Bulvár

Já jsem byla nevlastní

Dobré dopoledne všem, z předchozích příspěvků mi bylo jasný, že nebudu mít co napsat. Co taky, nevlastní děti nemám. Teda zatím, kdo ví, co všechno můj přítel stihl, než jsme se poznali. Co se ale na to podívat ze strany dítěte?

Moje matka s otcem se rozvedli, když mi bylo cca 13 let. Měsíc na to mi oznámila, že by se mnou rád mluvil jeden náš známý. Bylo to ráno a já se zrovna chystala do školy. Tak proč ne, řekla jsem si, snad to bude rychlý. Zaklepala jsem, otevřely se dveře, já pozdravila a už se to na mne sypalo. Mám tvou maminku moc rád, vezmu si vás za vlastní, zbavíme se tvého otce, budeme se mít dobře atd.

Pamatuji si, jak jsem byla nezvykle klidná. Řekla jsem mu, že jestli se mají rádi, tak ať se teda vezmou. No a bylo to. Až ve škole jsem si uvědomila, co to bude za cirkus, až se to dozví můj táta. (pro vysvětlení - v bytě jsme byli čtyři děti, máti, můj biologický otec a pak i nevlastní otec)

Týden na to byla svatba a začaly manévry. Matinka nás očkovala jak to šlo. Nevlastnímu papínkovi jsme museli říkat TATÍNKU, s vlastním otcem jsme nesměli promluvit skoro vůbec. Vůbec mi nedocházelo, co se u nás děje. Bylo mi 13 a já se klidně nechala vmanévrovat do toho hnusu. Otec se asi po roce hledání  bytu odstěhoval. Za ten rok jsme si užili, že by to bylo na román.

Ale zpět k nevlastnímu otci. Jakmile měl volné pole působnosti, začalo peklo. Snažil se nás převychovat. Tohle jsme nesměli, támhleto museli. Nikdo se nás neptal, co bysme si přáli my. On sám měl jednoho syna. Ale vychovávala ho babička. Takže papínek se chtěl zřejmě vydovádět ve výchově u jiných. Neustále nás sourozence štval proti sobě. Přede mnou pomlouval mé sestry a pak jim vykládal, že jsem to o nich vykládala já. Byly u nás neustále hádky a rozbroje a on z toho měl srandu. Mlaskal si při každé příležitosti, když jeden ze sourozenců utekl pryč z toho blázince. To bylo keců, jak nás bude mít rád, jak si nás vezme za vlastní,...ale i kdybych tenkrát s jejich vztahem nesouhlasila, myslíte, že by to dopadlo jinak?

V 18-ti letech jsem byla ráda, že jsem od nich vypadla. Matka je s ním pořád, můj přítel už měl tu čest ho poznat a shodli jsme se na tom, že je k životu nepotřebujeme.

Proč to vlastně všechno píšu,...mám strach. Mám strach z toho, že když mi vztah s mým přítelem nevyjde, najdu si podobného (omlouvám se za to přirovnání) trotla, jako byl můj nevlastní otec. A že tím ublížím všem okolo sebe. Říká se, že dcery si v mnoha případech vezmou muže, který se podobá jejich otcům. To můžu potvrdit. Můj přítel se mému vlastnímu otci opravdu podobá.

Ale co když se bude opakovat i minulost? Mám z toho husí kůži. Doufám, že podobných případů je čím dál míň. Že si rodičové s dětmi dají pozor na to, koho si přivedou domů. Vím, že láska je mocná čarodějka, ale už kvůli těm dětem by se na to člověk měl dívat střízlivě. Zahrála jsem si v životě roli nevlastního dítěte a nebyl to žádný med. Lleennaa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Je to pravda, Lleennoo, já jsem si přítele domů přivedla, až byla dcera velká, do té doby jsem se bála téhož a nechtěla jsem, aby na dětství vzpomínala jako na horor s cizím chlapem. Samotné matky s dětmi to mají opravdu těžké, chtějí-li být zodpovědné. Simona

Pohled Lleennyy na problém nevlastních dětí je příkladný. Nebyly jste náhodou také něčí nevlastní děti? Pište, adresa zní:

redakce@zena-in.cz

   
25.01.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Tohle je opravdu "na budku". Sml79V životě se drž toho, co v partnerském vztahu nechceš ty a vlastní děti před těmito zkušenostmi chraň. Sml79

    superkarma: 0 25.01.2010, 13:37:12
  2. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    dadma — #1 Sml79Sml15 neměly jste děti tedy pěkný dětství Sml23Sml79

    superkarma: 0 25.01.2010, 13:00:01
  3. [1] dadma [*]

    I já jsem měla v životě chvíle, kdy jsem už pomýšlela na rozvod, ale vždy převážila láska manžela k našim dětem.Vždycky jsem si říkala.Zůstanu sama s dětmi a i kdybych si někoho našla nemůže je mít ,tak rád jako vlastní otec.Dnes jsme všechno co bylo překonali jsme spolu 40 let a naše děti i vnoučata mají ve svém otci a dědovi oporu.Když mohu ,tak jim různě přispěji.Nikdy manžel neřekl ani půl slova,jen se vždy zeptá "tak kolik jsi jim dala"?

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #2
    superkarma: 0 25.01.2010, 12:40:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme