Zdraví

Inzulin není pro diabetika konečná

Petr Nejedlý je jedním z osmi set tisíc českých diabetiků. O své nemoci ví už patnáct let, dozvěděl se o ní krátce po padesátých narozeninách. „Mít cukrovku je jako žít s ženskou, která čte všechny rady o tom, jak žít zdravě a pořád mi připomíná, že musím jíst pravidelně, přidat si zeleninu, že bych měl cvičit a hlídat si váhu. Dá se říci, že teď už spolu docela vycházíme a zvykli jsme si na sebe. Většinou se mi daří si moc neubližovat,“ říká s nadhledem. Ostatně s motivací nemá problém - ví, proč se musí o sebe starat. „Máme cukrovku v rodině a viděl jsem na vlastní oči, jak to může končit. Strýc nakonec dospěl k amputaci nohy a to bych tedy opravdu nechtěl. To si raději opravdu odepřu ten bůček,“ připouští.

diabetesVystřídal několik léků a jejich kombinací, postupem času ale tablety nestačily, cukr v krvi stoupal, sice pomalu, ale trvale. „Před půl rokem mi na diabetologii řekli, že je čas přejít na inzulin. Nejdříve mě to vyděsilo, říkal jsem si, že to je asi se mnou už špatné. Doktorka mi ale vysvětlila, že inzulin opravdu není konečná, nasazuje se dneska mnohem dříve, než tomu bylo ještě před pár lety. Nečeká se, až se slinivka úplně vyčerpá,“ popisuje Petr Nejedlý. Poté, co se trochu uklidnil, začal přemýšlet nad praktickou stránkou věci: „Myslel jsem, že budu muset nějak složitě manipulovat s jehlami, stříkačkami a lahvičkami a přiznávám, že tam byl i trochu strach z toho, že to bude bolet.“ Skutečnost je ale podle něj mnohem jednodušší. „Překvapilo mě, co všechno už dneska pro diabetiky existuje. Pomohlo mi, že si se mnou v klidu popovídala diabetologická sestřička a všechno mi ukázala. Používám předplněné pero, je to jako tlustá propisovačka, ve které už místo inkoustu je náplň s inzulinem. Místo tuhy má úplně tenkou jehličku, vpich skoro vůbec necítím. Byl to trochu nepříjemný pocit to do sebe zabodnout poprvé, ale opravdu šlo jen o ten první pokus, teď už mi to vůbec nevadí. Jen si musím pravidelně měřit glykémii. Jsem vždycky zvědavý, jak jsem na tom, výkyvy nebývají velké, jen když jsem jednou byl na celodenní túře, tak mi cukr klesl moc. Nosím tedy pořád s sebou něco sladkého,“ vypráví pan Nejedlý s tím, že se mu po tabletách ani nestýská: „Žít s cukrovkou není jednoduché, ale inzulinu není proč se bát.“

   
04.04.2013 - Nemoci - autor: (red)

Komentáře:

  1. [5] ova9 [*]

    .......diabetes...cloveka zaskoci, at chce, nebo nechce.......

    superkarma: 0 07.04.2013, 16:04:53
  2. [4] honzule8 [*]

    každá nemoc je hrozná, pravda sice je, že s cukrovkou se nechá při určitých pravidlech žít

    superkarma: 0 04.04.2013, 13:58:24
  3. avatar
    [3] Mopsička [*]

    Máme přítele, který se drží také zatím na tabletách, ale má strach z každodenních injekcí. Proto si víc hlídá jídelníček a začal chodit běhat

    superkarma: 0 04.04.2013, 09:27:10
  4. avatar
    [2] rusalka2008 [*]

    Dceru mého přítele to potkalo v pubertě a musí si bohužel často inz. píchat...

    superkarma: 0 04.04.2013, 09:26:40
  5. [1] lidicka [*]

    Zatím se držím na tabletách, a mám panický strach z toho, že si budu muset někdy v budoucnu  píchat inzulínSml22

    superkarma: 0 04.04.2013, 05:45:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme