Každý má jiný žebříček hodnot, jiné zážitky, jinou povahu.

Já už jsem ve věku babiček a kdybych měla hodnotit, co nej. jsem v životě odpustila, tak  jednoznačný závěr  je, že  aspoň prapodivné chování mé matky od  mého útlého dětství až do nedávna.

Sice mi to někdy dalo dost práce a v sobě ty křivdy dodnes  dusím,ale  odpustila jsem ji, i když ani tyto řádky se MI nepíšou tak zlehka..  

Podle mne je co, ale to zase každý posoudí jinak. Když  se rozváděla, dala mne do Dětského domova /umístila mne sice sociálka,ale s jejím souhlasem,byla jsem tam rok/.

Když se znovu vdávala, byla jsem se školou ve škole v přírodě a dozvěděla se to dodatečně. Vychovávala mne babička a takové drobné křivdy alespoň z mého  pohledu byly do mé zletilosti a jako červená nit se to táhne celým mým životem.

Hřebem bylo neuznání  platnosti závěti po smrti babičky .

Přesto je to moje matka ,takže jsme se  s tím naučila žít,ale jedno MI to není doteď.

Také jsem poprvé odpustila nevěru svého manžela, ale nevěra se odpouštět nemá, protože  to samozřejmě zopákl a rozvedli jsme se.

Žádný jiný větší  problém jsme nezažila, kromě těch drobných životních malérů ,které časem pominou.

Ivbara

Jestli se vám to zdá divné, tak to  raději neuveřejnujte, přece jen je to dost osobni a pravděpodobně tohle nezažilo až tak  dost  lidí.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Právě proto, že to nezažilo moc lidí, ale patrně každý z nás si umí představit, jak Ti bylo, proto to do vydání patří. Jsi vyspělá duše a moudrý člověk.  K čemu za sebou vláčet viny jiných. Přeji Ti štěstí a radost ze života. Míša

Co byste dokázali, nebo co jste již zvládli někomu odpustit? Piště mi na redakce@zena-in.cz, své vlastní zkušenosti, názory a příběhy.

Dnes losujeme drobné výhry k jednomu vašemu e-mailu, každé dvě hodiny!

Reklama