Bulvár

Interrupce - mnoho emocí, názorů, diskuzí...

 

Milá redakce,

 

Když mi bylo devatenáct, přišla jsem do jiného stavu. Jak já jsem se tenkrát strašně bála mámy. Co na to řekne, jak bude vyvádět. Spletla jsem se. Po prvních slovech: "Mami já ti něco musím říct.." věděla okamžitě oč se jedná. Žádný křik, žádné výčitky, žádné nucení do interrupce.  A já jí za to byla vděčná.

 

Svatba byla i přesto, že jsme o miminko přišli. Po čase se nám narodilo miminko v jeho půl roce jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Neplánovaně, nečekaně. A začalo pro mne období šíleného rozhodování. Doma byla zrovna krize, malé miminko, já totálně vyčerpaná a manžel se do druhého dítěte opravdu nehnal. Naopak. Takže jsem si jednoho dne vzala pár věcí do tašky a nastoupila do špitálu. Nikdy nezapomenu na ten strašný pocit.  Seděly jsme před sálkem v nočních košilkách a každá to brala naprosto jinak. Některé do poslední chvíle vtipkovaly, jiné seděly jen tak tiše, jiné plakaly. Já jsem ještě běžela k telefonnímu automatu a snažila se manžela přesvědčit. Marně. A já nebyla dost silná na odpor.

 

Přišla na mne řada. Moc jsem se bála, opovržení personálu, bolesti, toho co jsem šla udělat. Přišel pan doktor a byl velice milý. "Maminko neplačte, netrapte se. Určitě jste se rozhodla nejlíp jak jste uměla." A co bylo dál, to popisovat nemusím.

 

Hodně dlouho mi trvalo než jsem se s tím vyrovnala. Doma bylo dusno dál. Časem vše nějak vyšumělo, ale po dalších dvanácti letech náš vztah ztroskotal (z jiných příčin).

 

Když na tu nemocniční událost vzpomínám, nemám z toho dobrý pocit. Sice nepláču do polštáře, nervu si vlasy, nestala se ze mne alkoholička, neužírám se dennodenně tím,  co jsem provedla, ale lehko na duši mi opravdu není. Sice jsem v té době udělala to, co jsem "musela", to co jsem považovala v té době za nutné, ale je to omluva? Život jsem potom neměla zrovna lehký, ale taky mohlo být vše jinak...

 

Ještě dnes si na to občas vzpomenu. Většinou, když si moje děti hrají a jsme všichni spokojení. Vzpomínka najednou, z ničeho nic  vyskočí a jako osten píchne - vidíš, vidíš.....

šárka


Milá Šárka,

Váš príbeh ma zaujal a myslím, že medzi nami je mnoho žien, ktoré zažili alebo zažívajú niečo podobné. Každá žena, má právo rozhodnúť sa akým sposobom bude riešiť svoj stav a budúci život. Nie je na tom nič zlé, ak sa niekto z objektívnych dovodov rozhodne pre umelé prerušenie tehotenstva... Druhou sranou je psychika, o ktorej píšete. Mnoho odborníkov sa stotožňuje s názorom, že pre niektoré ženy je interupcia celoživotné trauma.

Teší ma, že ste všetko v pohode zvládla a prajem Vám len to najlepšie!

Krásny deň :-)
  

 

 

   
29.05.2006 - Společnost - autor: Natálie Rolková

Komentáře:

  1. avatar
    [7] átéčko [*]

    Je to věc každé ženy! Nikdo by jí do toho neměl mluvit. Je to jen její rozhodnutí! Nejsme v PL! Nikdo takovou věc nedělá pro radost! Rozhodnutí každé ženy chápu.

    superkarma: 0 29.05.2006, 22:42:51
  2. avatar
    [6] Dášule [*]

    Šárko, udělala jsi všechno proto, aby vztah vydržel, nakonec stejně ztroskotal. Kdybys totenkrát neudělala, bylo to mnohem horší, zvlášť kdyby vztah setně skončil. Udělalas jenom to, co bylo v dané situaci nejrozumnější. Tvoje psychické trauma není z vlastní interrupce, je to následek toho, že to někteří předpokládají staví tě do pozice, že bys měla trpět. Život jde opravdu dál, to už víš. Je pochopitelné, že si vzpomeneš, ale hlavně si nenech natlouct do hlavy, žes udělala něco zlého.

    superkarma: 0 29.05.2006, 17:20:52
  3. avatar
    [5] jaku [*]

    Mnoho ,

    superkarma: 0 29.05.2006, 13:55:16
  4. avatar
    [4] Zdenicka1983 [*]

    superkarma: 0 29.05.2006, 10:05:57
  5. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 29.05.2006, 09:48:17
  6. [2] Radvena [*]

    Je to smutné, ale chápu...

    superkarma: 0 29.05.2006, 09:46:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme