nevinnou dětskou duši od bolestivé pravdy, nebo se obáváme, že malý dětský svět se nedokáže vyrovnat s něčím takovým, jako je odchod blízké osoby? Vždyť s tím máme koneckonců problémy i my dospělí. Jak však potom můžeme chtít upřímnost od našich synů a dcer, když sami tak často utíkáme ke lži?

Lže vám vaše dítě taky? Co se snaží za lež schovat nejčastěji? Jak postupujete v případě, že vám potomek zarytě tvrdí něco, co viditelně není pravda? Jaké tresty se vám osvědčily? Pamatujete si na nějakou svoji lež z dětství? Byla jste za ni nějak potrestána? Jak? Komu a o čem nejčastěji lžete v dospělosti?

Reklama