Reklama
 

Zdravím redakci a Ženy-in!

Protipólem babských rad bývaly pro mě ještě účinnější názorné praktiky mého slovenského dědka (tátova otce). Každé ráno si dal jedno malé štamprle domácí slivovice a celý den si na nic nestěžoval. V žádném případě nebyl alkoholik. Do hospody nechodil a celý život se věnoval jenom bohulibým činnostem.

Kromě velkého hospodářství, které zaměstnalo celou rodinu, utíkal ke svojí zálibě - včelaření. Med a slivovice byly trumfy, kterými vyháněli moji prarodiče nemoci z domu i bez lékařů. Když můj táta vyrostl a odešel studovat daleko od domova, dali mu rodiče na cestu místo koláčů v šátku med, slivovici a zkušenosti, které získal hlavně od babky, s níž jako malý sdílel ve vesnické usedlosti jeden pokojík. Do života mu dala radu, aby se učil očima, neboť to prý je jediná zkušenost, která se nikdy nezapomene. Když se táta postavil na vlastní nohy, což si samozřejmě pamatuji z vyprávění, rady báb a dědů nikdy nezatratil. Kdykoliv jsme šly na vycházku, měl tendence nasbírat bylinky na čaje nebo léčivé koupele, až někomu z rodiny bude ouvej.

Když se moje máma jednou vrátila po těžké operaci z nemocnice domů v zoufalém stavu, léčil ji koupelemi z řebříčku a přesličky. Co nedokázali v nemocnici za pomocí chemie, dokázal během týdne svými bylinkami. Nedal se ničím odradit, neboť pevně věřil ve všechno, co dělá. I když hned z postele nevyskočila, seděla mezi námi. K uzdravení pak už byly takové léky jako smích, léčivé čaje s medem a na zdraví štamprle domácí slivovičky pro každého. Když jsem dělala jakékoliv zkoušky a měla jako většina smrtelníků nervy s úpornými bolestmi břicha, vyřešil to táta jedním štamprlátkem. On, zapřisáhlý abstinent, mně dal do ruky slivovici, ať se napiju, a bude lépe. A bylo.

O jeho šalamounském léku se dozvěděli i někteří jeho kolegové z práce, kteří si s alkoholem tykali. Mnohdy za ním přišli s tím, že je bolí v krku, mají chřipku či jaký ďábel se jim usadil v těle. Prosili ho o dobrou domácí. Zaplatí si ji, jenom aby jim dal. Můj táta je nejen chytrý chlap, ale každého prokoukne. I když mnohdy věděl, že ten či onen nemluví pravdu, řekl: „Má-li ti sloužit jako lék, nechci za ni nic!" V kruhu rodiny poznamenal: A když lhal, je to zase jenom jeho věc. Já to nebudu, komu z ní bude špatně."

Můj táta, který nechodí k lékaři, má na mnoho nemocí jeden dobrý lék. Pomáhá nejvíce v chřipkovém období, ale i když bolí tělo a přijdou horečky. Do horkého šálku se nalejou dvě štamprlata domácí slivovice, přidají se tři polévkové lžíce nejlépe též domácího medu, vše se zamíchá a horké vypije. Poté zmizí do postele a ráno o ničem neví. Pochopitelně žádná neschopenka, a znovu tradá do práce. Říká, že med a slivovice jsou  zázračný všelék. A také mi dnes a denně připomíná, abych se učila očima. Jednou vidět je prý mnohem víc než celé dny žít s hlavou v oblacích.

Bajinka


Milá Bajinko,
děkuji za pěkný příspěvek a moudré rady zděděné po moudrém dědovi. Jen ta domácí slivovice je poněkud nedostatkové zboží.