Žertíky a vtípky našich kamarádů neznají mezí. Své o tom ví čtenářka Iva. Co se skrývá za příspěvkem košťata v ohni, ale i mnohé další, se dozvíte, když kliknete na její příspěvek.

Milá redakce a ženy-in
Téma : žerty vašich kamarádů ve mně vyvolalo vzpomínku na dubnový slet čarodějnic.
Jako školní pedagog mám u nás ve škole na starosti také kulturní vyžití. Každý rok pořádáme s kolegyněmi se sboru a za velké podpory pana ředitele velký táborák a tradici upálení čarodějnic.

Letos nám počasí moc nepřálo a do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se upalování bude konat, ale bylo nám líto dětí, které už měly našité masky a na akci se moc těšily, tak i když byla zima, nakonec se upalování i táborák konaly, ale o hodinu dřív, než obvykle.
Hranici postavili mistní tatínci, kteří se pak šli před deštěm schovat do hospody, u které byla hranice postavena.
Trochu to v té hospodě přehnali, ten můj blbec také. Prostě parta kamarádů, kteří se rok co rok této akce zúčastňují a pomáhají nám s organizací, seděla v hospodě.
Jak už měli nakuleno, nenapadlo je po chvilce nic jiného, než hranici zapálit v předstihu, prý na zkoušku . To by ani tak nevadilo, kdyby tam ale nenaházeli všechny košťata, které byly nachystané v sále pro děti.
Hranice vzpála, oheň bylo vidět snad až do Prahy a všechny malé i velké čarodějnice byly tento rok bez košťat. A do toho ještě málem chytla pergola na zahradní restauraci.
Oheň se musel hned uhasit, volali se i hasiči, košťata nebyla a čarodějnici, na které si daly děvčata z osmé třídy tak záležet, jsme nakonec neupálily. Ztratila se.
Ale to není všechno.

Když jsem se po této nepodařené akci vrátily s dcerami domů, v obývacím pokoji ležel švagr (zatím svobodný) a v naší ložnici ležel v posteli manžel, objímající onu ztracenou čarodějnici.
Na tom upalování jsem se totiž pohádali a ani jsem nepostřehla, kdy se vytratil. Manželovi kamarádi se jen pochechtávali, prý ať se o něj nebojím, že už šel domů, ale je v dobrých rukou.
Samozřejmě mu tu čarodějnici vrazili do postele oni se švagrem.
Příští den jsem se v čarodějnici proměnila já, a to víte, že si to slízl, že se před dětmi znemožnil.
Vůbec o tom nevěděl, jak se s tou dámou v šátku a v zástěře (samozřejmě bez koštětě) dostal do postele.
Dlouho jsem se ale nezlobila, to já neumím a navíc mi manžel slíbil, že přiští rok sám nějakou čarodějnici vytvoří. Tato nám totiž zůstala v kuchyni.

Na závěr dovolte trochu pozměněné pořekadlo: „Odpouštět je lidské a umět se zasmát - je božské.“
Vaše Iva

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________________________

Ivy, to je další skvělý příspěvek! A vy jste skvělá - a tolerantní manželka, kterou už příště vypečení manželovi kamarádi určitě nenachytají.
Děkuji, že jste napsala, pozdravujte manžela a mějte pěkný den
(a příští rok pošlete fotografie z té akce :)
Saša

Téma dne: Kamarádské žertíky

aneb kdo vás kdy vypekl, nebo vy jeho?

  • Máte nějakou vypečenou kamarádku, nebo kamaráda?
  • Jakým povedeným žertem vás překvapil, pobavil
    …nebo naopak, nazlobil?  
  • Děláte i Vy sama vtípky svým kamarádům a známým?
    Nebo je nemáte ráda?
  • Máte hranice – odsud, posud?
  • A co vtípky vašich dětí? Ty bývají hodně vypečené.
  • Vzpomeňte na něco veselého.
    nebo také prozraďte, zda vbrzku něco chystáte.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměním pěkně vypečeným dárkem: vtipným hrníčkem s miminkem a náhrdelníkem, který je v něčem velmi zvláštní. V čem, to prozradím až v závěrečném vyhodnocení „šťastné výherkyni“ :)
Tak pište, pište …

nahrdelnik

Reklama