Přidám vám něco sebereflexe. Srážka s blbcem je pravda věc nepříjemná, ovšem ještě blbější model je, když se člověk v tomto případě srazí s pomyslným zrcadlem.

Ta tramvaj byla poloplnná a já jela jen čtyři stanice.

Všechna sedadla obsazena.

Poslední volné jsem po té, co jsem zrevidovala, jestli není někdo potřebnější, obsadila vlastním pozadím.

mPo další stanici nastoupila žena středního věku. Stoupla si a pevně se zachytila za tyč.

Dívám se na ní a přemýšlím, nad osazenstvem. Samozřejmě nikdo. To je hrozný. Zase jsem tady slušně vychovaná jen já, spílala jsem jim v duchu, maje před očima ženin požehnaný stav.

Pojďte se posadit maminko“, pravím hlasitě, aby si to uvědomili. Vyčítavým pohledem jsem sjela ostatní sedící.

Mile se na mě usmála, tak nějak shovívavě, mi přišlo.

I pravila, bohužel také nahlas.

Děkuji převelice, já ale nejsem těhotná, já jsem jenom prostě tak tlustá“.

 

Reklama