Přišel nám ještě jeden pěkný příspěvek ke včerejšímu tématu, a tak jsem si řekla, že Vás o něj nemůžu ochudit. :)


Ahojky, všechny zdravím a dovoluji se na téma „rozchod“ napsat něco malého, něco, co mi bylo kdysi vyprávěno…

Bylo by to dlouhé povídání, pokusím se to zkrátit a napsat vám, že:

Jedna moje kamarádka bydlí na vesnici, v super zrekonstruovaném domečku, manželova firma běží jak na drátkách, idylka, spokojenost. Ona se stará o „papíry, korespondenci, komunikaci, faktury…“

Ouha, zkřížením náhod na světlo boží vyvstala milenka. Z města…
A teď co? Scéna? Rozchod? Kdo s kým?

Zkusila cestu nejmenšího odporu a začala s milenkou, s holkou z města, komunikovat. Společně s manželem, i když ten o tom neměl ani tušení a holka z města taky netušila, že místo manžela komunikuje manželka. Protože ona určo urve toho jejího manžela, toho podnikatele, protože je to holka z města a ta vesnická holina, co jí nesahá ani po kotníky…

Tak se kamarádka dopídila, kde ta holka z města pracuje, a vydala se na obhlídku.

Já vám ale nenapsala, že ta moje kamarádka, ta vesnická holina, fotila kalendáře, postavičku jak šestnáctka, zkrátka „kus“.

Hodila se do „figury“, (prý jí to dalo 2 hoďky :)) a jela se na tu holku z města podívat. Našla ji za pultem, umolousanou, neupravenou a na dotaz, co si přeje, odpověděla: „Nic, jdu se představit, já jsem ta vesnická holina, co vám nesahá ani po kotníky…“

A bylo.

Teda vlastně pořád je. Manželství zachováno. Rozchod se nekonal. Tedy vlastně ano, holka z města na tu vesnici už nedorazila ani formou SMS, ani osobně…

Hezký den vám všem přeje Majdinka


Děkujeme za pěkný příběh :).

redakce@zena-in.cz

Reklama