Bulvár

Já tedy horor NE!

Můj vztah k hororům se během mého života změnil a sama nevím, co k tomu vedlo. Když jsem byla malá, tak jsem se ráda dívala na horory, kde vystupovaly všelijaké příšery, upíři, zombie... a ráda jsem se bála.

Pak v dospívání jsem začala chodit na horory do kina se svým bratránkem, hrozně mě bavilo se bát a čekat jak to dopadne, zda se oběť ubrání či ne a zda dokáže ničící zlo zastavit. A poprvé, kdy jsem zažila nepříjemný pocit z hororu a i následky bylo, když jsem viděla horor „Horizont událostí".

Film byl o raketě, která letěla do vesmíru a zem s ní ztratila spojení. Za nějaký čas jiná raketa tuto ztracenou objevila a rozhodli se ji prozkoumat, co se tam tehdy stalo. V raketě bylo liduprázdno a zdálo se, že je to nevysvětlitelné, když se objevila videokazeta se záznamem všech událostí. Na lodi byla brána do pekla a všechny lidi to zahubilo, ale ani nedokážu popsat, co se tam dělo.

Už je to pár let zpět a ještě dnes vidím před očima tu hrůzu. Tenkrát jsem nemohla asi 14 dní pořádně spát, když jsem zavřela oči a chtěla usnout, tak jsem viděla tu krev a vnitřnosti, jak tam lítaly... no hrůza! A tak asi začal můj záporný vztah k hororům. Od té doby nemůžu sledovat ani žádný krimi film, kde je nějaký seriový vrah atd. aniž by mě to poznamenalo. Prostě nemohla bych pak zůstat v noci doma sama a v klidu si usnout.

Jednou mi přítel vyprávěl horor, na který se díval. Tenkrát jsme spolu jen chodili a já bydlela ještě sama. Jednalo se o psychopata, který si vybíral oběti a různě je trestal. Dával jim úkoly a v podstatě se museli rozhodnout, buď zachrání sebe a nebo blízkou či milovanou osobu, ale sám zahyne, a to tedy ne zrovna příjemnou" a bezbolestnou smrtí. No a to mi stačilo jen si to poslechnout a moje bujná fantazie začala pracovat natolik, že jsem nemohla usnout ani tak. Ani na televizi jsem nemohla koukat a mít při tom zhasnuté světlo, dokonce jsem musela spát a nechat rozsvícenou lampičku.

A to si představte, že jsem bydlela v prvním patře a těsně nad vchodem. Slyšela jsem každého obyvatele domu, který odcházel či přicházel, nebo ty pejskaře, co chodí pozdě v noci venčit své miláčky. No každý zvuk mi připadal podezřelý. Od té doby má přítel zakázáno horory mi třeba i jen vyprávět a koukat na ně může, až když já jdu spát. Takže já to mám jasné, můžu koukat tak na romantické nebo historické filmy. A jediné, co snesu z kriminálek, je tak Kobra 11 nebo Big Ben.

Nevím, proč se můj vztah k hororům tak změnil. Snad že jsem začala poznávat, že v normálním životě to taky není někdy legrace a bojovat s realitou mi úplně stačí. A když chci trošku hororu, tak si zapnu televizní zprávy.

S pozdravem Lenka


Děkujeme za pěkný příspěvek.

Jak jste na tom s horory Vy, ženy-in? Sledujete je rády? Nebo se jim raději vyhýbáte? Jaký je Váš oblíbený horor? A jaký byl první?

Napište nám o svých hororových zážitcích na redakce@zena-in.cz!

   
30.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] femme [*]

    jeden z nejnapínavějších filmů, co jsem viděla, se jmenoval "Bílé tenisky", nebo tak nějak nebyl to sice horor jako takový, ale pro mě to byl na dalších x týdnů horor jako

    superkarma: 0 30.01.2007, 20:52:08
  2. avatar
    [3] arjev [*]

    V kině jsem byla na 4hororech.Na tom posledním mi dokonce chtěli vrátit vstupné,když opustím hlediště. Horory mám ráda,ale se strašně bojím.

    superkarma: 0 30.01.2007, 13:58:40
  3. avatar
    [2] Ťapina [*]

    Díky za připomenutí Horizontu událostí, nemohla jsem si vzpomenout, jak se ten film jmenoval, když jsem si na něj nedávno vzpomněla. Já teda horrory můžu pořád a tenhle nebyl vůbec špatný, dívala jsem se na něj pěkně v noci, jak se na horror sluší a patří

    superkarma: 0 30.01.2007, 13:47:24
  4. avatar
    [1] Gabčulka [*]

    Já se taky nemůžu dívat na žádný filmy, protože pak nemůžu spát. Bydlíme skoro na samotě a když jsem sama doma, tak nechám v patře v koupelně rozsvíceno, spím s telefonem a mám na něm předvolenou policii a moje fantazie pracuje a pracuje...
    No a pak přijede o dost mladší sestřenice a sdělí mi, že není vrah jako vrah (který si vybírá nic netušící oběti co jsou doma úplně osamělé, čiliže jako mě), že ty horší tě (cituji) „podříznou, ale tak abys mohla ještě trochu dýchat ale už nemohla křičet“. Holt umí uklidnit

    superkarma: 0 30.01.2007, 13:43:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme