Vztah s matkou partnera nebývá vždy úplně ideální. Vztah tchyně a snachy je něco, z čeho mívají svobodné ženy často strach a ty zadané mají o čem vyprávět. Toto jsou příběhy tří žen, které nemají o zážitky nouzi...

tchýně

Klára, 40 let:

„Vím, že se o tchyních neříká nic moc dobrého, ale já na tu svoji měla vážně kliku. S Jirkou jsme pět let, jeho rodiče znám prakticky od začátku našeho vztahu, a přestože jsem se i já bála toho, jaký postrach na mě čeká, musím říct, že je to báječná a hrozně šmrncovní ženská se smyslem pro humor. Oceňuji hlavně to, že nám absolutně nekecá do života, nekritizuje ani neradí, mého syna, kterého mám z dřívějšího vztahu, bere jako vlastního vnuka a myslím, že si skvěle rozumíme. Celkem pravidelně společně trávíme víkendy na chatě a snad to nezakřiknu, ale zatím bez jediného neladu a karambolu.“

Michaela, 29 let:

„Svou tchyni nemůžu vystát. Je to podlézavá ženská, citový vyděrač a příšerná drbna, která nenechá na nikom nit suchou. Chápu, že už je v důchodu, na nějaké své vrtochy má roky, ale to neznamená, že se bude chovat zle a víkend s ní se stane utrpením. Co se mě týče, pravděpodobně si pro svého synka přála dívku, která bude dobrá hospodyňka, kuchařka a rodička dětí. A David si našel mě, holku o jedenáct let mladší, milující svou práci, módu a hezké věci. Tím nechci říct, že doma nesáhnu po vysavači nebo neuvařím, jen to není středobod mého bytí. Náš společný život raději naplním zážitky a dobrodružstvím než pečenou kachnou. Vím, že podobně, jako kritizuje svou druhou snachu, která na rozdíl ode mě má dvě děti a domácnost jako ze žurnálu, kritizuje i mě. A co je snad ze všeho nejhorší, pomlouvá i svoje dvě krásná vnoučata a podkopává jejich výchovu. Já osobně se rozhodla pro zenový klid a strategii „jedním uchem dovnitř, druhým ven“, Davida miluji a nehodlám řešit rozepře kvůli jeho matce.“

tchyně

Alžběta, 35 let:

„Jsem podruhé vdaná a konečně šťastná. S tchyní, která sice není dokonalá, ale je normální. Za to moje první tchyně byla ztělesněním zla a ona se stala důvodem krachu mého manželství s Martinem. Jeho matce jsem natolik nesedla, že se rozhodla pro tichý, nenápadný, ale velmi účinný útok a boj s mojí osobou. Martin byl trochu mamánek, a protože jeho matka žila sama ve velkém domě, nastěhovali jsme se po svatbě k ní. Bylo to přeci praktické. Když jsme byli všichni společně, snažila se chovat nejlépe, jak jen uměla. Pokud u toho Martin nebyl, nešetřila mě ani trochu. Vyslechla jsem si, že se mnou Martin umře hlady, protože se to, co uvařím, nedá „žrát“, že moje IQ dosahuje mínusových hodnot a že nechápe, jak si mohl její inženýr vybrat holku, co má jen maturitu. Byla jsem pro ni trnem v oku. Snášela jsem to několik let, zhoršilo se mi psychické zdraví, začali jsme se hádat a já byla v koncích. A pak jsem mu dala ultimátum – buď se odstěhujeme a budeme spolu nebo bude dál doma s maminou a já odejdu. Vybral si možnost B, a tak jsem šla...“

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Mohlo by vás zajímat:

Reklama