Když tak pročítám příběhy, jak která kdy naletěla falešnému žebrákovi, který si z „našich“ peněz pak užije chvíle v hospodě…

…a usne kdekoliv (čímž se ono místo stává velmi nedůvěryhodným), přemýšlím, jestli bych opravdu někoho obdarovala byť malým obnosem.

Jednou za čas se v novinách či televizi dozvíme, že ta či ona agentura, jíž jsme přispívali na účet, byla „vytunelována“ a peníze sfoukl někdo do vlastní kapsy. Opravdu po těchto zprávách nemám ani malinko náladu přispět nikam nikomu.  

Občas mne popadne sice nálada, že bych mohla pomoci, koupím na ulici časopis, z něhož výdělek prý jde na pomoc nemocným, akce jako Bílá pastelka, Květinový den a podobně mne též neminuly. V obchodech se hlásá: „Koupí výrobku přispějete na...“ Mám tomu věřit? Chci pomoct, ale dostanou se peníze opravdu k potřebným?  

Vždyť i v pohádkách vidíme žebráctví, které je klam - zanedlouho uvidíme Mrazíka s žebravým „beznohým slepým“...
Přeji hezký pátek a dost peněz ve vlastní kapse.

ifulinkaa


 

...Stejně tak v těch pohádkách ale vidíš, že dobrý úmysl jde po úplně jiné linii než pokrytectví, lež, nepoctivost a podvod.

Věř, že mnoho lidí je motivováno dobrem. Přeji pěkný den a krásný víkend. M.

Jak to vidíte vy? Dát a doufat, že dar se dostane skutečně potřebným? Pište na redakce@zena-in.cz, své příběhy a názory na téma „charita“. Ten nejhezčí i-mail bude odměněn. Míša.

Reklama