Vztahy

Ilona: Manželství na dálku udržuje vztah svěží

husband

Ilona a Honza jsou na pohled obyčejný bezdětný manželský pár. Oběma táhne na třicet. Jediná věc, která je odlišuje od ostatních, je ale poněkud zásadní. Svoje manželství vedou na dálku.

Když se řekne manželství, asi si jako první představíte pár sdílející stejné lože nebo přinejmenším stejnou domácnost. Takové manželství má Ilona maximálně jednou za měsíc. A jak říká, nedá na něj dopustit.

Jak takové manželství vlastně funguje a proč se k němu člověk odhodlá? Nejen o tom bude náš dnešní rozhovor.

Ilono, s manželem vás dělí skoro půl republiky. Jak k takové situaci dojde?
Ona už tahle situace byla, když jsme se poznali. Já jsem už od jednadvaceti bydlela v Kolíně, v bytě po babičce, a Honza bydlel se svým bráchou ve Varech, kde studoval a pracoval.  

Jak se dva lidi bydlící 200 kilometrů od sebe seznámí?
Já nevím, jak to dělají ostatní, ale my jsme se poznali klasicky přes internet. Ve škole jsem trávila hodně času chatováním v místnosti se zaměřením na filmy. Honza taky. Čas od času jsem se tam vrátila i po škole. Tahle místnost pořádala celkem pravidelně srazy a filmové dýchánky. Párkrát jsem zašla, protože jsem byla zvědavá, jak vypadají moji kamarádi ve skutečnosti. A ten osudný sraz se konal právě ve Varech při příležitosti tamního filmového festivalu.

Tam jste si padli do oka?
Ale na první pohled to rozhodně nebylo. Prostě jsem si s ním popovídala jako s ostatními. Znala jsem ho už z toho chatu, takže nebyl problém hodit řeč o Forestu Gumpovi, Zelené míli, nebo se zeptat, jestli už byl v kině na tom a tom, a zda to stojí za to.

Noc plynula, bylo už celkem pozdě a lidé ze srazu začali jeden po druhém odcházet. Já nemohla, neměla jsem tam nocleh a spoléhala jsem na výdrž těch ostatních. Honza výdrž měl. Ještě se dvěma dalšími lidmi mi ukázal místní nightlife a vyprovodil mě na první ranní vlak.

No a pak jsme na chatu zjišťovali, že jsme si čím dál víc sympatičtí. Několikrát jsme se sešli, buď u něj, nebo u mě. Což trvalo asi rok a pak jsme si prostě regulérně přiznali, že spolu vlastně chodíme (smích).

A po čtyřech letech jste se rozhodli, že do toho praštíte. Zkusili jste předtím spolu žít?
Ono nám vyhovovalo, že jsme se vídali třeba na jeden víkend v měsíci. Čas od času jsme si vzali společně dovolenou, a tu jsme strávili u něj nebo u mě. Ale po tom týdnu nebo dvou, jakkoliv se milujeme, jsme se oba těšili na samotu a soukromí.

Svatbu jsme naplánovali krátce po termínu, kdy Honzovi skočila pracovní smlouva. Byl tam jako záskok za mateřskou na dobu určitou. Ve Varech ho tím pádem nic nedrželo a mohl jít ke mně. Vzali jsme se a žili spolu asi půl roku. Ze začátku bylo všechno naprosto skvělé, ale pak jsme se jeden druhého nabažili. To víte, když někdo žije léta sám, tak pak jakýkoliv člen domácnosti navíc začne časem působit jako vetřelec. Neměli jsme se kam před sebou schovat a ztratili jsme část soukromí. Ani jednomu se to moc nelíbilo. Ale milovat jsme se samozřejmě nepřestali.

Co se stalo, že žijete zase každý ve svém?
Asi bychom žili pořád spolu, ale Honzovi pak přišla docela dobrá nabídka z bývalého zaměstnání. On by to bral a já ho podpořila. Takže se brzy stěhoval zase zpátky. Tahle změna nám docela prospěla. Každý jsme měli víc času pro sebe. I když se nám občas stýská. To pak jeden nebo druhý sedne do auta a přijede na víkend. Tenhle vztah nám vyhovuje, nedám na něj dopustit.

Jak může takové manželství fungovat?
Funguje, když se sejdou dva lidi, kteří chtějí mít hlavně prostor pro sebe, kterým je jejich soukromí posvátné. Já mám pocit, že to odloučení pořád udržuje náš vztah svěží. Že se na sebe pokaždé těšíme, že si máme co říct, když jsme spolu, a méně se hádáme. Prostě jeden druhého nebereme jako samozřejmost. Musí to hlavně vyhovovat oběma. Což my naštěstí jsme ten případ.

Nemáte někdy strach, že tam není až tak sám? Nežárlíte?
Samozřejmě, že tu a tam se nějaká pochybnost objevila. Kolikrát jsem měla chuť vyrazit okamžitě do Varů a udělat přepadovku. Jednou jsem to dokonce udělala, ale to nebylo ze žárlivosti, spíš ze zvědavosti.

Nakonec mě uklidnila jednoduchá úvaha. Kdyby měl mít vztah, ona by s ní chtěla žít, na což by nepřistoupil, takže by ho časem nechala. Kdyby s ním žít nechtěla, znamenalo by to, že to není nic vážného, a nebo by to byl někdo jako já. A proč by si začínal s člověkem, jako jsem já, když už jednoho takového má (smích). Třeba to zní naivně, ale já mu prostě věřím. On by taky mohl pochybovat, což by se mě dotklo. Žádnou bokovku nemám a nechci.

A co až se ozvou vaše rodičovské touhy?
Já si nemyslím, že by to bylo něco mimořádného, kdy tatínek je kvůli práci přes týden pryč a jezdí domů jen na víkend. My jsme to jako děti měli taky tak. Ale je pravda, že aspoň na dobu, než mimčo trochu odroste, bych chtěla mít Honzu tady u sebe. Nejen kvůli výpomoci, ale kvůli tomu, aby si na sebe zvykli a vytvořili si nějaký vztah. Pomalu už o tom mluvíme. A žertujeme, že si budeme muset koupit velký dům, abychom se měli jeden před druhým kam schovat, když bude potřeba. Chce to taky tak. Chce, abychom byli spolu, až budeme rodina, zatím jsme jen manželé, kteří si chtějí užívat volnosti.

Na Ilonu jsem poprvé narazila tam, kde ona na Honzu - na chatu. Slovo dalo slovo a zanedlouho jsme se sešly na rozhovor. Podle toho, co jsem zatím věděla, jsem očekávala ženu velmi sebevědomou a empancipovanou, pro kterou je na prvním místě ona sama. A pak teprve zbytek.

A ač nerada (jsem zkrátka kozoroh), musela jsem si ji po setkání přeřadit do trochu jiné škatulky. Ilona je příjemná sympatická žena, která chce se svým mužem spořádanou rodinu. Jen zkrátka potřebuje trochu cviku, aby se dokázala vzdát i pořádného kusu svého soukromí.

   
14.04.2010 - Láska a vztahy - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. [26] Mendie [*]

    A s kým mají sex? To jim stačí jednou do měsíce? Před třicítkou? To je ujetý.

    Nebo nejsou sami.

    Zajímalo by mě, na co někdo potřebuje tolik soukromí a času pro sebe. No fakt, na co? Sml23

    superkarma: 0 15.04.2010, 12:48:20
  2. [25] lonkue [*]

    MONSTERA — #24 a co teprve ty zenske, ktere zustaly doma opustene...Sml52. To bylo spokojenych milencu....

    superkarma: 0 15.04.2010, 11:34:39
  3. avatar
    [24] MONSTERA [*]

    Téměř všichni chlapi, kteří byli přes týden mimo domov, měli milenky. Ale jinak samozřejmě spořádané manželství.

    Mohu to tvrdit , pracovala jsem několik let na výstavbě vodního díla ,kde byli skoro všichni "přespolní".

    1. na komentář reaguje lonkue — #25
    superkarma: 0 14.04.2010, 17:59:48
  4. avatar
    [23] Kuře [*]

    Zažila jsem 10 let tohoto života. Stačilo.

    Nemám problém, když je manžel týden (14 dní, měsíc) na služebce, ale na stálo bych to už znovu nechtěla.

    Jakmile přišly děti, tak začaly problémy, dcera byla hodně a často nemocná, plakávala po tátovi. A když jsem onemocněla já, tak to znamenalo průšvih, jednou jsme ležela na zemi na dece, kolem lezlo batole a já čekala, až manžel dojede (tedy 16 hodin), abych mohla do nemocnice.

    Smutné bylo, když se dcerka začala ptát, proč s náma tatínek nebydlí a brečela, že jí děcka ve škole řekly, že jí lžeme, že nejsme manželé, ale že jsme rozvedení a nemáme se rádi.

    Pohár přetekl, když manžel zjistil, že syn ho v podstatě bere jako cizího. Vzhledem k tomu, že syn má psychickou poruchu, tak není schopen přijímat lidi, se kterými se málo vídá a s tatínkem téměř nemluvil. Manžel mockrát zažil, že mu syn utekl a nenechal se ani pohladit. Dorazilo ho, když mu řekl, že už umí hrát fotbal, protože ho to strejda naučil a ještě ho naučí jezdit na kole.

    Nakonec změnil místo, aby mohl být doma, se svou rodinou. Občas mi leze na nervy (nicméně nijak tragicky), ale dětem to moc pomohlo. Ale musím přiznat, že jsme se museli naučit zase spolu žít, protože jsem byla zvyklá, že si všechno řídím sama a manžel zase nebyl zvyklý na to, že po práci rozhodně není "padla".

    superkarma: 0 14.04.2010, 17:56:17
  5. [22] lonkue [*]

    no ted uz jsme aspon oba v Evrope....Sml52. Sice furt v ruznych zemich, ale aspon je to Evropa....

    superkarma: 0 14.04.2010, 17:04:12
  6. avatar
    [21] paníliška [*]

    lonkue — #12 Sml52

    superkarma: 0 14.04.2010, 15:41:05
  7. avatar
    [20] ifulinkaa [*]

    když přítel,s níž jsem tehdy ještě nežila,ale často u něj přebývala,začal jezdit na týdenní montáže,taky jsem si neuměla předtsavit usínat sama (spávala jsem téměř denně u něj)...ale brzy jsem pochopila,že týden uteče,já má 7 dní pro sebe a těch následujících 7,co je zase "doma" se mezi prací a koníčky potkáme,což mi vyhovovalo,teď zařizujeme společný byt a uvidíme,jestli se sneseme

    superkarma: 0 14.04.2010, 14:00:40
  8. avatar
    [19] 13042000 [*]

    Takový život bych nechtěla, to není nic pro mě. Sml23

    superkarma: 0 14.04.2010, 12:31:56
  9. [18] extravagantnice [*]

    Rodiče takto na dálku stále žijí.Taťka je stále někde v zahraničí a mamka za ním dojíždí.Mě jako dceři to také vyhovovalo,měla jsem vždycky celý byt pro sebe.Tedˇmám svoje bydleníčko.Mám přítele, který také dost často musí na druhý konec zeměkoule a mě to vyhovuje.Můj otec je mi vzorem pro mého budoucího muže.Vidím v tom výhody a i nevýhody.Ale takový je život.

    superkarma: 0 14.04.2010, 10:08:22
  10. avatar
    [17] SStream [*]

    jastura — #16 tak nějak, duše toho člověka v bytě nějak setrvává a ačkoliv tam není, cítím se tam bezpečně, příjemně Sml16

    superkarma: 0 14.04.2010, 10:04:38
  11. [16] jastura [*]

    SStream — #15 a večer se přitulit aspoň k jeho polštáři a zalehnout na jeho místo...

    1. na komentář reaguje SStream — #17
    superkarma: 0 14.04.2010, 09:56:50
  12. avatar
    [15] SStream [*]

    když jsem to četla říkala jsem si, že by mě to takhle asi nebavilo. Poté jsem zevrubně prošla březen a spočítala, že jsme se viděli suma sumárum 6 dnů. Z toho 4 jsme nebyli doma.Když není na služebce on, jsem na služebce já. Občas se doma potkáme a je to super :-) Možná je pro mě důležitější sdílet jedno místo, starat se navzájem o svoje věci.

    1. na komentář reaguje jastura — #16
    superkarma: 0 14.04.2010, 09:47:13
  13. avatar
    [14] Eva Soukupová [*]

    Kerridaenn — #10 "Podle toho, co jsem zatím věděla..." zkrátka způsob vyjadřování, tón, některé informace... někteří lidé tak zkrátka působí. Rozhodně se tehle dojem ale neodvíjel od toho, že vede vztah na dálku. Mně taky takovej vyhovoval a za emancipovanou se nepovažuju Sml80

    superkarma: 0 14.04.2010, 09:39:21
  14. [13] macamala [*]

    Někomu to vyhovuje, někomu ne, vždycky záleží na nastavení těch lidiček. Někdo se musí vidět denně, někdo ne. I když jsou dnešní ICT hodně nápomocné, osobní kontakt nenahradí. Sama vzpomínám na svůj čas trávený v zahraničí - komunikace přes PC a mobil, ale nebylo to ono.

    superkarma: 0 14.04.2010, 09:39:19
  15. [12] lonkue [*]

    pchaa... Pani je zabar v porovnani s mym manzelstvim. My jsme dokonce jednu dobu zili na dvou kontinentech. Ja mela pro sebe Evropu a on Severni Ameriku. Potrebuji prostor...Sml57

    1. na komentář reaguje paníliška — #21
    superkarma: 0 14.04.2010, 09:29:59
  16. [11] Lyoness [*]

    Anai — #7 ja bych si naopak predstavovala presne takovy vztah... Pres tyden kazdy jinde, spolu na vikendy - a ani by to nemuseli byt uplne vsechny vikendy.

    Mam rada svoje soukromi, dlouho uz ziju sama a nedovedu si dost dobre predstavit, ze se budu s nekym szivat. To by musel mit chudak ocelove nervy.

    Jsem beztak cely den v praci, kdyz prijdu domu, trva mi vic jak hodinu, nez jsem schopna komunikovat rozumne. Navic dobre vim, ze jsem nesnasenliva, obcas dost nesnesitelna a puntickar Sml30 takze zit se mnou je dost tezke. Tohle by bylo vyborne.

    Asi zajdu na chat Sml24

    superkarma: 0 14.04.2010, 09:14:17
  17. avatar
    [10] Kerridaenn [*]

    Mě teda rozčílil dovětek autorky rozhovoru: od kdy je emancipace a sebevědomí ekvivalentem naprostého sobectví? A proč by sebevědomá emancipovaná žena neměla být sympatická a chtít rodinu?

    Jděte se bodnout s neustále vnucovanou představou, že emancipace, nedejbože feminismus, je doménou zapšklých bab, které nesnášejí muže i děti...

    1. na komentář reaguje Eva Soukupová — #14
    superkarma: 4 14.04.2010, 09:09:02
  18. [9] jastura [*]

    Do takového života bych nešla. Už když se ke mně přítel stěhoval, věděl, že nebudu nikdy souhlasit s tím, aby přes týden rozvážel věci po evropě a doma byl jen o víkendu (když se stihne vrátit). Hned v začátku jsem mu řekla, že si musí ujasnit, jestli mu bude vyhovovat život se mnou a dokáže se vzdát ježdění... Já svého miláčka potřebuji na blízku Sml80

    superkarma: 0 14.04.2010, 08:59:02
  19. avatar
    [8] wich [*]

    Než jsme se sestěhovali, trajdání z jednoho do druhého, převážení věcí denní potřeby a jejich zapomínání brzdilo a kradlo čas i peníze (natož když jsme oba původně z úplně jiné strany města).

    To v článku není model šťastného ač odlišného manželství, ale vztah lidí, kteří se delší dobu spolu nesnesou.

    superkarma: 1 14.04.2010, 08:48:19
  20. [7] Anai [*]

    Vadilo by mi zvláště teď, v pokročilejším věku, mít dvě domácnosti, být doma na dvou místech, brzdilo by mi to v aktivitách. A vůbec je to zvláštní, když někoho miluju, tak mi přece každodenní soužití neleze na nervy...? I v malém bytě, jako mám já. I když je fakt, že můj přítel je často na služ. cestách a 1-2x týdně jede k rodičům i přes noc, ale to se s frekvencí spolužití výše popsané dvojice nedá srovnat.

    1. na komentář reaguje Lyoness — #11
    superkarma: 0 14.04.2010, 08:27:55
  21. avatar
    [6] Tulinka [*]

    Mám to nějak podobně 16let.Manžel má práci kdy je měsíc pryč a pak týden doma.Jde o zvyk Sml33 Denně jsme v kontaktu Sml79

    superkarma: 0 14.04.2010, 08:20:44
  22. [5] German [*]

    Hm, tak to nevím, jestli by mě to v takovém vztahu bavilo. Možná spíš až po několika letech manželství a ne na začátku.

    Ale co, lidé jsou různí, ať si každý dělá co mu vyhovuje.

    superkarma: 0 14.04.2010, 08:02:51
  23. avatar
    [4] maje [*]

    někdy by to bylo fajn, ale pořád? to asi Sml23

    superkarma: 0 14.04.2010, 07:58:53
  24. avatar
    [3] Věrulinka [*]

     Mě by to vadilo a moc, neumím si takový vztah představit Sml23

    superkarma: 0 14.04.2010, 07:39:40
  25. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Ono se s někým sžít je docela náročné.

    superkarma: 0 14.04.2010, 00:33:14
  26. avatar
    [1] Dante Alighieri [*]

    Vyhovovalo by mi být např. týden doma a týden u přítele. Střídat to. Dokud nemám práci, v podstatě to tak praktikuju. Ale už s tím bude od května konec. Sml54

    superkarma: 0 14.04.2010, 00:21:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme