Reklama

Krásný slunný den :-) Bylo léto, počasí podobné dnešnímu a naši se rozhodli mne vzít k vodě,jako již tolikrát před tím.Jsou mi tři roky.

Dnes s sebou vezeme nafukovací loďku. Jupí,dostanu se dál,než metr od břehu,kde jsem lovila kamínky, cachtala se s bratránky a sledovala,jak tátova hlava mizí v dáli a z ostrůvku na mne zamává...

Naši společnými silami nafoukli zelenou lodičku, posadili do ní mne a bratránka,mamka mne vozila u kraje,protože sama sotva plavat uměla,ale já plula,dívala se na plavce okolo a najednou...HOP...ŽBLUŇK... voda nade mnou,pode mnou ,vlastně já pod vodou, lokala jsem andělíčky...

Náhle na mne šmátraly nějaké ruce, jež mne vytáhly na vzduch,kde jsem hlasitě dávala jekotem najevo,že tohle by se mi teda pro příště nelíbilo. Já řvu.Mamka v šoku.

Taťka kdesi na druhém břehu.Bratránek se mi směje. Situace jako ze špatného filmu,ale dobře dopadla,já se to léto plavat sice nenaučila,ale již mi v hlavě utkvělo,že pod vodou to dobré není,proto se musím naučit se nad ní udržet.

Ale až zase za rok...
  Další malér byl,když jsme měli plavání ve třetí třídě ve škole.

Jsem ve druhé skupině,máme asi třetí lekci,doteď jsme splývali na destičkách,plavali prsa tam a zpět.Pohoda,tohle umím.

Jenže ouha,ta paní po nás chce,abychom do vody skákali,marně se jí snažím vysvětlit,že se bojím,ani z můstku,dokonce ani z boční strany tam neskočím.Proč to nechápe???

Nese tyč,prý se jí mám držet. No jo,držím se,ale neskočím.

Nejspíš by mne tam s chutí sama hodila. Konečně pochopila,mohla jsem si plavat jako předchozí hodinu,ostatní skákali,uf,dalo mi práci jí ukázat,že to nemá smysl!

Přežila jsem celou lekci,dostala kapra jen proto,že jsem neskákala,no a co?! 

Do vody jsem prvně skočila,když mi bylo 17 let.Pokrok!
  Dnes jsem ráda,že jsem přežila všechny tyhle topící, skákací a plavací peripetie.

Plavání považuji za tak samozřejmé jako jízdu na kole.Přírodní pískáč máme 4 km daleko a raději jedu tam,než na koupaliště,kde je hlava na hlavě a plavete sotva dva metry,než do vás narazí někdo se spoluplavců.
 Jinak umím plavat ve vodě,v matice,v chemii...

 Krásný den a odpoledne sraz u vody, aspoň na dálku!
 Ifulinkaa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Rozumím té poslední větě. Rozhodně plavu v matematice, geometrii a zeměpisu. Ve srovnání s vodou brilantně. Klidně pojedu k řece, ale pozorovat krajinu a sbírat oblázky. Máš štěstí, že sis neodnesla nějaký blok. M.

Pište na redakce@zena-in.cz své zážitky, jak jste se naučili plavat vy, nebo vaše dítě, případně jiný člen rodiny. Jaký máte vztah k vodě a UMÍTE VŮBEC PLAVAT?