Reklama

Přímo ve Valdické věznici se mi písemně po dohodě s ředitelstvím nápravně-výchovného ústavu podařilo kontaktovat bývalého bosse a majitele jednoho z největších zábavních podniků v Praze, pana Ivana Jonáka. Vzkazuje: Svou ženu jsem zabít nenechal, měl jsem ji rád!

IVAN JONÁK, nar. 7. 3. 1956 v 16.00 v Praze

Každý, kdo pamatuje dobu krátce po revoluci, kdo unavený komunistickou fádností hledal rozptýlení i ten, kdo diskotékové veselí ani moc nevyhledával, snad každý tohle jméno bude znát.

Byl prvním, kdo zavedl diskotéku se striptérkami, v libeňském DISCOLANDU SILVIE si podávali dveře herci, vysocí politici i podsvětí. Samozřejmě i normální lidé.

k

I já tam byla, a dokonce s mámou. Pana Jonáka jsem zažila osobně. Působil na mě jako výstřední, velice majetný, bodrý chlapík, který by sbalil úplně všechno, snad i plakát.

Seděl na baru, hovořil s mamkou a jejími přáteli a já se věnovala koktejlu, který se jmenoval „Jahůdka“. Jak vysvětlil pan Jonák tehdy, podle jeho přítelkyně. Snad si ten název pamatuji správně. Byl výborný. Kolem se pohybovala spousta lidí, žen, mužů, černoši, arabové.

Panovala zábava, kterou i dnes po letech hodnotím, jako naprosto neuvěřitelný zážitek. Připadala jsem si jako na západě. Jako v americkém filmu. Nikdo se nepral, nikdo neměl problém. Jen veselí a naprosto uvolněná atmosféra. Nic pro kněze, musím říct.

i

Protože jsem bydlela jen malý kousek od Silvie, o tom, že má pan Jonák dokonce medvědy, jsem věděla. Přišlo mi to podivné, ale jeho jsem nehodnotila. Byl jinde, a tak jsem to brala. Byl pro mě průkopníkem toho, co pro mě tehdy znamenala demokracie a západní způsob života. Jeho výlety v cadillacu s nahými dívkami v pravé poledne v Praze mě bavily. On mával, dívky se smály a mávaly. Lidé se bavili také.

Dnes řeknu geniální reklamní tah.

z
Obrázky: tn.cz, necyklopedia.cz a soukromý archiv pana Jonáka.

Jestli si myslím, že pan Jonák nechal ustřelit své ženě hlavu? Divila bych se, ale do duše člověku nikdo nevidí.


Ivan Jonák byl za zosnování vraždy své manželky Ludwiky v roce 2002 pravomocně odsouzen na osmnáct let.


Na mou žádost o virtuální rozhovor odpověděl pan Jonák čtyřmi velkými obálkami, plnými materiálů, usnesení, kreseb, novinových výstřižků a dopisem o třiceti hustě popsaných stranách.

Jestliže jsem chtěla všechno prostudovat, musela jsem v tom doslova ležet do tří hodin do rána.

Ten muž, kterého jsem před lety poznala, je už jen z dopisu, dle mého soudu, zcela někdo jiný. Rukopis se mění a ke konci řádek je téměř nečitelný. Je evidentní, že psychiku i takového, řekněme, otrlého člověka vězení nalomí. Přesto je na mnoha místech cítit ten tehdejší Jonák. Bodrý, optimistický a hlavně velmi nakloněný ženám.

Posuďte sami.


Sestavila jsem několik otázek, které jsem panu Jonákovi zaslala. Na každou odpověděl namnoze více než jednou stranou textu, dohromady třiceti stranami, takže nebylo možné text nekrátit.

Pod článkem ale máte fotoalbum, ve kterém jsou odpovědi pana Jonáka i všechny jeho postřehy v nezměněné podobě nascanovány.


Pane Jonáku, kolik vlastně ještě zbývá do konce Vašeho trestu?
V tuhle chvíli netuším, jak dlouho tady ještě budu, a vzhledem k tomu, že vězení dokázalo podlomit i mé zdánlivě nezničitelné zdraví, si nejsem jist, jestli se svobody vůbec dožiji.
Dostal jsem původně dvanáct let, ale protože jsem se prý nepřiznal, přidali mi šest, neboť prý nejsem schopen převýchovy. Tento způsob pokládám za inkviziční a odporující zdravému rozumu a snad i zákonům, takže se vám, milá Michaelo, omlouvám, a i čtenářkám magazínu, ale má odpověď na tuto otázku je „UT SUPRA“.

Cítíte se vinen?
Jestliže jste, Michaelo, ta vědma, podívejte se do hvězd, karet, hrnku, čehokoli a musíte přece vidět, že nejsem. Problém tkví v tom, že 90 % vězňů tvrdí totéž. Rozdíl, který vidím mezi mnou a jimi,je ten, že oni nebyli viny dvakrát zproštěni, a já ano. Nakonec to ale skončilo takto.

Víte, jak to bylo?
Já sám jsem měl být obětí. Za pár dnů po vraždě mé ženy se pokusili zabít mě. Dvakrát. Poprvé mi vybouchlo auto a podruhé po mně vystřelil člověk, který mířil na spánek, ale trefil mou čelist. Už v roce 1995 jsem 5x podal trestní oznámení na těleso zvané „Berdychův gang“. Bylo 5x zamítnuto. A to i přesto, že jsem informoval o tom, že tito lidé vraždí a loupí a mučí ženy. A to prosím vašim čtenářkám napište, oni trýznili ženy tak, že jim do přirození strkali rozžhavenou kulmu, a jiná zvěrstva. Necítím se vinen, že jsem přežil dva pokusy o vraždu, ani za to, že jsem se stal věcí v rukách lidí, jejichž vliv je o poznání větší než pravda.

Existuje něco, co tam, kde jste, pokládáte za pozitivní?
Na nic jsem prozatím, paní Michaelo, nepřišel. Přestože jsem si jistý, že každý rub má i líc, já ten líc ještě neviděl.

Změnilo vás vězení? Někteří lidé se obrátí na víru a podobně, je to i Váš případ?
Myslím si, že jsem se nezměnil ani k horšímu, ani k lepšímu, ale je to jen můj dojem. Svého Boha mám srovnaného a neměním priority. Dokonce si myslím, že mě má možná i rád, pokud mi dal přežít pokusy o mou likvidaci, a teď má jistě nějaký plán. Víte, vím přesně, kdy zemřu. Dožiji se 86 let. Nebudete mi to věřit, ale řekla mi to před dávnými roky, asi tak 1984, věštkyně. Známá osoba, chodil k ní i Gott. Všechno říkala. O smrti mé ženy, o tom, že budu bohatý, o kriminále… byla přesná. A já se tehdy smál. Povídám: „Bohatý boss v komunismu, jo?“ Ona tehdy řekla, že systém padne. Stejně jsem se smál. Trochu mi to mělo dojít v době, když jsem měla najednou hrubý obrat 56 milionů. Když zavraždili mou ženu, začal jsem to brát trochu vážně. Kdo ví, co mě ještě čeká a jaké se mnou má Bůh úmysly.

Většině vězňů chodí mnoho dopisů od cizích žen. Někteří se i ožení. Chodí Vám také? Jste rád?
Chodí jich spousta a jsem rád. Dokonce za mnou i některé dříve byly. Musím říct, mnohdy tak krásné. Nejvíc bych ale chtěl matku svého syna. Je to tak skvělá žena. Nechtěla alimenty, že prý mám málo a ona je modelka a vydělá si dost. Považuji ji nejen za člověka kvalitního, ale za nejkrásnější ženu světa. Kdyby mě chtěla, byl bych šťastný. Píše mi, i se ptala, kdy se vrátím. Moc bych si přál, aby mě ještě chtěla.

Na co myslíte, když večer usínáte, Ivane?
Myslím na Boha a hlavně na ženy. Mám ženy rád. Neublížil bych žádné z nich. Miluji milování a možná to přeháním v touze po sexu a lásce k milování. Michaelo, na svobodě prošlo mou ložnicí tolik krásných žen, že to číslo je možná vyšší než současný letopočet. Jednou jsem viděl Anděla. Vypadal jako nekonečně krásná žena. Cítil jsem vůni, kterou neumím popsat. Někdy se mi o ní zdává. Tu bych ale nechtěl, to byl Anděl.

Co Vám tu nejvíc schází?
Vyjma svobody, lásky, žen, prakticky nic. Mám svého Boha, a ten mi posílá Anděly. Svou svobodu mám srdci, a tam mi ji nikdo nemůže vzít.

Kdybych Vám řekla, že vrátím čas hodně zpátky, je něco, co byste udělal jinak?
Už mi tuhle otázku někdo kdysi pokládal. NIC, nic bych neudělal jinak. Ničeho nelituji a nestydím se za nic velkého, co bych zpětně chtěl změnit.

Je někdo, myslím tím ženu, kdo na Vás tam venku čeká?
Ne. Teď momentálně jsem sám. Je mi to líto. Měl jsem hodně žen a na všechny vzpomínám s láskou. Ale myslím, že by nebylo dobré, aby někdo takové roky čekal. Žena má žít, být krásná a šťastná. Té poslední, která pravila, že na mě počká, jsem sám řekl „žij“. Myslím, že to udělala.

Věříte v „karmu“? Řeknete mi prosím přesné datum, hodinu a místo narození? Podívala bych se na Váš horoskop.
Ano, věřím. Narodil jsem se 7. 3. 1956 v Praze kolem 16.00.

j

Je to zajímavý horoskop: Je patrné, že jde o člověka, který velice snadno podlehne iluzi, kterou si ochotně i sám vytvoří. Jeho vztahy jsou problematické a on k nim přistupuje povrchně, ale velice intenzivně. Jeho vzplanutí jsou stejně vášnivá, jako pomíjivá. (Luna, Mars a Lilith v 5. domě)
Doma se může chovat mocensky a agresivně. (sev. uzel a Satrun ve 4. domě)
Asc. ve Lvu dává šarm ve společnosti, potřebu zářit a být vždy středem pozornosti. Pokud se to nezdaří, vyhne se takové společnosti. K přátelům je vlídný, ochotný. Současně je to o veliké potřebě obklopit se kvalitními věcmi trvalé hodnoty. (Venuše v Býku).
Pluto a Jupiter na asc. je problematický aspekt a nese s sebou nebezpečí absolutní ztráty, likvidace, být nebezpečím i sám sobě - k tomu Uran přináší věci, které nelze ovlivnit!!
Slunce v 7. domě spolu s Merkurem ve Vodnáři - výtečná přesvědčovací chopnost, v krajním případě schopnost manipulace a věrohodné fabulace. K tomu ale brilantní vyjadřovací talent. Pan Jonák by byl výtečný žurnalista, spisovatel, mluvčí, herec... je to zajímavý muž.

Celý horoskop pak ukazuje na člověka, který musí být vidět, i kdyby nechtěl, a on chce. Člověka, který je schopen ve víře ve vlastní pravdu udělat mnohé a přesvědčit o ní všechny. Člověka, který má stejné množství nepřítel jako přátel. Člověka, jehož život je plný extrémů a změn. Jistě udělal hodně věcí špatně a mnoho lidí na něho nemyslí v dobrém. Stejný počet lidí ale v něho nepřestane věřit a mají ho rádi. Pan Jonák nebude nikomu lhostejný. Můžete ho nenávidět, nebo milovat. Pomoci, nebo se ho snažit zničit.

Zajímavý je i tranzit jeho planet v době, kdy došlo k vraždě paní Ludwiky. 7. dubna 1994

  • Lilith na Venuši - Ztráta partnera, bolestná zkušenost
  • Cheiron přes asc. - Bolest, která se týká té osoby. Ukřižování Ega, dramatické změny
  • No a Saturn mu šel 7. domem - ten vám umí vzít naprosto úplně všechno, při tomto tranzitu. Bez legrace, rozmetá, na co přijde. Člověk s tím to tranzitem pak sám sobě může způsobit ztráty a zničit, co vybudoval.

Co byste, Ivane, vzkázal čtenářkám Ženy-in a ženám vůbec?
Tak předně, že si určitě vybraly skvělý magazín. Je potřeba, aby měly svůj vlastní svět. Přál bych jim, aby byly stále krásné, zdravé a šťastné a měly hodně lásky, romantiky a obětí s tím, koho milují a koho si dobře vyberou. Aby každá potkala svého vysněného prince a byla spokojená. Díky vám, ženy, že jste. A pokud je mezi vámi taková, která by mi třeba chtěla něco hezkého napsat, budu rád. Potřebuji vás. Moc mi chybíte!

Co byste vzkázal lidem obecně?
Hlavně aby se měli rádi a hodně času trávili se svými dětmi a těmi, které milují. Čas, který můžeme trávit se svými dětmi, je to největší, co nám život může nabídnout. Já to ztratil. Neudělejte to také. Žijte tak, abyste o tuhle hodnotu nepřišli a pokud se vám to daří, pak vám závidím.
S hlubokou úctou, zdravím všechny a za případnou přízeň děkuji.

Ivan Jonák.


Možná by vás zajímalo, jak celou věc vidí Mgr. Luboš Prokeš, který se snažil o znovuotevření procesu s panem Jonákem:

pŽádost o povolení obnovy řízení jsme podávali v roce 2009 na základě nových skutečností, které se objevily ve výpovědích svědků, kteří vypovídali v kauze Kučera, Prokop a spol, a byli obviněni z útoku na Ivana Jonáka.

Cílem byla obnova řízení, kde jsme chtěli na základě očividných rozporů ve výpovědích svědků, které byly klíčové při konečném rozhodnutí o vině pana Jonáka, dokázat, že se jejich tvrzení nezakládají na pravdě, a konečně, že pan Jonák není vinen smrtí své manželky.

Žádost o povolení obnovy řízení ale byla zamítnuta. Předsedkyně senátu nepřipustila žádný z navrhovaných důkazů v podobě svědeckých výpovědí s odůvodněním, že tyto svědky nepovažuje za důležité pro posouzení průběhu celé události. Při tom se, podle mého názoru, podrobně ani jedním z důkazů nezaobírala a spokojila se pouze se stručným a formálním odmítnutím návrhů.

Můj osobní dojem je, že paní soudkyně, kterou znám i z jiných případů, má tendenci se příliš hluboce nezabývat případy a většina jejích rozhodnutí také vede k odsouzení. Stejně, pokud se jedná o snahu o otevření již rozhodnutých kauz, nevede její snaha k odhalení pravdy a spíše se zaměřuje na rychlé uzavření věci, bez snahy se kauzou více zabývat.

Domnívám se, že hlavním důvodem bude fakt, že v této zemi není ještě právní kultura na takové úrovni, aby měl vůbec někdo odvahu otevřít a přehodnotit trest člověka, který sedí více než patnáct let. Mělo by to dopad pochopitelně na celou justici, a to nejen morální, ale také ekonomický.

Pokud by takový případ nastal, pak si umím představit, že se otevřou podobné kauzy a celá řada médií bude případy probírat a rozebírat kvalitu a úroveň justice.

Pokud by na konci takové kauzy byl odsouzený viny zproštěn, měl by pak nárok na vysokou finanční náhradu škody. Za celou dobu výkonu trestu by měl nárok na uhrazení ušlého výdělku, případnou škodu na zdraví a náklady na veškeré právní kroky a služby vzniklé v souvislosti se soudními řízeními.

Při obratu pana Jonáka si neumím představit číslo, které by vzniklo za dobu 15 let! A teď je tu pan Kájínek a mnozí jiní, kteří by se mohli objevit.

V současné době jsem se nevzdal.

Podali jsme stížnost pro porušení zákona na Ministerstvo spravedlnosti a pokoušíme se o další případné opravné prostředky, které by přicházely v úvahu.

Za sebe stále věřím, že zastupuji člověka, který není pachatelem, a není to jen můj subjektivní dojem, ale studiem spisů mám pro svůj postoj i právní podklad, řekl pro Ženu-in Mgr. Luboš Prokeš z advokátní kanceláře Jareš, Prokeš a partneři s.r.o.


Opět vycouvám z osobního názoru na vinu, či nevinu pana Ivana Jonáka.

Jen snad:

  • Jestliže je vinen, pak je tam, kde má být.
  • Jestli tomu tak není a ve vězení sedí 15 roků nevinný člověk, pak je to nejen děsivé, ale rovněž i trestuhodné a věřím, že se na to přijde. Jak lze vynahradit tak obrovské příkoří, si nedokáži představit.
    Vrátit člověku „UŠLÝ ŽIVOT“ nelze!
    ZDE najdete scan kompletního dopisu pana Ivana Jonáka, který mi laskavě a obratem poslal.

Pokud vás článek zaujal, snad vás bude zajímat také rozhovor s panem Romanem Skamene. Vedle zajímavého životního příběhu tohoto herce je pan Skamene jedním z těch, kterému pan Jonák výrazně pomohl. Rozhovor uskutečním v neděli a vy si ho budete moci přečít již úterý 1. 3. 2011.