Paní učitelka sonyczech nám popsala, jak prožívala svou první maturitu před žáky a jak došlo na slova jednoho z nich. A nejen to. Díky Vám sonyczech za vtipný příspěvek.

Stalo se v době hluboké totality při mých učitelských začátcích. Tehdy se témata maturitních prací vyhlašovala centrálně, v rádiu, kdy i samotné naladění Československého rozhlasu mohlo být problémem.

 Není tedy divu, že mě - vynervovanou - při mé zadávací premiéře postihly břišní potíže.

Rádio nakonec zdárně vyskřehotalo témata - úspěšná pětiletka, lety do vesmíru a očekávané výročí Vladimíra Iljiče Lenina. Zapsala jsem na tabuli a dala se s nováčkovskou vervou do osvětlování ideologického obsahu maturitních prací, zejména soudruha Uljanova.

„Aby se z toho Lenina neposrala !“ utrousil jeden ze studentů tak, že to nešlo neslyšet, a pod koncept si rovnal připravený tahák s Leninovým životopisem.

Nabrala jsem dech, že jej pokárám, potažmo seřvu, jenže ouha... problém jsem začala mít já. Zrudla jsem, praštila křídou, zablekotala něco o zapomenutém výkazu a i pod hrozbou disciplinárního řízení to nabrala směr WC.

Takže...onen student měl vskutku pravdu...já se z toho Lenina nakonec fakt posrala :-)
...
Maturitu prožívám se studenty už řadu let a tvrdím, že i v nej(h)různějších podobách je stále zkouškou z dospělosti. První zásadní výzva, kdy za nás nefungují rodiče, kdy o svém dalším životě rozhodujeme sami.

 Kdy všichni ti záškoláci, frajeři, magoři, feťáci, šprti i ti průměrní v obleku klepou bradičkou, kdy se po vyhlášení úspěšných výsledků nějak napřímí a najednou místo dětí vidím dospělé muže a ženy.

sonyczech
Text nebyl redakčně upraven


Pomalu končí téma dne: Maturita

Za chvíli v 16. hodin jednu z vás, která mne nejvíce zaujala svým příspěvkem,  odměním .

Reklama