Reklama

Pokud se dva zamilovaní lidé shodnou nejen v lásce, ale mají i společné zájmy a koníčky, je na šťastný a trvalý vztah zaděláno. Jenže láska je slepá a to, co jsme dříve neviděli, nebo nepřikládali tomu velkou pozornost, nám najednou začíná vadit. Včetně zmíněných zálib a koníčků.

kolo

Milan je vášnivým cyklistou. Na kole snad uměl jezdit dřív, než se naučil chodit.
Když se seznámil s Ivou, i na rande přijel většinou na kole. Iva přišla pěšky. Vozil ji pak „na štangli“ a bylo jim spolu hezky.

Přečtěte si také:

Po pár měsících se dohodli, že spolu budou žít. Našli si pěkný, útulný podnájem, ale ne moc velký. Prostě takovou garsonku pro začátek.
Jenže už po nastěhování polovinu garsonky zabralo Milanovo kolo a veškerá cyklistická výbava.
„Jen ho nechej, ať si jezdí. Hlavně mu nic nezakazuj,“ radily Ivě zkušenější kamarádky.
Iva se smířila s tím, že se bude dělit o Milanovu lásku ještě s kolem, ale nijak jí to nevadilo. Byla zamilovaná až po uši a kolo zpočátku také většinu času stálo tam, kam ho Milan po nastěhování postavil. Raději byl se svou láskou v posteli.

Ale ani mladý člověk nemůže celý život strávit v posteli, zejména když za oknem svítí sluníčko a venku je tak hezky.
„No nic,“ rozhodl Milan jedno sobotní dopoledne: „jedu se projet. Nechceš jet taky?“
„A na čem? Na té mojí rachotině, kterou mám u našich?“ reagovala Iva.
Ale z lásky k Milanovi si pro ni nedaleko k rodičům přece jen zajela a s Milanem se jeli projet. On na výstavní závodce, ona na starém kole, snad ještě ze základky.

Po pár kilometrech to však Ivu přestalo bavit, bolel ji zadek, tak tak, že do ní nevrazila auta na silnici. A i když jel Milan pomalu, přemluvila ho, ať jedou zpátky.
„Milane, já radši chodím pěšky, vždyť víš, že už jako malá jsem chodila do turistického oddílu. Baví mě to víc než šlapat na kole, a taky se bojím. Nechceš se se mnou příští víkend radši projít?“
A Milan šel. Kousek jeli autobusem a pak šli vyznačenou turistickou stezkou na rozhlednu. Po pár kilometrech ho ale už tlačily boty, nebavilo ho to a Ivu požádal, ať už jdou zpátky. Nebo spíš jedou. Na první nejbližší zastávce jeli zase autobusem. A celou cestu nemluvili.

Milan však už brzy tichou domácnost rozvířil. A to opravdu hodně hlasitě. Nahoru do 2. patra bez výtahu táhl po schodech do garsonky další závodní kolo. Sehnal ho „za babku“ od kamaráda a myslel, že tím udělá Ivě radost.
„Aby tě nebolela prdýlka,“ žertoval ve dveřích.
„Ty ses zbláznil! Řekla jsem ti, že na kole jezdit nebudu, bojím se, nebaví mě to. A kam ho tady v tom krcálku chceš postavit?“

Závěrem

To je tak, když si dva lidé, zaslepení láskou, nevšímají krom krásných očí i toho, co toho druhého baví.  
Možná se to stmelí při narození dětí. Jenže to by chtělo větší byt a hlavně alespoň dvě děti. Jedno cyklistu a druhé turistu. :)