Reklama
Ahojky všem,
 
dovoluji si upravit název dnešního tématu na "jsem to já ale bejk". To proto, že vám chci vylíčit historku mého mladšího a poněkud ztřeštěného brášky.
 
Bráška je člověk hodný, většinou se nepere ani v hospodě, domácnost má spořádanou. Ale to, co udělal před lety, vytočilo nejen jeho rodinu, tj. manželku a malé dvě děti, ale i celé okolí.
 
Víte, bráška miloval selskou omeletu. Jednou přišel poněkud navrčený domů, ztřískal celé loutkové divadlo i s Kašpárkem a šel vařit. Jsa hamoun, udělal tu omeletu na největší pánvi, kterou doma mají. Nesnědl vše. Téměř třetinu nechal a druhý den si ji k odpolední svačině ohříval. V plynové troubě. Leč ta pánev měla držadlo z umělé hmoty...
 
Jinak to dopadnout nemohlo. Rodina se v podvečer vrátila, bráška seděl na zápraží bytu, plakal a byt byl vyplaven.
 
Hasiči záchranáři, které přivolal snaživý soused.
 
A přede dveřmi v chodbě trůnila pánev a ještě trochu čudila.
 
Bráška se podíval na vyděšenou manželku a jediné, co řekl bylo: "Jsem to já ale bejk!"
 
A já dodávám slovy klasika - "má někdo za kamaráda takového bejka? Má a zrovna já", jen to není kamarád, ale vlastní bratr.
 
Januše.
 

Milá Januše, protože mít takového bratra vyžaduje pevné nervy, posílám ti relaxační kazetu pro Přátele Země od Gomera Edwina Evanse.
V okamžicích nervového napětí si ji pusť a nech se unést do krajin tvé fantazie.
 
Kdo neví, o čem je dnešní den, ať se koukne sem:
 
A pak napište sem: