Žádný jiný podobný člověk v naší republice asi není. Jiří Matěj Brůna má tituly Bc., DiS., Ing., C.M., MBA a MSc., to všechno zvládl v letech 2006 až 2013 na šesti vysokých školách. A momentálně studuje další vysokou školu.

Za sběratele titulů se Jiří Matěj Brůna ovšem nepovažuje. A nevypadá jako šprt. A vlastně ani šprt není, i když má šest titulů z vysokých škol během sedmi let - a to je dokonce český rekord. Sympatický třicetiletý muž Jiří Matěj Brůna se rád učí něco nového a sbírá zkušenosti, studium ho prostě baví. Popovídali jsme si s ním o jeho studiích i názorech na školství.

Přečtěte si také:

To není příliš obvyklé, studovat tolik různých oborů na tolika školách. Kdy Vás to napadlo?
Vlastně to nikdy nebylo v plánu. Spíše to tak vyplynulo ze situace a bylo to asi dáno i tím, že na každé ze studovaných škol jsem byl celkem spokojený, a tak jsem měl chuť a motivaci zkoušet další typy škol. Získal jsem tak zkušenost se studiem vyšší odborné školy, veřejné a tradiční vysoké školy, menší soukromé školy, manažersky zaměřené školy nebo třeba zahraniční školy. Vím, že to asi není úplně obvyklé, a myslím, že pro praxi je celkem jedno, jestli člověk vystuduje jednu školu nebo třeba pět, na druhou stranu mě to obohatilo spíše v té osobní rovině, takže jako ztracený čas to určitě neberu a rozhodně této své cesty nelituji.

bruna

Jiří Matěj Brůna studuje rád

Jak se to dá stihnout? To jste studoval vše najednou a měl individuální plány? Já si to nedovedu představit...
Některé školy se mi časově trochu překrývaly, ale zvládnout se to dá. Asi jen dvě školy jsem studoval klasicky denním studiem, zbytek dálkově. Pokud bych měl vše studovat prezenčně, tak to by asi bylo o dost těžší rozvrhy časově zorganizovat tak, aby zbýval čas i na nějaké pracovní nebo volnočasové aktivity, které jsem takto docela v pohodě stíhal.

A dá se říct, co vás nejvíc bavilo?
To se opravdu lišilo školu od školy, ale jeden předmět mě bavil skoro na každé škole, a to angličtina, později třeba i obchodní angličtina. Ne že bych ji ovládal tak výborně, jak bych chtěl, ale na hodiny angličtiny jsem se vždycky těšil. Naopak jsem nikdy neměl rád němčinu a dnes bych si místo ní vybral třeba ruštinu nebo španělštinu. Na zdokonalení se v cizích jazycích ale není nikdy pozdě a na rozdíl od různých odborných a úzce zaměřených předmětů mají široké využití i v normálním životě.

Co z titulů Vám ještě chybí?
No, tituly by se daly sbírat do konce života, dokonce jsem slyšel o jednom člověku v USA, který jich má snad přes dvacet, ale já se určitě za sběratele nepovažuji a studium tzv. pouze pro studium ani moc neuznávám. Podle mě je stejně důležité jako formálně-školní vzdělávání i vzdělávání neformální a všeobecný rozhled, takže v budoucnu se plánuji vzdělávat spíše neformálně. Navíc si myslím, že člověk by neměl být zaměřen pouze jednostranně a spíše by se měl snažit o pestřejší naplnění života.

bruna

Šest diplomů pohromadě. Kdo se tím může pochlubit?

Teď si ale doděláváte doktorát?
Ano, nedávno jsem se přihlásil k rigoróznímu řízení na bratislavské Vysoké škole ekonomie a managementu veřejné správy. Takže co se týče školního vzdělávání, rád bych získal ještě tzv. malý doktorát a potom už studium další školy neplánuji, i když nevylučuji, že někdy v budoucnu mi to třeba začne zase chybět a změním názor.

Byl jsem zvídavější dítě

Studujete už docela dlouho... Ale bavilo Vás studovat a dozvídat se nové věci už v dětství?
Myslím, že jsem byl určitě zvídavější než ostatní děti. Pamatuji si, že ve školce jsem jako jediné dítě nechtěl spát, naopak jsem potřeboval něco dělat nebo zkrátka nějakým způsobem zaměstnat.

A kdy jste se třeba naučil číst?
Než jsem šel do školy, tak jsem četl už docela plynule. Ale určitě to nebylo tím, že by mě ke čtení někdo tlačil. U mě to spíš byla taková spontánní zvídavost a taky si pamatuji, že vždycky u nás byly na stole noviny, které na mě působily trochu jako magnet, a mám to tak do dneška, že každý den musím kouknout aspoň do jednoho tištěného deníku, i když někdy mám trochu problém najít si tam příspěvek, který by mě nějak obohatil. :-)

Ve škole jste byl šprt, nebo Vám škola dělala problémy?
Já naopak často slýchám, že vypadám jako přesný opak šprta. :-)

To je pravda. :-)
Řekl bych, že dřív jsem spíše tak v klidu školou proplouval a vyhovovalo mi, že se většinou na dobrou známku ani moc nenadřu. Nějaké zvláštní studijní ambice jsem neměl. Až později na střední škole, když jsem měl při stejné ´aktivitě´ lepší známky než na základní škole, což je u většiny studentů většinou přesně naopak, už jsem začínal vnímat, že nějaký studijní talent a potenciál by ve mně možná mohl být.

bruna

Jakou teď máte práci? Nebo se to nedá stíhat dohromady se studiem?
Pracuji jako výzkumník v oblasti marketingu, ale příležitostně mám i jiné aktivity, například už jsem měl možnost vyzkoušet si školu i z druhé strany, tedy z pozice učitele. Vlastně celou dobu jsem spolu se studiem i pracoval, vystřídal jsem toho docela dost - tazatel výzkumů veřejného mínění, referent v automobilce, databázový specialista, finanční analytik apod.

Nechtěl jste se zabývat také uměním, když pocházíte z rodiny umělců a spisovatelů? Váš strýc je básník a děda byl známým spisovatelem a novinářem.
Já jsem byl v dětství spíše sportovně zaměřený, závodně jsem hrával fotbal. Umělecké geny jsem asi nezdědil, i když docela rád píšu, což mi pomáhalo i při psaní různých seminárních a jiných prací během studia. Čas od času autorsky přispívám jednomu nejmenovanému publicistickému portálu, nejčastěji samozřejmě články z oblasti školství. Ale živit bych se tím asi nechtěl.

Jaké máte plány do budoucna?
V budoucnu bych rád využil alespoň něco ze svého vzdělání a dělal nejen profesně, ale i v osobním životě hlavně to, co mě bude naplňovat.

bruna

Oficiální český rekord Jiřího Matěje Brůny

Podmínky jsou lepší

Pojďme se ještě chvíli bavit o školách, vy s nimi máte bohaté zkušenosti a vnímáte jejich problémy. Připadá mi, že dneska hodně lidí pohlíží na školství skepticky a kriticky. Co byste na něm ale naopak pochválil?
Určitě by se našlo dost témat, kde vidím pozitivní vývoj. Například když člověk srovná, jak vypadaly budovy škol včetně jejich vybavení před 20 lety a jak vypadají teď, tak je to většinou velký posun k lepšímu. Celkově mají děti dneska lepší podmínky pro vzdělávání, i když v některých ohledech mi přijde jako bychom šli „ode zdi ke zdi“. Dříve když dítě hůře četlo nebo psalo, tak bylo mnohdy prohlášeno za hloupé a nezřídka končilo i ve zvláštní škole, což byl jeden extrém, a samozřejmě to bylo špatně. V současné době tady máme druhý extrém, kdy téměř každé dítě na základní škole má nějakou ´diagnózu´ - ADHD, některou z forem vývojových poruch učení atd. Nezpochybňuji závažnější případy, kde má zvláštní přístup smysl, ale i od učitelů vím, že pro mnoho dětí, u kterých žádné úlevy nejsou opodstatněné, představuje takové potvrzení od pedagogicko-psychologické poradny vítanou zbraň pro ospravedlnění vlastní lenosti. Myslím, že je to opravdu někdy přehnané a pro děti je to spíše medvědí služba. Podobně mi přijde nepřiměřené, když dostávají odklady děti, které třeba špatně vyslovují jednu jedinou hlásku nebo drží trochu jinak tužku.

A co byste na závěr vzkázal rodičům malých či větších školáků?
Blíží se rozdávání pololetních vysvědčení, takže bych jim vzkázal, aby známky na vysvědčení brali s nadhledem a nepřeceňovali je. Ne každé dítě je studijním typem, každý máme nadání na něco jiného. Také bych řekl, že rozhodně není ostudou, když se dítě třeba vyučí. Nakonec není nejmenšího důvodu vážit si méně dobrého automechanika nebo kadeřnice než dobrého lékaře či právníka. Důležité je podporovat děti v tom, co je baví, k čemu tíhnou a k čemu mají předpoklady tak, aby v životě byly spokojené.

bruna

Zajímavá koláž: „Všechny moje školy dohromady“

Fotky: archiv J. M. Brůny

Další zajímavé rozhovory:

Reklama