Reklama


Tak nevím, jestli úplně můj příběh splňuje dané téma, ale když ne úplně, částečně snad ano. Tedy není to zas až tak příběh můj, ale mé kamarádky. Doufám, že se nebude zlobit, že to sem píši.

Když chodila se svým manželem, byl 1. máj, jeli autem a hledali třešeň, aby neuschla (ta kamarádka), u cesty se jim to zdálo moc rušné (od líbání chtěli přece jen pokračovat), tak sjeli ze silnice na polní cestu. Co na tom, že bylo po dešti, že kamarádka měla lodičky, minisukni, no prostě byla za dámu. Konečně třešeň!  Vystoupili (ona zapadla rázem po kotníky do bahna) a vzali třešeň útokem. Polibek je polibek, ovšem než došli zpět k autu, vypadali spíš jak když jdou z brambor... než na rande. Nu což, zabahnění už byli, co na tom, láska je láska..

Po "akci" bylo třeba jet domů. Jenže ouha, auto na tom bylo poněkud hůře než oni a po několika marných pokusech zapadlo. Co teď?

Tak pěšky do nejbližší vesnice požádat nějakého ochotného traktoristu, aby je vytáhl. Než došli do vesnice, tak byli od bláta snad i za ušima, kamarádka účes à la teď jsem vstala, její přítel rtěnku po tvářích... a tak zazvonili u prvního baráku, aniž věděli, jak vypadají. Kupodivu vylezl chlapík a ochotně s cukajícími koutky tahal traktor. Když auto vytáhl, přítel se chtěl revanšovat a hledal peněženku. Nenašel. Tak aby prokázal věrohodnost, že je slušný občan a že přijede zaplatit náklady, vytáhl služební průkaz (pracoval u policie). Chlapík se zděsil a jen zašeptal: "Já měl k obědu pivo, ale jen jedno, opravdu!"

Vždy, když je 1. máj, tak si na to vzpomenu a pokaždé mě to rozesměje. Tak snad i vás všechny.
Přeji hezký den

Majdinka

Milá Majdinko, díky, pobavila jsem se. Ten závěr mě opravdu dostal :o))) Chudák zachránce :o)))