Ve všem chtěl mít větší podíl, pro jiné se nenarodil, sám neuměl ničeho se vzdát. Jen ostatní za nos vodil, myslel na to, kudy chodil, a jen sebe upřímně měl rád. Každou větu začal slůvkem Já… To byla slavná písnička Olympiků a přesně tak se prý chová manžel čtenářky Anny. Co s tím?

Dnešní příběh jsme začali textem slavné písně skupiny Olympic. Nic prý nevyjadřuje přesněji situaci, kterou prožívá třicetiletá Anna, než text legendární písně. A do zpěvu jí tedy rozhodně není, připadá si totiž jako otrokyně, jež má sloužit svému pánovi, kvůli kterému se zřejmě točí celý svět...

ego

S manželem jsem se seznámila v jednom hudebním klubu,“ vzpomíná na začátek svého trápení maminka ročního Adama, jenž se jmenuje samozřejmě po tatínkovi. Ze začátku prý bylo vše poměrně romantické a nevnímala ani žádné náznaky partnerovy sobeckosti.

Znali jsme se tehdy poměrně krátkou dobu, moji rodiče z toho nebyli nadšeni, ale protože už mi táhlo na třicítku a u nás - na malém městě - už byly všechny holky dávno pod čepcem, tak jsem o tom moc nepřemýšlela,“ přiznává žena, která si až na mateřské uvědomila, koho si vlastně vzala.

  • V očích led a vlhké dlaně, usmíval se polekaně - v obavě, že budeš něco chtít. Velmi dbal na osobitost, povýšil svou sebelítost - na ten nejušlechtilejší cit. Každou větu začal slůvkem Já...

To jsou opět slova, která známe z písně, a Anna se při nich znatelně zachvěje...

Na první pohled se asi zdáme jako idylické manželství. Dokonce jsem se doslechla, že mi řada sousedek mého muže závidí,“ poodhaluje tajemnou roušku svého partnerského vztahu opatrně Anna. Její manžel je totiž fešák, často se promenáduje o víkendem se sporťákem po náměstí a ví se o něm, že vydělává - na místní poměry - celkem zajímavé peníze.

Co už nikdo netuší, je fakt, že Anna i na mateřské pracuje a plně se podřizuje svému pro ostatní atraktivnímu manželovi, protože uvízla v prapodivné pasti.

Teprve po porodu jsem si uvědomila, koho jsem si vlastně vzala. Když mi manžel asi po třech týdnech zhasnul v ložnici lampičku, kterou jsem měla rozsvícenou, abych doklopýtala k postýlce juniora a vzala ho na kojení, a udělal scénu, že ho světlo v noci ruší, docvaklo mi vše v plné míře,“ vzlyká mladá žena.

Její manžel je bohužel nejen velký sobec, ale také zručný manipulátor. Donedávna (možná i pod vlivem kojení) byla Anna úplně na dně a vyčítala si, že není dost dobrá žena, že její muž je stále nespokojený a jeho kritika je opodstatněná. Žila v domnění, že všechny ostatní ženy zvládají mateřství lépe (protože jí to její partner říkal) a že ona svou úlohu ženy a matky naprosto nezvládá (a má být vlastně vděčná, že ji ještě neopustil).

Pak ji naštěstí navštívila kamarádka, jež se upřímně zděsila, jaká se stala z vitální Anny troska. A začaly spolu situaci vyhodnocovat. Po mnoha dlouhých telefonátech ji nakonec přiměla, aby se se svým problémem svěřila v manželské poradně. Díky tomu Anna začala zase volně dýchat a nyní se rozhoduje, co dál. Dnes už ví, že není ona ta špatná a že ji čeká dlouhá cesta, protože žije s bezcitným manipulátorem.

Co ještě trápí Annu na partnerově chování? (A na co byste si měly dát pozor, pokud v tom poznáte chování svého partnera?)

  • Neustále v ní navozuje pocit viny, jeho argumenty zní logicky, ale jsou to jen slova...
  • Jakoukoliv kritiku své osoby nepřijímá a překroutí ji tak, že se nakonec špatně cítí Anna.
  • Navíc ho každá kritika jeho osoby rozzuří.
  • Na přímé dotazy odpovídá neurčitě, aby nenesl žádnou zodpovědnost.
  • Říká polopravdy, v podstatě lže.
  • Často mění své názory podle situace tak, aby to bylo vždy výhodné pro něho.
  • Své žádosti si umí vždy „logicky“ obhájit, takže Anna uzná jeho pravdu a potřeby.
  • Stále po ní vyžaduje dokonalost - vše musí být tak, jak on si přeje. Já, já, já...
  • Dokáže ze sebe dělat oběť, aby ho ostatní (jeho rodiče, známí) litovali.
  • Absolutně nedbá na potřeby druhých, resp. v tomto případě Anny.
  • Občas zcela otevřeně vydírá: „Když nebude po mém, skončíš na ulici...“

Přečtěte si také:

Reklama