Pravděpodobně nejpoužívanějším textilním materiálem na světě je džínovina. Velkou zásluhu na tom má Levi Strauss, který si koncem 19. století nechal v USA patentovat klasické džíny. A nechybělo dlouho a objevila se i nesmrtelná džíska.

Džíny neboli také rifle či texasky - původně pracovní kalhoty amerických zlatokopů, dnes nezbytná součást oděvu, ruku v ruce jdoucí s horním dílem – džískou.
Kdo ji svého času neměl, jako by nebyl
.
Dnes ji může mít téměř každý, ale ne každý v ní nachází oblibu. Pro někoho znamená už jen nostalgickou vzpomínku, pro jiného jde o oděvní kýč, je však i mnoho těch, které provází ve svých obměnách celým životem, nehledě na věk, nehledě na postavení.
Kostýmek dolů, jde se do džísky…

Já a džíska

Za svůj život jsem vystřídala několik džínových bund, ale nikdy nezapomenu na tu první, k jejímuž pořízení by se opravdu hodilo být zlatokopkou.
V dobách socialismu znamenala džíska jakýsi vzdor, rebelství, nesouhlas s danou dobou i situací.
Na gymnáziu, kam jsem chodila, hrozilo za nošení riflí dokonce i vyloučení, přesto se našli odvážlivci, kteří to riskli a dokonce k tomu přidali i džísku. Patřila jsem mezi ně a odnesla jsem to naštěstí „pouze“ ředitelskou důtkou.

Na svoji první džísku jsem šetřila celou brigádu. Moje první opravdová výplata 2500 korun se brzy celá proměnila v tuzexové poukázky, tzv. bony, poněvadž nikde jinde se tento skvost, než v Tuzexu, koupit nedal.
Voněla novotou, ale byla málo ošuntělá. Bílou cihlou jsem ji trochu poupravila – a slavnostně vyrazila do ulic. Tajně, aby rodiče nevěděli.

Práskla mě sestra u jednoho nedělního oběda.
„Mamíííí, Saša má novou bundu“.
„Jakou, že ses ani nepochlubila?“

Mamince bych se klidně pochlubila, ale před tátou jsem polkla nasucho.
„Ukaž ji! “ rozkázal s výhružným pohledem.
Šouravým krokem jsem se vydala do skrýše, kde se nevypraná, špinavá, ještě bigbítem vonící džíska nacházela.
„Tak tento hnus už na sebe nikdy nedáš!“ zněl závěrečný verdikt mého otce.
A před mýma očima výsledek celé mé dvouměsíční brigády roztrhal a rozstříhal.
(Klidně bych mohla napsat další scénář k Pelíškům či Občanskému průkazu.) Taková potupa.

Moje první roztrhaná džíska znamenala i první útěk z domova.
A to ještě táta nevěděl, že mě na konci roku čeká na gymplu za její nošení ředitelská důtka. Následoval druhý útěk z domova.

To všechno mi ale stálo za to. Džínová bunda pro mě dodnes znamená bezstarostnost mládí, první lásky, vzdor rodičům a následné usmíření, zařazení mezi lidi, se kterýma mi bylo a dones je dobře. A také seznámení s mým manželem, protože i jemu jsem padla do oka díky tomu, že jsem jako jedna z mála holek chodila „v džísce“.

Džínovou bundu nosím dodnes.
Pravdou je, že se velice pramálo podobná té první, původní, neboť součást tohoto oděvu prochází neustálými stylovými změnami, ale tak nějak patří ke mně. V šatníku jich mám hned několik, ať už klasických, nebo podléhajících současnému módnímu trendu. A vím, že z mého šatníku nikdy nezmizí.

klarka

na fotografii s Klárkou Wimmerovou, která přišla džísce také na chuť

A jak je to tomu ve vašem šatníku? Nachází se tam také nějaká džíska?

Téma dnešního dne: Džíska

  • Nosíte, nebo nosila jste džísku?
  • Nosí, nebo nosil džísku váš partner?
  • Vzpomenete si ještě na tu svoji první?
  • Co pro vás džíska znamená?
  • Líbí se vám?
  • Pokud ne, proč ne?
  • A pokud ji nenosíte, z jakého důvodu?

Příznivkyně i odpůrkyně tohoto specifického oděvu:
pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměníme opravdu pěkným dárkem, a to jak pro vás samotné, tak i pro partnera.
Pánskou toaletní vodou: Infinite Seduction a dámským luxusním tělovým krémem: Planet Spa se svěží vůní květů plumérie a citronu.

darekdziska

 

Reklama