Přečtěte si, jak to dopadne, když si puberťák vynutí své. Děkujeme za vtipnou příhodu s černým pokojem, kterou nám poslala čtenářka s nickem Simbelmine.

Dobré ránko, posílám svůj bláznivý pubertální příběh:)

Já prostě chci černý pokoj!

Období mé puberty bylo opravdu perné, nejen pro mě, ale především pro mé rodiče. Občas se divím, jak je jen možné, že mě jednoho dne neposlali s malým uzlíčkem do světa „když je mi doma tak zle". No ale neposlali a snášeli mé každodenní nálady, protivnost, křik a všelijaké výmysly.

Mezi ten „nejzajímavější" patřila zřejmě rekonstrukce mého pokoje. Když jsem začala protestovat, že: ,,ty pitomé plyšáky s hloupýma Barbínama už tu nechci, protože nejsem žádný malý harant", rodiče se rozhodli, že je na čase něco s pokojem opravdu udělat. Začneme prý malováním - hm, tak to je teda změna - pomyslela jsem si. Ale změna to byla, protože barvu jsem si mohla vybrat já! A toho naši určitě do dnes litují:)

Jelikož jsem měla nějaké své „temné období", můj šatník byl plný černých „módních kousků", za který by se nemusel stydět ani pořádný metalista. Ne nevyznávala jsem žádný hudební nebo jiný styl, prostě jsem si usmyslela, že mi černá sluší a je to ta nejlepší barva na světě! A černý bude i můj pokoj! Hmm, jo taky bych si za to nejraději nafackala, ale puberta je prostě puberta.

Nadarmo se mi naši snažili tenhle šílený plán rozmluvit, nadarmo přemlouvali a ukazovali nejrůznější škálu barev. Ne, já CHCI PROSTĚ ČERNÝ POKOJ! Taťka měl bláznivý plán - no dobrá tak mi tedy vyhoví. V hloubi duše doufal, že se mi tato extra změna nebude líbit a druhý den budeme malovat znovu. Bohužel se tak nestalo... Sehnat černou barvu byla docela fuška, všichni na nás hloupě koukali, nicméně já si svou barvičku obhajovala. Můj - obyčejně bílý pokoj - byl najednou černý, jako uhel! Až teď mi došly následky mého hloupého pitomého jednání. Ale že bychom malovali znovu na bílo? Ne, takovou radost jim neudělám!!

Černé stěny jsem se snažila všelijak zamaskovat plakáty. Návštěvy měly zakázané vstupovat mi do pokoje, žádní přátelé ke mě nesměli (a upřímně jsem se tomu zákazu příliš nedivila:) ) Černý pokoj vydržel asi půl roku (nejhoršího půl roku v mém životě) následně jsem dostala do ruky špachtli a už jsem jela. Černá byla všude na zemi, ale stěny byly zase konečně bílé.

Současná barva mého pokoje je světle fialková, je to sice studenější barva, nicméně působí příjemně a krásně. Minimálně o dost líp, než ta černá, kterou od té doby nesnáším:)

Hezký den Simbelmine

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Hm, to znám, moje dcera nechtěla přímo černou, ale šedou, což není o moc lepší.

Měla jste také takové úlety? Jak je vaši rodiče snášeli? Prosadila byste si něco takového? Jakou nejbláznivější barvou jste měla kdy vymalováno? Jak dlouho vám vydrží láska k jedné barvě? Napište nám na dnešní barevné téma

redakce@zena-in.cz

soutěž: další barvu najdete v této novince

Reklama