Reklama

Že je vám tato věta povědomá? Ano, řekla ji šíleně smutná princezna Helenka Vondráčková o hlavu menšímu princi Václavu Neckářovi.  Ale život není pohádka a život také není jenom o výšce. Naopak, někdy může být i prospěšná.

Šíleně smutná princezna (1968)

 

Příběh mojí kamarádky Johanky

little

„Byla to Jóóóhana s dlouhýma nóóóhama...“ zpívá se v jedné známé písničce. A jakoby se rodiče mojí kamarádky Johany toho chytli, dali toto jméno i své prvorozené holčičce, která vyrostla do výšky, kterou by jí mohl závidět kterýkoliv basketbalista.

Už na základní škole jsme ji přezdívali žirafa, a tato přezdívka se jí držela po celou střední školu, včetně tanečních. Najít pro ni výškově přijatelného partnera bylo téměř nemožné. Žádný kluk s ní nechtěl být v objetí, poněvadž i když mu hlava dosahovala na pomyslná příjemná místa, měla Johanka prsa po tatínkovi, a tak z toho chlapci nic neměli.

„Já s ním nebudu tancovat, on je malý,“ argumentovala studentka tanečnímu mistrovi.
To však našeho tanečního mistra absolutně nezajímalo: zadáme se a hotovo. Všichni se zadali, zůstala jen Johana a uhrovitý spolužák Lukáš, který se neskutečně potil a smrdělo mu z pusy. Žádná jsme s ním nechtěla tancovat, ale Johanka ten smrad při své výšce alespoň necítila.

Skončila střední, odmaturovali jsme a Johanka byla jedna z mála, se kterou jsem se scházela, a dodnes scházím. Po maturitě se přihlásila na vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk a literatura. Už na škole totiž patřila k nejlepším recitátorkám.

Tam se spřátelila se spolužačkou Pavlou, nadšenou divadelní ochotnicí. Jednou vzala Johanku s sebou na divadelní zkoušku, právě chystali dětské představení: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Režisér, když ji prý uviděl ve dveřích, tak měl ihned jasno a podařilo se mu Johanku přemluvit do role Dlouhého. A role a roličky přibývaly. Děti měly dlouhou Johanku rády. Kamarádce stouplo sebevědomí a po čase se dokonce i vdala za divadelního kulisáka. Když se brali, byla jsem jim na svatbě a strašně jsem se smála, když mi pod dlouhými svatebními šaty ukazovala její „svatební lodičky“. Byly to růžové balerínky, díky nimž nebyl výškový rozdíl u oltáře tak znatelný.  

Po svatbě se jim narodil syn, dnes téměř dvoumetrový chlap, ale u kluka to nevadí. Johanka se narodila v roce 1968 (shodou okolností přesně v tom roce, kdy se natáčela zmiňovaná pohádka Šíleně smutná princezna, jejíž roli si v divadle také zahrála).
A já si tak říkám, že kdyby se Johanka narodila o dvacet, pětadvacet let později, na sto procent by se svojí tehdejší výškou a postavou vyhrála dnešní volbu MISS - královny krásy.

Čtěte také: