Stála před jejími dveřmi. Přemýšlela, zda opravdu má zazvonit a promluvit si s tou, s níž se dělí o muže. Nakonec Ilona sebrala odvahu. Setkala se tak tváří tvář své rivalky. „Byla mladší, menší, silnější, měla jinou barvu vlasů, zkrátka jiná než já. Nechápala jsem, proč ona,“ svěřuje se Ilona. Pokud byste čekala, že se do sebe obě ženy pustí a poperou se, jste na omylu. Karolína, jak se „ta druhá“ jmenuje, pozvala manželku svého partnera na kávu, ta přijala.

„Zprvu jsem byla arogantní, chovala se povýšeně, ona na mě působila jako taková ta naivní husička. Chtěla jsem jí ukázat, kdo z nás dvou je ta na úrovni. Ovšem Karolína na mě tolik zapůsobila, že při cestě domů jsem vše přehodnotila.“ Milenka Ilonina manžela se netajila láskou k jejímu muži. Otevřeně mluvila o něm, o nich, o vysněné budoucnosti. O pár desítek minut, když prvotní šok z rozhovoru pominul, si Ilona uvědomila, že ta, která opravdu miluje, je právě Karolína, ne ona.

Jakmile přijela domů, sedla si k manželovi a řekla mu, kde byla, co dělala. Oznámila mu, že se s ním chce rozejít, že ho už nemiluje. Doporučila mu, aby byl s Karolínou, s tou, která k němu chová ty nejhlubší city. Ten myslel, že si z něj Ilona dělá legraci a snaží se o nějaký manévr, jak si ho získat. O deset dní později se ale stěhoval k milence. „Už je to přes půl roku. Manžel žije s Karolínou a já mám taky nového partnera. Máme v plánu se i rozvést. Musím říct, že jsem neuvěřitelně vděčná manželově milence. Jí vděčím za lepší, šťastnější život.“  

Čtěte také:

Reklama