Nelekejte se, naše čtenářka s nickem Ifulinka nepropadla, píše o první třídě na střední škole, která jí utkvěla v paměti. Pamatuje si skoro každý detail, ale je s podivem, že dobrá parta z této třídy nikdy nebyla.

Krásné ráno, či dopoledne! Několik z vás doprovodilo zase své potomstvo do školních budov, některé z vás poprvé. Jaký to byl zážitek pro dítě? Nestresovali se více rodiče?

 Já si už moc svůj nástup do první třídy nepamatuji. Vzpomínám spíše na den, kdy jsem šla podruhé do první třídy. Na střední. Škola v cizím městě, nikdo známý. Vše nové. Spolužáci, prostředí, učitelé, způsob studia.  Do třídy jsem vstupovala s obavami. Přisedla jsem si ke klukovi rozložitější postavy. Do první lavice. Mnoho místa už nezbývalo a on vypadal celkem příjemně. Za námi seděli jiní kluci, kteří se jako jedni z mála vzájemně znali. Po rozhlédnutí po nových spolutrpitelích jsem si neuměla udělat názor, jak spolu utvoříme partu, která by občas měla být v něčem jednotná. Holek jako šafránu. Kluci, jichž byla většina, byli tak různorodí. Frajírek, šprt od pohledu, sportovec, prcek, co za sebou měl asi bujarý večírek, spal ještě teď.

 Po zvonění se nám přišla představit třídní. Nadměrná žena, u níž jsme rychle poznali, že jí nedělá potíž být kamarádkou, přitom si sjednat pořádek. Rozdala rozvrh, z nějž jsem moc chytrá nebyla, neboť mnoho názvů předmětů mi moc nenapovídalo, co se v nich naučím. Ale spokojená jsem byla, že nejdýl zde budeme do půl druhé. Mohlo být hůř.

Ve stařičkém rozhlase k nám promluvil ředitel, přivítal nás, popřál štěstí a blablabla...   Po přečtení školního (ne)řádu nás vzala třídní na výpravnou procházku městem, abychom našli další dvě školní budovy, kam budeme docházet. To nebyl zlý nápad, zde jsme se začali malinko seznamovat mezi sebou. Se mnou se začala bavit holka o dvě hlavy vyšší. Moc do řeči mi nebylo. Nemám potíže se seznamováním, ale sympatická mi nebyla. Po chvíli jsem svůj dojem změnila, povídaly jsme si dlouho, proč jsme vlastně na této škole, na tomto oboru, jaké máme záliby... Dodnes je to má nejlepší kamarádka. Učitelka nás rozpustila a většina z nás se odebrala směr vlakové nádraží. Cesta byla družně-seznamovací. Příjemně utekla. Byl to asi poslední den, kdy jsme se chtěli mít rádi... Dobrá parta z nás nikdy nebyla.

První třídu si moc neuvědomuji, ale dodnes se se spolužáky scházíme rádi. V šesté jsem měnila většinu kolektivu i školu, první den mi v hlavě neutkvěl a kamarády vídám ráda. Prvák si pamatuji celkem detailně a vyjma sedmi lidí už nikoho z nich potkat nemusím a líto mi to nebude. Co z toho vyvodím? Až budu někde první den, nechci si jej dlouho pamatovat.

Krásný den přeje Ifulinkaa

Také vám přeji krásný den a díky za příspěvek. Ale mám v tom trochu zmatek. Rozumím tomu dobře, že na střední školu nevzpomínáte ráda?

A co vy milé ženy-in? Jak vzpomínáte na své první třídy? Ať už základní, střední nebo vysokou. Která vám utkvěla nejvíc v paměti? Máte už vlastní děti, které chodí do školy? Jak proběhl váš dnešní den?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama