Poslední příspěvek, který v té dnešní záplavě strachu ještě zveřejníme, je od čtenářky Ivy K. A je - opačně - o strachu ze záplav.

Přeji pěkný den Ženy in, i  s tématem strach. Strach je vlastně jen obrana organizmu před něčím, nebo někým v naší bezprostřední blízkosti. Je tu s námi už věky věků a částečně nám pomáhá i přežít. V našich genech už máme dávno zakódováno, že kdo uteče vyhraje. Možná jsme tak utíkali před predátory, nebo sami před sebou. Každopádně strach, stres a adrenalín nám pomáhá. I když zrovna tento pocit moc ráda nemám.

Nejčastěji se lidi bojí pavouků. Nejsem vyjímka. Ale od určitého dne se bojím letních prázdnin a pravidelných povodní.

Byla jsem osmnáctiletá mladá holka, co se těšila z prázdnin, volna,  letního sluníčka a koupání. Ten bezstarostný čas mi skončil 7. 7. 1997, kdy se přes mojí vesnici prohnala stoletá voda. Celý týden bez ustání pršelo. Chvílemi padaly přívaly vody, chvíli jen mžilo, ale stále pršelo a už doma nebylo žádné suché oblečení. Toho rána jsem chtěla jít nakoupit do blízkého obchodu, Ale voda nám zaplavila silnici, strhla mosty a byla jsem svědkem jak rozebrala kousek po kousku krásnou dřevěnou chatu, která stála kousek od nás přímo u vody. Den co den jsem chodila kolem jejich oken a pozorovala krásnou udržovanou zahrádku s kytkami a jahodami. Najednou přišla obrovská vlna a celá chata s rachotem odplouvala po proudu. Doteď slyším ten strašný hukot té masy vody.

Byla hnědá a  plavaly v ní  kusy domů, stromy i auta a všechno, co jí stálo v cestě. Šel z ní strach.

Ten den si odnesla více než polovinu domů z naší vesnice. Mnoho lidí se zachránilo na poslední chvíli. Protože voda začala stoupat už v noci. Ten den se nám narodila i Karolínka, náš plaváček. Její maminku ale musel vyzvednout vrtulník a odvézt ji do Krnovské porodnice. Od té doby nemám ráda dlouhé deště a v létě obzvlášť. Když se sousedi rozčilují, že mají po dešti zatopené sklepy, jen se směji. Máte kde bydlet, máte své fotografie dětí, obrazy, nábytek, suchou postel. To jsou naprosto samozřejmé věci, které jsem ocenila až po povodni.

Měla jsem obrovský  strach o své kamarády a sousedy,  bylo to  strašné.  A povodně se od té doby vracejí rok co rok. Jen udeří pokaždé jinde.

Tak to je můj strach. Škoda, že se před ním nedá utéct.

Iva K.

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

________________________

Myslím, že podobu tohoto strachu zažívá „bohužel“ čím dál více lidí. Absolutně se nedokážu vcítit do role těch, kteří tím prošli, poté našli sílu a na tom samém místě znovu budovali.
Ivo, klobouk dolů, ale bohužel nemám slova útěchy. Přírodě neporučíš, nedá se ovládnout tak jako strach.
Děkuji, že jsi napsala.
Saša

Tématem dnešního vydání je: Strach a jak ho překonat. Máte bobříka odvahy?

  • Bály jste se něčeho tak, že vám až zdřevěněly nohy?
  • Jak překonáváte strach?
  • Napište historky, ať už současné, nebo z dětství
  • Napište i historky vašich dětí
  • Je pravdivé pořekadlo, že „Strach má velké oči“?
  • Uznáváte pořekadlo druhé: Když máš z něčeho strach, jdi a sáhni si na to!
  • Strach i odvaha mohou mít mnoho podob

Sáhněte si na dno své odvahy a napište nám o tom na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Těšíme se na vaše příspěvky

Jednu ze čtenářek odměním čerstvě praženou kávou Arabica (aby ji dala sílu bdít po celou noc) a zmatňujícím tónovacím make-upem od firmy Garnier  (aby nebyla bledá jako hrabě Drácula)

darecekk

Reklama