Během letošního pobytu v Itálii jsme se stali svědky jedné zajímavé události, kterou stojí za to vám povyprávět. V Čechách se jedná v celku o poklidnou záležitost. Italové pojímají tento slavností okamžik ale trošku jinak než my…

ital

Seděli jsme na terase a pomalu se chystali do postele, když se z nedaleké ulice, kde stál hlouček lidí, rozezněla energická a hlasitá hudba. Byla to jinak poklidná čtvrť, kam normálně hudebníci nezavítali, a tak nám zvědavost nedala a šli jsme se tam s přáteli podívat.

Na ulici, u hloučku lidí, stála asi pětičlenná kapela mladých Italů. Chvilku jsme tam postávali a dohadovali se, zda si přišli ven jen tak zahrát…Po chvíli ale hrát přestali a dav lidí se začal cpát do garáže domu, u kterého jsme stáli. Nevydržela jsem to a šla se podívat, co se v garáži děje. Byly tam stoly s pohoštěním, lidé si povídali, bavili se. Nejdřív jsem si myslela, že asi lákají cizince do restaurace, ale pohoštění se účastnili jen místní a o restauraci se rozhodně nejednalo.

Odešli jsme domů s vědomím, že šlo nejspíš o nějakou místní oslavu narozenin nebo podobnou příležitost.

Jenže za dva dny začala hrát hudba na stejném místě znovu. U domu stálo auto s vysokozdvižnou plošinou, která se za doprovodu hudby snažila dostat co nejblíže balkonu domu, kde stál mladý Ital. Nejprve jsme si mysleli, že práce plošiny a hudba spolu nesouvisí, ale když se mladík s plošinou dostal na zem, hudba utichla a dav se vydal kamsi do města. Byli jsme tak zvědaví, co se tu děje, že jsme šli s davem dál. Už se šlo poměrně dlouho, a když se dav vydal přes hlavní silnici, zůstali jsme stát a chtěli se vrátit zpátky. Jedna z Italek na nás ale přes ulici začala gestikulovat, že máme jít s nimi, ale máme být potichu. Trošku jsme váhali, protože se dav vydal mezi domky, které dělil od silnice plot, a vypadalo to, jako když jdeme někomu do zahrady. Vrata se za námi zavřela, mezi domky bylo přítmí a za námi šli už jen dva mladí Italové, kteří nevypadali moc přátelsky. Nikdo skoro nemluvil, dav asi padesáti lidí se pomalu šinul uličkami a slyšet byl jen štěkot psů, kterým se naše přítomnost moc nelíbila.

„Tak a teď nás někam zavřou a budou nám něco cpát do hlavy… že by místní jehovisti? Sakra, kam to jdeme?“

Najednou se dav zastavil, za živým plotem se objevilo auto s plošinou, která mířila k balkonu domu, u kterého dav lidí stál. Na plošině stál ten mladík, kterého plošina vyzvedla u předchozího domu, v ruce držel velkou kytku. Plošina zastavila u balkonu a mladík něco zakřičel. Po chvilce se na balkoně mezi květinami objevila žena, která přijala kytici, dostala pusu a dav zajásal. Slečna odstranila truhlíky s kytkami, přehopla zábradlí balkonu a skočila k mladíkovi na plošinu. Následoval potlesk a kapela se pustila do hraní, které svým zpěvem doprovázel onen mladík …

namluvy

Značně se nám ulevilo. Stali jsme se svědky italských námluv! Cestou domů jsme se dohadovali, zda je to tady běžná záležitost, nebo se jednalo o námluvy majitele firmy s vysokozdvižnými plošinami.

Jak jsme se později dozvěděli, je to v Itálii celkem běžná záležitost a jedná se asi o moderní pojetí zpívání serenády pod oknem. Kdo by v dnešní době taky riskoval šplhání se na balkon po fasádě domů, když máme k dispozici moderní techniku, že?

Reklama