Tyto řádky se mi nepíšou moc lehce, vlastně se mi píšou hrozně těžce, ale třeba opravdu funguje "svěřená starost, poloviční starost". Je mi dvacet, mám rok po maturitě a jsem v prvním ročníku na vysoké škole. Vybrala jsem si sice jiný obor, ale tam mě nepřijali, takže tahle byla taková ta záchrana. Podle toho se taky stavím ke studiu. I když je pravda, že taková ta ješitnost, která je spíše přisuzována chlapům, byla nadělena i mně, takže zkoušky většinou udělám. Našla jsem si práci a školu dělám podle individuálního plánu.

Ale… Již pět let mám přítele. Svou první lásku.  A rok společně bydlíme. Ze začátku bylo vše krásné, tajemné a nepoznané. První po tmě ukradené polibky před vchodem při nočním návratu z kina nebo diskotéky. První milování ve vypůjčeném bytě, první hádky i zklamání. Všechno pro nás bylo poprvé a bylo to krásné. Myslela jsem si, že jsem potkala toho pravého a že se mi poštěstí být do konce života s první láskou, nepoznat zklamání, zradu ani bolest z rozchodu.

Jenže poslední dobou se náš vztah hroutí. A ne z nějakého “prostého” důvodu, jako je vyprchání citu, nevěra či nedostatek sexu. Hlavní roli hrají drogy. Ano, drogy. Můj přítel totiž jednou přišel s tím, že bychom mohli zkusit nějaký ten “posilňovač”, aby se nám nechtělo spát, abychom si dobře zatančili a tak.

Chtěla jsem to zkusit. Zkusila jsem. Párkrát jsem si v pátek večer něco dala, můj přítel také. Občas jsme si zakouřili trávu. Jenže já si postupně řekla dost, tohle mi stačí, vím, co to dělá, jaký to je, víc o tom vědět nepotřebuji. Přítel byl názoru toho, že občasné “zobnutí” nám nic neudělá a tráva je vlastně lék, takže proč ji nekouřit častěji.

Dopadlo to tak, že se u nás den co den schází kamarádi, sem tam si ubalí jointa a libují si, jak je ten svět krásnej, úžasnej a skvělej. Pak jsou dny, kdy si nic nedají a bloumají městem, zívajíce, že je ten svět tááák strašně nudnej.

A já?! Mě přítel, když si s nimi nic nedám, odstrkuje, že prý si se mnou nemůže povídat, když jsem “střízlivá”, a chodí raději s kamarády kamsi do přírody.

Chtěla bych zachránit náš vztah, tak dlouho budovaný a krásný, ale vím, že svého přítele ztrácím s každým večerem, kdy nekouřím s nimi v kolečku trávu, každým odmítnutím něčeho silnějšího. Dneska mu hodlám dát nůž na krk, ale už předem tuším, co si vybere, takže si jdu balit…

Denisa

 
Reklama