Reklama

Využívám možnost se vypovídat o svých pocitech ohledně kouření. Přestala jsem kouřit asi tak před 3 roky. Musím přiznat, že mne k tomu donutil můj zdravotní stav. Po 30 letech kouření si moje průdušky řekly dost a já začala mít problémy s dechem. Následovaly různé prohlídky a konečná diagnóza zněla CHOPN a samozřejmě verdikt: okamžitě přestat kouřit. Snaha tu byla, ale psychicky jsem to nezvládala. To už jsem nekouřila asi 4 měsíce, když jsem začala padat, ano, na rovném chodníku, nikde kamínek a já padla, totéž na chodbě, t.j. na linoleu. Jako by mi někdo podtrhl nohy a já najednou byla na zemi. Zase různé prohlídky a nic. Jenom já v duchu věděla, že si musím zapálit, nebo skočit z okna, nebo něco podobného, až jsem to nevydržela a zapálila si. Ta blaženost. A přestala jsem padat. Už jsem se nebála zase si vyjít mezi lidi. Kouřila jsem tedy dál, ale tak maximálně pět cigaret denně, a při tom chodila dál na kontroly na plicní středisko. Samozřejmě jsem se nikdy nepřiznala, že kouřím. To všechno mluvím o době, kdy u nás výrobky „Nicorette“ nebyly. Co já jsem všechno vyzkoušela!
 
Jeden příběh za všechny:
V Chomutově nějaký pan doktor F. inzeroval, že akupunktura je tou správnou cestou, že po proceduře už nebudete mít vůbec chuť a naopak, že vám cigaretový kouř bude odporný. Samozřejmě jsem to zkusila. Instrukce zněly 24 hodin před procedurou nekouřit. Přihlásila se, 24 hod. nekouřila, dojela na zmíněné pracoviště, byla podrobena, nevím jak to pojmenovat, ale říkalo se, že tepelné akupunktuře, kdy mi nahříval různé body na ušním boltci, no později to trochu bolelo. To by mi nevadilo, kdyby to pomohlo.
Bohužel při zpáteční cestě vlakem domů jsem málem poprosila jednoho kuřáka na nádraží, aby mi dal cigaretu. No neudělala jsem to, cestu přetrpěla a u nejbližšího stánku jsem co myslíte, že udělala. Ano přesně to. Koupila si cigarety a na okamžik mi bylo blaze, ale ty výčitky potom. Zase nějaký čas jsem kouřila potajmu, ani doma o tom nevěděli, až přišly slavné žvýkačky NICORETTE. Tak to bylo to moje vysvobození. Ze začátku bohužel byly málo k dostání, ale i známí mi pomáhali je sehnat. Nevadila mi v tom případě cena, která je tedy „mastná“ , ale byla jsem ráda, že něco takového existuje a mně to opravdu velmi pomáhalo. Dnes je to už dobré, jenom si kolikrát vzpomenu na slova jednoho pana doktora, který když přestal kouřit, řekl: já nejsem a nikdy nebudu nekuřák, já jsem abstinující kuřák. A to řekl po desetileté abstinenci. Můžu říct, že ani po třech letech nekouření nemám vyhráno. Moc ráda bych si zapálila třeba po dobrém obědě. No vím, že jediná cigareta by mne uvrhla zase do nepředstavitelného kolotoče problémů.

Hlavně zdravotních a nyní i finančních. A nejvíc bych asi ublížila rodině. V mé rodině totiž už nikdo nekouří. A je to už slušně velká rodina.
Děkuji, že jsem se mohla vypovídat a zdraví vás
Magda



Milá Magdo,
za vypovídání neděkujte, za to děkujeme my.
Abstinující kuřák je dobrý termín. Také ho budu používat. Jsem na tom s délkou kuřácké abstinence zhruba stejně. Ale když jste psala o těch žvýkačkách, vzpomněla jsem si na účinek, který měly na mě.
Úplně opačný. Měla jsem po nich hubu plnou slin, zvedal se mi žaludek, a když tyto nemilé příznaky odezněly, musela jsem si zapálit.