Cestování

Indie - život žen v leprostanici Jeevodaya

V Jeevodayi začaly monzunové deště a byly vytrvalé.
Vstupní brána a budovy byly postavené mezi palmami, keři ibišků a jasmínů. V soumraku zahradu osvětlovaly světlušky a velcí černí ptáci se vznášeli od větve k větvi a šelestili křídly.

V hlavní budově kongregace, což je řeholní katolická instituce, mne přivítala asi dvacetiletá indická dívka, Brigita, oblečená v bílé sárí, černé vlasy uvázané v copu.Uvedla mne do nádvoří s fontánou, které vedlo do pokojíku s prosklenou verandou do zahrady.
Zde mne přijala vedoucí polská lékařka paní Pyz.
Obě ženy mne uvedly do mého nového pokoje s oknem na otevřenou verandu.

Místnost byla spojená se studenou sprchou.
Sprchování je důležité v leprostanici v ochraně proti infekcím.
I přes ochranu hustou moskytiérou, se mnou pokoj sdílelo mnoho moskytů, nacucaných mojí krví.
Bez rozlišení jsem proto zabíjela vše, co lezlo, ze strachu před nákazou a kousnutím hmyzem.

Zde jsme společně povečeřely čírí, což je vařená rýže a hrášek a pili vodu z místní studně.

Brigita byla asistentka paní Pyz a často ji v jednáních zastupovala.
Paní Pyz doprovázela vesnická fenka Sonja, různě míchaná a asi osm let stará.
Každou indickou noc úpěnlivě vyla.

Brigita a indické učitelky se mnou učily v misijní škole.
Ženy, muži i děti žili odděleně v různých domovech, dle nemocí a věku..
Častými hosty byly polské řeholnice z Jabalpuru.
Ženy pracovaly dle svého onemocnění, zájmu a schopností.
Báječně vařily indická venkovská jídla v otevřené dřevěné chýši nazývané „indická kuchyň“.

Každé ráno jedly děti v misii vařené obilí ve švýcarském mléce. 
Nejčastěji ženy připravovaly rýži s brambory, a sojovou omáčkou, a to pro více než 260 indických obyvatel stanice a okolních vesniček!
Čapáti byl oblíbený nekvašený chléb připravovaný z hladké mouky a vody, ručně hnětený a pražený na rozžhavené pánvi se lžičkou oleje.
Děti mi je nosily k obědu se sojovou omáčkou a ovocem jako banány, mango a pomeranče.

Ovoce a malé rybičky místo masa nakupovala paní Pyz na Šrímarketu v Raipuru.

Prádlo Indky praly pouze svoje.
Každý člen kongregace včetně dětí čistil svoje oděvy v nádrži s vodou, pod pumpou a také ve fontáně.
Podobně to bylo s tělesnou očistou včetně zubů.

Po měsíčním semináři na škole v Jeevoday mne paní Pyz pozvala na návštěvu do konventu ST.ANNE’S CONVENT v Banjari DT.Raipur. Zde mne přivítaly indické řeholnice, které vystudovaly zdravotnickou školu a pečují zde o obyvatele okolních vesnicích.
Sestra Augustina, Sebastiana,Varghese, Jose píchaly dětem injekce, podávaly léky, ošetřovaly zranění ženám i mužům.
Tato zdravotnická péče se platí v hotovosti a ihned na místě.
Lékař přijížděl jednou za 14 dní na kontrolu nemocných.

Jsme zde šťastné, říkaly setry řeholnice při loučení.

Cestou nazpět jsme míjely ošetřeného Inda s květem jasmínu za uchem, oděného v tradiční bílý hindský oděv, který byl šťastný - tady v Indii... 

Pokračování příště. IV.díl: Indie-cesta do Varanasi.    

     
   
14.11.2003 - Zahraničí - autor: Libuše Miková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [68] Andula [*]

    Majucha: tak v tom případě je, dost...
    Možná to organizoval někdo jiný, ona se jen snažila to sepsat, fakt nevím.

    superkarma: 0 20.11.2003, 21:52:01

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [65] Andula [*]

    Majucha: ona tam ale byla, ne?
    Spíše to vzniká proto, že se zároveň snaž popsat svoje pocity a zážitky a zároveň obsáhnout i fakta.

    superkarma: 0 20.11.2003, 00:56:50
  2. avatar
    [64] Andula [*]

    Vivian: ty jsi ale zvědavá! On ví, že tajemno přitahuje asi

    superkarma: 0 20.11.2003, 00:54:12
  3. avatar
    [62] Křečkomyš [*]

    man-mimo: Tož to jo.

    superkarma: 0 18.11.2003, 13:30:42
  4. avatar
    [61] Landriel [*]

    Marie: jojo, moje babička takhle umírala od padesátky 42 let. A nebýt toho, že si umanula, že půjde na operaci, mohla tu snad strašit dodnes.

    superkarma: 0 17.11.2003, 23:24:56
  5. avatar
    [60] Vivian [*]

    Andula: ale kromě vočiček ještě nic neukázal

    superkarma: 0 17.11.2003, 23:18:30
  6. avatar
    [59] Andula [*]

    man-mimo: heleme, jak se dere o svá práva

    superkarma: 0 17.11.2003, 23:03:32
  7. avatar
    [58] man-mimo [*]

    Křečkomyš: ten chlap byl taky na mě

    superkarma: 0 17.11.2003, 22:59:47
  8. [57] Marie Hrazdilova [*]

    Moje máma má zase pořád "rakovinu". Kdykoliv jí někde píchne, už je celá nesvá. Ale na úmírání po 50 je odborník moje nevlastní banička. Co si pamatuju (když si máma brala otčíma) tak si stěžovala, že už brzy umře a po 25 letech je pořád mezi námi a čilá a zdravá. My s mámou jí tajně říkáme "Co nevím, to si vymyslím". To ji asi udržuje v dobré formě, co kdyby náhodou o něco přišla.

    superkarma: 0 17.11.2003, 22:36:34
  9. avatar
    [56] Andula [*]

    Landriel: s tím umíráním, to mi něco, byť vzdáleně připomnělo.
    Moje máme už asi od 45 let zdůrazňuje, jak je stará, jak stárne, což já považuju za chybu.

    superkarma: 0 17.11.2003, 20:30:03
  10. avatar
    [55] Křečkomyš [*]

    Acinka: Já chlap rozhodně nejsem! A ne a ne!!!

    superkarma: 0 17.11.2003, 20:06:31
  11. avatar
    [54] Landriel [*]

    Andula: a taky pořád líčila, jak umírá (už asi od 50 prý umírala), pořád ji něco bolelo, měla všechny možné nemoci, nic nemohla, ale přitom čile pobíhala po městě, chodila k holiči, na pedikůru a doma si smažila řízky, když nikdo nebyl doma.

    superkarma: 0 17.11.2003, 18:54:43
  12. avatar
    [53] Andula [*]

    Landriel: tak to ta moje byla fakt zlatá.
    Ukřivěná hvězda roste spíše z mojí mladší sestry.

    superkarma: 0 17.11.2003, 18:27:53
  13. avatar
    [52] Landriel [*]

    Andula: moje akorát o tom, jak celý život trpěla a jak jí kdo ukřivdil a jaká byla hvězda.

    superkarma: 0 17.11.2003, 18:22:27
  14. avatar
    [51] Andula [*]

    Landriel: moje babička mi vyprávěl apohádky a vůbec se nevnucovala, takže si nepamatuju jedinou situaci, kdy by mi lezla na nervy.
    Táta bohužel vždycky říká to samý.

    superkarma: 0 17.11.2003, 17:19:55
  15. avatar
    [50] Landriel [*]

    Andula: když jsem to slyšela poprvé, tak mi to taky přišlo zajímavý. Po padesáté už míň. Navíc jsem pak zjistila, že si dost věcí vymýšlela a bylo to úplně jinak.

    superkarma: 0 17.11.2003, 17:15:14
  16. avatar
    [49] Andula [*]

    Landriel: jedna moje babi byla taky 1910. ale kupodivu to nebylo tak hrozný, naopak, tu jsem poslouchala ráda, když vyprávěla.
    Druhá byla ročník 1913 tuším, ona měla toho tátu strašně brzy!!! Teď jsem si to právě spočítala!!!

    superkarma: 0 17.11.2003, 17:07:36
  17. avatar
    [48] Andula [*]

    Vivian: no dovol! To spolu přece nesouvisí. I kdžy, dost dlouho jsem musela bojovat stím, že moji rodiče, zejména táta, byli asi kvůli tomu věku hrozně opatrní a ochranitelští.

    superkarma: 0 17.11.2003, 17:02:12
  18. avatar
    [47] Landriel [*]

    Andula: Vivian: jo, moje babi byla ročník 1910 a bylo to lautr to samý, akorát že nebyla naděje na únik.

    superkarma: 0 17.11.2003, 16:31:27
  19. avatar
    [46] Vivian [*]

    Andula: takže seš opožděná?

    superkarma: 0 17.11.2003, 15:35:55
  20. avatar
    [45] Andula [*]

    Vivian: tak vidis, pak neni divu, ceho se od nich clovek docka.
    Ja mam jeste starsiho nevlastniho brachu z tatova prvniho manzelstvi, navic on tata mel deti na tehdejsi dobu celekm pozde.

    superkarma: 0 17.11.2003, 15:15:19
  21. avatar
    [44] Vivian [*]

    Andula: moje babička je 1932, to jsou současníci

    superkarma: 0 17.11.2003, 15:12:42
  22. avatar
    [43] Andula [*]

    Vivian: muj tata uz je skoro starsi generace, rocnik 1935

    superkarma: 0 17.11.2003, 14:27:03
  23. avatar
    [42] Vivian [*]

    Andula: já myslela, že tohle je spíš výsada starší generace... svou babičku bych radši ani nezdravila, protože jakmile u ní uváznu za slovo, rozjede se nezadržitelný vodopád informací (většinou bezcenných a zbytečných)... no ale beru to tak, že si nemá s kým povídat...

    superkarma: 0 17.11.2003, 14:11:16
  24. avatar
    [41] Andula [*]

    Landriel: můj táta, kdžy přijdede, vždycky doporobna popíše celou cestu, kde kolik autobus nabral zpoždění, kolik aut bylo na které křižovatce, včetně toho, kudy přesně vedla objížďka, plus to, jak to na dfanémmístě vypadalo před 10 lety, 10 měsíci, 10 týdny...
    Takže informací mraky, ale totálně na ho***

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:58:57
  25. avatar
    [40] Landriel [*]

    Ťapina: a nejlepší je informace typu "však víš, na co myslím" - to mi dělá moje máti.

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:49:07
  26. avatar
    [39] Ťapina [*]

    man-mimo: Ano, třeba věta Někdo někde něco udělal je velice informačně hodnotná. Takovýma větama mě častuje moje skorotchýně, akorát za každým zájmenem je ještě vsuvka "jak on se sakra jmenoval0( kde to sakra bylo, co to sakra bylo), jsem to někde četla, no však já si vzpomenu

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:47:36
  27. avatar
    [38] Andula [*]

    man-mimo: často to tak ale neni, že jedna věta - jedna informace...

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:32:52
  28. avatar
    [37] Landriel [*]

    man-mimo: mně přece nevadí, že to tu není třikrát - mně vadí, že ani v tom jednou jsou všechny informace odbyté.

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:31:53
  29. avatar
    [36] man-mimo [*]

    Andula: jedna věta - jedna informace. To snad stačí

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:08:34
  30. avatar
    [35] man-mimo [*]

    Landriel: právě to vám vadí, že to není třikrát Nebo hodně vět k jedné informaci

    superkarma: 0 17.11.2003, 12:07:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme