Bulvár

Iva-Ivca: Teta

Milé ženy-in,už je to nějaký pátek, tak trochu zavzpomínám. Jsem starší rok výroby, takže moje vrstevnice byly průkopnice jako au-pair a já sama jsem po škole šla „šupem“ do práce. Možná jsem si to měla trochu rozložit, ale končila jsem šestý ročník medicíny v době Velké Sametové revoluce a nechtěla jsem dál viset mámě na krku.

Myslela jsem si, že po výcviku z domova zvládnu všechno hravě sama .Mamka je a byla nemocná a  my jsme s bráchou uměli vařit, žehlit, prát,  péct (brácha moc nepekl) a  vůbec se o sebe i domácnost celkem postarat. Vdala jsem se vdala, potom litovala.  Můj ne- můž matematik se „přepočítal“ a čekala jsem synka. Připravila jsem doma podmínky. Jako oželela jsem naši plánovanou „pracovnu“ ( a do dneška závidím, kdo jí máL)a upravila pokojíček pro Kulíška.

S prvním dítětem jsem doma  zvládala na hranici  sil všechno. Ne-můž nosil občas nákupy a koupal. No a jak šel čas, uběhlo 9 měsíců a  nějak se „stalo“ a čekali jsme druhou ratolest. Přestěhovali jsme pokoje a  z původně obývacího pokoje  se stal dětský pokoj- na jih a největší.

 Do rodiny k nám nastoupila „ hlídací teta číslo

1“. Hlídala nezbedného synka, zatímco já vysedávala důlek v Podolí. Péťa i jako  kojenec by to tam byl za chvilku rozebral. Teta měla za úkol mu ohřát jídlo (mnou připravené), obléknout a vyvenčit to dítě nezbedné a pak po obědě a  nutné očistě ho  nějak postrojit do postele a  zkusit přimět spát.  Dítě číslo dvě- moje zlatá holčička se narodilo   a Petr se stal v 17 měsících Starším Bratrem.  Než jsem šla do porodnice, dokázal po delším výcviku dojít  přes ulici drže se rukojeti kočárku a   uklidil si hračky z písku do tašky a  došel na hřiště a domů. V porodnici jsem byla 4 dny, doma s tatínkem asi týden a za tu dobu ho teta a táta tohle odnaučili. Domů ho brali“ jako koberec“ pod rukou.

Asi půl  roku jsem zase byla na děti sama samička a pak jsem prosadila, že i já jako matka  potřebuju někam chodit „ mezi dospělé“a nastoupila další hlídací teta.  Měla pole působnosti obdobné, ale časem jí onemocněla sestra a  tak se s námi rozloučila. Nastoupila „ naše  zlatá hlídací teta“- v pořadí třetí. Tahle paní  dříve byla jako učitelka a pak ředitelka, MŠ, takže byla profík.

Děti  jí milovaly a dodneška občas navštěvují. Dceru naučila pro mě nevídaně kreslit ( já jsem dysgrafik) a oběma moc pomohla s výtvarným projevem. Teta  byla ráda, že se doma dětem věnujeme, hrají na flétnu ( od 4 let), modelují, malují,  jezdíme na výlety a čteme jim. Ve všem (kromě  flétnových cvičení)  pokračovala.

Děti začaly chodit do školy a teta je 1x týdně vyzvedávala a časem  jsem byla sama na děti a  teta mi je hlídala a  navíc  vodila do  hudebky a na tanečky Lucku. Taky o prázdninách  byly někdy přes den u ní- tak asi týden- a to jim navíc vařila. Jak šel čas, občas je hlídala u nás přes noc, pokud jsem měla službu v nemocnici nebo služební cestu a  mamka nemohla.

Jak byly děti větší, nebylo potřeba tak moc na ně hledět ostřížím zrakem a teta mi občas vyžehlila  pověšené prádlo nebo vytřela, když se na ní „smály“ kouty v předsíni.

Když viděla  děravé kalhoty nebo něco, vzala si domů a spravila. To mi moc pomohlo. Teta k nám chodila  tak 2x týdně a jinak po dobu  mých služebních cest nebo když byl někdo nemocný.

V ostatních dnech jsem měla pevně dáno, že musím cestou nakoupit,  vyzvednout děti, někam dovézt,uvařit atd.

Pokud jsem se vracela domů a byla tam teta, byl tam pořádek, pohoda a teplo domova sálalo přes dveře. Děti psaly nebo měly napsané úkoly, srovnané věci a  bylo to fajn.

Na to občasné pohlídání, pokud jsem jela pryč jsem se domlouvala dost dlouho a  žádná sociálka ( a pokaždé ji k nám ne-můž poslal na kontrolu, jak zpronevěřuju jeho výživné a  špatně se starám) nenašla v systému ani Ň.

Občas se u tety stavím na kávu a každý rok jí přivezu brambory na zimu z Vysočiny. Cením si jejího vkladu a  pomoci při výchově a  jsem ráda, že ti moji puboši za ní chodí. Je to taková „ babička“ navíc.

Hezký den a hodně dobrých lidí kolem přeje

Iva-Ivca


Díky moc za příspěvek. Kéž bych měla taky pěkné vzpomínky. Nebo moje máma…Míša

Na vaše zkušenosti s pomocnicemi v domácnosti, ať už před lety, nebo ze současnosti, se těším právě dnes na redakce@zena-in.cz

Hrajeme o značkovou kosmetiku, tak by se vám cena mohla hodit.

   
30.09.2010 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] nadenica [*]

    pěkný příběh. Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 30.09.2010, 10:02:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme