Reklama

Přeji všem krásný den.Moje jméno není nijak neobyčejné, ale když se hezky vysloví je nádherné.Maminka chtěla nejdřív Veroniku,ale to se tatínkovi zdálo moc dlouhé,protože jsem měla dlouhé i příjmení, tak než bych se prý podepsala.Pak vymyslela Markéta.To neprošlo u babičky. Tak nakonec mamka chtěla Hanu a taťka Ilonu.Ještě v porodnici neměla mamka jasno. No ale když se jí přišli zeptat jak se bude miminko jmenovat, řekla Ilona.Jednou jsem někde četla, že to je maďarská podoba původně řeckého jména Helena a znamená světlo nebo pochodeň. Svátek slavím 20.ledna.

Mám, ale štěstí, že jsem se nenarodila asi o 10 let později,protože to se mamka někde dočetla,že kdysi se vyskytovalo jméno Tekla a strašně se ji zalíbilo, jenže mě ne. Když jsem byla těhotná, pořád za mnou chodila, že bych to jméno měla dát. Nedala bych jej, ale stejně se narodil kluk.

Přezdívku na Ženě-in mám složenou z počátečního písmene jména a části příjmení.Toto příjmení už díky manželovi nemám, ale líbilo se mi. Moc se jich tady u nás nevyskytuje a jednou chci zjistit odkud pochází.Takže ikar je kdysi Ilona Karkulínová, ale teď už ne.

Zdravím Vás pro letošní rok a přeji mnoho zdaru.

Mé jméno je Iveta. V době mého narození byla nejznámější Ivetou Bartošová, ale údajně se jmenuji po miminku známých, maminka prý chtěla taky tak okatou holčičku,jako měli oni. Povedlo se, obě máme výrazné tmavě hnědé oči :-)

 Své jméno mám opravdu ráda, líbí se mi, není až tak časté a do páté třídy jsem znala jen dvě jmenovkyně, nyní o kousek výše.

Řeknete si, obyčejné jméno, s nímž nemůže mít člověk potíž, ovšem já se celý život čertím, když na mne někdo volá Ivo! Pokud tím dotyčným je někdo známý,už se ani neotáčím,protože mi to vadí. Vždyť to je úplně jiné jméno! Překousla jsem mnoho obměn jména, zdrobnělin i zkomolenin, ale Ivu prosím neeee! Nemám nic proti tomu jménu, ale není moje!

Iveta znamená tisový luk, ale co si pod tím mám více představit, to netuším.

Krásný den přeje ifulinkaa

Měla jsem se jmenovat Iva nebo Viktor. A pak si táta dupnul, že budu Ivona. Tak jsem... Význam znám - je to tisový luk. Bohužel nevím, co si pod tím mám představit. Je tisový luk jinými slovy tisová větvička? Tis je přece takový ten jehličnatý keř, co má jedovaté červené bobulky. Nebo naopak ty bobulky jsou to jediné, co na tom keři jedovaté není. Pořád si nemůžu zapamatovat, jak to vlastně je :D

Dokud jsem byla malá až větší (tak do 15 let), to jméno jsem opravdu ráda neměla. Záviděla jsem kamarádkám a chtěla jsem se taky jmenovat "moderně" Tereza, Veronika - tyhle dvě jména jsem záviděla nejčastěji. Taky jsem to rodičům často říkala, proč mi dali tak blbé jméno. Měla jsem s tím jménem takový problém, že jsem i nerada říkala, jak se jmenuju a jednomu klukovi jsem se představila jako Veronika. To mi bylo asi 10 let. Na druhou stranu si myslím, že jsem "dopadla" ještě docela dobře, protože je řada horších jmen. Rodiče chtěli, abych se jmenovala méně obvykle, protože Terez a Kateřin bylo na každém rohu dost a i proto jsem neskončila jako "obyčejná" Jana, to budu 100x radši Ivonou. Dneska už si na to jméno zvykám a začínám ho mít skutečně ráda hlavně proto, že mi ho prostě rodiče darovali. Také v okolí se často setkávám s názorem, že to je jméno hezké.

Moje jméno ale skýtá časté nepříjemnosti. Trpím ignorancí lidí, protože jen málokdo není líný podívat se na správné znění a sled písmen pořádně. Kolikrát mi listonoška nemohla vydat dopis, protože ho odesílatel poslal Iloně nebo Ivaně - dopis se musel poslat zpět, protože "adresát neexistoval". Moje bývalá šéfová mi zas vytrvale říkala Ilčo. Časem jsem jí to přestala vymlouvat... U některých lidí zas mám pocit, že jméno Ivona ani neznají, protože se ho snaží překroutit do podob Ywona, Ywonna, Yvona, Ywonne...

Spolu s příjmením si moje jméno sedne, ale pro lidi je též nestravitelné. Nebudu ho zveřejňovat - musí vám stačit informace, že mám v příjmení "o", které lidi vytrvale zaměňují za "e". A opět - problém na poště a lá "neexistující adresát". Jinak troufám si říct, že jsem jediný člověk v ČR, který má takovou kombinaci jména a příjmení. A protože mám takovou kombinaci a protože je to příjmení po tátovi, chci si ho nechat i po svatbě. Přijde mi, že kdybych si vzala jméno manžela, nějakým způsobem se "popřu". Prostě bez toho příjmení už bych to nebyla já, a proto ho nedám! Po pravdě moc nerozumím tomu, jak se někdo může najednou jmenovat jinak a vůbec mu to nevadí :)

Dante Alighieri

Texty nebyly redakcí upraveny.

Iveta, Ilona, Ivona. To nejsou jen krásná ženská jména, ale i jména krásných žen :-)

A co vaše křestní jméno? Jmenujete se po otci, matce, po prarodičích, nebo vás pojmenovali podle jiného klíče? Má několik členů vaší rodiny stejné jméno? Jak je pak oslovujete, sejdou-li se pohromadě, aby nevznikaly zmatky? Váže se k vašemu jménu nějaký příběh? Jste se svým křestním jménem spokojená, nebo byste chtěla raději jiné? A jak mu sluší vaše příjmení?

Své příběhy, úvahy a zamyšlení můžete posílat na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme během celého dne zveřejňovat a autorka toho nejzajímavějšího od nás dostane sladkou odměnu.

A další kousek naší hádanky!

soutez