Bulvár

Ivan Jilemnický: Ten, kdo učí mluvit kámen

Ivan Jilemnický je sochař, který právě slavnostně odkryl svou sochu poštovní známky před Poštovním muzeem v Praze. Co víme o tomto muži?

t

Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích, nějakou dobu pobyl i na Akademii výtvarných umění, ale školu nedokončil. Je spoluzakladatelem galerie Genesis v Praze na Vinohradech a pracuje jako výtvarný redaktor časopisu Kámen. Je ortodoxní evangelík a sochařinu považuje za svoje životní poslán, i když uživit se uměním je v současnosti výsadou jen několika vyvolených. Sešli jsme se na jeho autogramiádě v Poštovním muzeu a trochu si o sochařském chlebíčku popovídali.

l

Jak je to tedy dnes s uměním? Jde se uživit jako sochař?
Není to vůbec snadné, lidé umění nerozumí a nemají o ně valný zájem. To platí v sochařině zvlášť. Já dělám několikametrové kamenné či dřevěné skulptury, je jasné, že není mnoho lidí, kteří by si chtěli takové monstrum pořídit. Kam by ho také dali, viďte.

A kolik jste například dostal za sochu známky s poštovním holubem?
Nic. Daroval jsem ji pražskému Magistrátu. Je to moje prezentace a navíc jsem vášnivý filatelista, takže mi možnost daru právě Poštovnímu muzeu udělala osobní radost.

c

Máte asi hodně vřelý vztah ke známkám, když je socháte z kamene, že?
To mám. Sbírám je od dětství. Začal jsem těmi československými, později jsem přidal francouzské. K Francii mám vztah jako k zemi umělců. Jejich známky jsou výjimečně krásné. Svou sbírku jsem ale obohatil ještě o podpisy českých autorů návrhů. Mám třeba Švabinského nebo Svolinského.

Jak je to tedy s tím uživením? Musí si sochař zařídit „vedlejšák“?
Těch možností je víc. Někdo si přivydělává občasnou restaurátořinou, protože do památek stát celkem dost investuje. Jiný musí mít zázemí doma, kdy tíha financí leží na někom jiném. Tak to mám například já. U nás vydělává hlavně manželka. Je doktorka filozofie a vede odbornou knihovnu v ústavu hematologie. Jsme spolu už 31 let.

Jak to přišlo, že jste se stal sochařem?
Od mládí to cítím jako poslání, a i když nikdo z rodiny umělcem nebyl - oba rodiče byli středoškolští profesoři, já jsem nikdy neuvažoval, že bych dělal něco jiného. Dokonce jsem svým nadšením nakazil i o dva roky mladší sestru Ellen, která je také sochařka. Moje práce mě uklidňuje a naplňuje.

Hodnotíte si se sestrou vzájemně svá díla?
Ano, to děláme a já si myslím, že ona je lepší než já.

Kdo si v současnosti objednává sochy?
Firmy, banky, stát... soukromníci minimálně. Teď ale pro jednoho soukromníka dělám velkou zakázku. Bude to 2,5 metrů vysoký kamenný maják s velkým okem na vrcholu. Bude stát na břehu slepého ramena Labe na jeho zahradě. Ročně udělám tak 2-3 sochy.

Kde berete inspiraci?
Hlavně v přírodě, v krajině domova na Hořicku, ale i v Bibli. Rád ztvárňuji biblické motivy.

A jak je to s vaší vírou?
Celá rodina jsme hluboce věřící evangelíci. Každou neděli chodíme do kostela včetně mé osmnáctileté dcery. U nás ve sboru jsem kdysi poznal i manželku.

Popsal byste, jak taková socha vzniká?
Když mě něco zaujme, kreslím si různé návrhy, jak by se to dalo vyjádřit.  Ty klidně leží celé roky v šuplíku, až na ně uzraje doba. Když se tak stane, začnu na nich pracovat, ale v průběhu práce se původní návrh často dost změní. V případě, že se mi zvolený směr moc nelíbí, sochu nedodělám a už se k ní nikdy nevrátím.

A děláte všechno vlastnoručně sám? Několikametrová kamenná socha musí být velice fyzicky náročná.
Pracuji s kamenem, pískovcem nebo dřevem a většinou sám. Občas si ale najmu krátkodobou výpomoc. Je fakt, že sil už nemám tolik, co v mládí.

Kde by se lidé mohli potkat s vašimi díly?
Například v Botanické zahradě v Praze Na slupi. Tam stojí Pomník českým botanikům. Pak v parku Na vinici stojí další dvě sochy Bouře a Vodopád. V Trmalově vile Řečiště. Něco je v Plzni, Olomouci, Kostelci nad Orlicí, v evangelických modlitebnách v Hořicích, Mostě a v Praze-Strašnicích. Před dvěma lety jsem dělal sochu pro křížovou cestu pro obec Stanovice u Kuksu. Jmenuje se Světlo v temnotách.

   
02.06.2010 - Rozhovory - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Jeho prace - nadhera! Fakt nadhera. Ja umeni miluju a pred sochari se hluboce sklanim. Ja bych si jeho dilo koupila. Sml22Sml22Sml22Sml22

    No - z-in to zjevne moc nebere. Sml15

    superkarma: 0 02.06.2010, 19:03:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme