V současné době projednávají zákon o úplném zákazu interrupcí. Návrh předložilo do sněmovny několik poslanců, kteří se této otázce věnují již delší dobu a kteří se legalizovaným zákonem o zákazu interrupcí snaží zvýšit porodnost, místo aby se snažili spíše svojí politikou podporovat zakládání rodin.

Centrum pro gender studies vytvořilo výzvu proti tomuto návrhu (informovali jsme vás ZDE...). Zeptali jsme se na pár otázek jedné ze spoluautorek tohoto dopisu. Linda Sokačová se v Centru pro gender studies v Gender Studies věnuje koordinaci Feministického internetového knihkupectví a je vedoucí projektu Vytváření dárcovského prostředí pro ženskou problematiku mezi zahraničními investory v ČR, který je podpořen z programu EU Phare 2002 – Dlouhodobá udržitelnost rozvoje občanské společnosti. Tuto výzvu stvořila spolu s ředitelkou Gender Studies Alenou Králíkovou. Vyburcoval je k tomu návrh několika poslanců, kteří sice tvrdí, že tímto návrhem chtěli vyvolat pouze diskusi na toto téma, ale zákon nehovoří o příčinách interrupcí či opatřeních, které je pomáhají omezovat, ale převážně jen o tom, zda kriminalizace interrupcí ano, či ne.

Čtenářky našeho serveru by jistě zajímalo, jak jste se dostala ke studiu gender studies a co vlastně tato slova znamenají? Čím se gender studies zabývají?

Gender studies se zabývají postavením žen ale také mužů ve společnosti. Zjednodušeně se zabývají ženskou a mužskou rolí. Tyto role nejsou, jak se neustále tvrdí, biologicky dané, ale většinou se jedná o kulturní, sociální a historické konstrukty a stereotypy, které často realitě neodpovídají. Gender studies se často zaměňují za pojem feminismus, což je chybné.  Feminismus a gender studies se netýkají pouze postavení žen. To je vidět na příkladu výchovy dětí – předpokládá se, že právě žena je od přírody disponována k tomu, aby se o dítě lépe postarala (a to platí o jakémkoliv věku dítěte), a muž má být ten, který zajistí materiální zázemí. A právě díky tomuto genderovému stereotypu jsou diskriminováni muži v oblasti výchovy dětí a ženy pak v pracovním životě. Já sama jsem se ke studiu gender studies dostala v prvním ročníku vysoké školy. Ale již dříve jsem se začala zajímat o takové věci jako odlišné postavení žen a mužů ve společnosti. K tomu mě dovedla taková velmi běžná věc. Proč bych toho měla unést méně já než můj rachitický spolužák. Pak jsem se setkala s pojmem feminismus a začala studovat nerovné postavení mužů a žen v rodině.

Co si myslíte o návrhu tohoto zákona vzhledem k postavení ženy ve společnosti? Mají nést jen ženy následky toho, že mají dítě? Proč se při pohovorech neptají mužů, zda je péče o jejich dítě zajištěna?

Ženám je tato otázka kladena, protože se ve společnosti předpokládá, že výchova dětí se týká převážně žen – takže až budou děti nemocné budou s nimi doma ony - a ve skutečnosti tomu tak téměř vždy bývá. Není zvykem, aby se partneři v péči o děti střídali. A dítě i muž tak jistě přicházejí o řadu zkušeností a zážitků a na ženě leží velká zátěž, jak skloubit pracovní a rodinný život. Často se hovoří o tom, jak je důležité, aby se zvýšila porodnost, ale při tom se zapomíná, že současná společnost není k rodičům příliš přátelská – požadavky v pracovním životě, zvyšující se náklady na bydlení a další nezbytné životní nároky či velmi malé dávky na mateřské a rodičovské dovolené. A jen na okraj bych zmínila, že zaměstnavatelé nemají právo tuto otázku pokládat.

Představte si situaci, že žena dítě nechce, ale muž ano, kdo by měl mít právo konečné volby? Nezdají se Vám muži v této otázce opomíjeni?

Odpovídat na tuto hypotetickou situaci je velmi složité – záleží na každičké okolnosti, která může hrát roli. A bez jejich znalosti nejde takovou situaci soudit. Konečné rozhodnutí však musí být na ženě (bohužel i bohudík), protože není možné, aby za ni rozhodoval kdokoliv jiný. S tím - že muži jsou často opomíjeni – převážně pak ve veřejných debatách - máte pravdu. Ve skutečném životě k rozhodnutí podstoupit, či nepodstoupit interrupci dochází často i na základě společného rozhodnutí partnerů, může k němu dojít právě kvůli absenci partnera, a samozřejmě může vzniknout i situace, o které hovoříte vy.

Jakou odezvu má tato petice?

Výzva má velkou odezvu. Přicházejí nám nejen připojené podpisy k výzvě, ale také řada názorů na legislativní zákaz interrupcí – z velké části s tímto opatřením lidé nesouhlasí. Chodí nám také řada osobních příběhů žen. Zajímavé je, že některé z nich se o tomto návrhu dozvěděly až v poslední době a řada z nich je jím velmi rozhořčena. Negativní reakce nám chodí také. Většinou jsou anonymní a velmi vulgární (což je pro anonymy typické).

Doufejme, že tato akce bude úspěšná a naši páni poslanci tento návrh zamítnou. Toto právo by mělo příslušet pouze těm dvěma lidem, kteří se do této situace dostali. Každý, kdo stojí před rozhodnutím, zda si dítě nechat, nebo ne, má už tak těžké rozhodování. A následky svého rozhodnutí si v každém případě s sebou nese celý svůj život.

Reklama