V šuplíku, kam si ukládám dokumenty, fotky a jiné důležitosti, odpočívá i několik
tlustých špalíků dopisů, převázaných barevnými mašličkami (ne že bych byla až takový romantik, ale gumičky za pár let zteří a rozpadnou se, stužky nikoliv).

Střežím ty dopisy jako oko v hlavě, vždyť je v nich schovaný velký kus života a spousta vzpomínek. Jeden balíček je od mojí první lásky; dodnes z těch obálek vypadávají vylisované kytky a motýlí křídla a úplně nahoře pak leží svatební oznámení.
O něco tenčí je svazeček dopisů od nejlepší kámošky ze základky. Ten poslední má černý okraj - zabila se při autonehodě těsně po svých osmnáctinách.
O hodně tlustší je hromádka obálek s břeclavským razítkem. Přítel, který mi je posílal, používal ruční papír a barevné inkousty a jeho dopisy byly potěchou pro duši i pro oko, malá umělecká dílka.
Největší paklík pak pochází od pána, co jsem si ho nakonec vzala. Dělilo nás dvě stě kilometrů a telefon neměl ani jeden z nás, takže si pošťačky celkem mákly.

Docela lituju ty svoje holky – až budou v mém věku, je skoro jisté, že žádné takové balíčky dopisů opatrovat nebudou. Leda že by měly na cédéčku stažené e-maily... jenže CD vydrží maximálně deset let, zatímco papír stovky.
A co je ještě horší, ani k těm mým už dlouho nic nepřibývá. S estétem z Břeclavi, kvůli kterému jsem kdysi obíhala papírnictví a sháněla extra zajímavé dopisní soupravy, si dnes vyměníme tak dva e-maily ročně. Vyměkli jsme oba…

Ručně psané dopisy se už prostě pomalu stávají krásným a tak trochu směšným anachronismem. Přesto si myslím, že pocit, kdy vyndáváte obálku ze schránky a nedočkavě ji trháte ještě ve výtahu, se s žádnou sms nedá srovnat. Zalepená obálka v sobě skrývá tajemství. Je to příslib a hmatatelný symbol, že někdo investoval čas i peníze, aby vás potěšil a podělil se s vámi o své myšlenky. A co všechno se dá vyčíst z písma!

Nějak nemůžu uvěřit, že umění epistolární (dopisové) zanikne úplně. Bude z něj záliba pro fajnšmekry, stejně jako ruční předení a pletení nebo pouštění gramodesek. Ostatně, co by si počala filatelie, kdyby nebylo známky kam lepit? Tisknout je jenom tak, pro zásobníky sběratelů, to by bylo dost divné, no ne?

 

Tak teď jsem opravdu zvědavá, jak jste na tom vy.

 

Kdy jste naposled napsala/dostala papírový dopis?

A který byl ten nejkrásnější?

Máte nějaké dopisy schované?

Čtete ráda sbírky dopisů slavných lidí?

Dělá vám potíže psát rukou,

protože jste zvyklá na klávesnici?

Na vaše dopisy (i když elektronické) se těšíme

na redakce@zena-in.cz. Nebudete litovat!

Reklama