Každý sníme o ničem jiném, ale všichni bez výjimky si rádi své sny plníme. To je i případ rodiny Novotných. Čtyřčlenná rodina ještě před několika lety žila spokojeně v malém bytě, ale toužili po větším baráčku, kde by se tolik netěsnili. Když si svůj sen splnili, přišlo nemilé překvapení v podobě sousedů, kteří jim ze života dělají peklo.

Novotní jsou průměrnou rodinou, donedávna žili v malém 2+1, ale jak jejich chlapci (nyní 8 a 14 let) rostli, začaly se objevovat problémy s místem. Po domluvě se rozhodli malý byt prodat a pořídit si nějaký baráček kousek za městem. „Zprvu synové samozřejmě protestovali, tedy hlavně ten nejstarší, že tady má kamarády, že sousedina vesnici nikoho nezná... Všechno jsem mu vysvětlila, řekla, že do stejné školy ho budu i tak vozit, že o kamarády nepřijde. Nejvíc na něj platila představa vlastního pokoje, kde se nebude muset mačkat se svým bratrem,“ začíná své vyprávění Ida. Baráček jsme našli velmi rychle a přesně podle našich představ, takže za pár týdnů jsme se z malého bytu stěhovali do prostorného 4+1 a všichni byli unešení z toho prostoru, který nám tolik scházel. Navíc, díky známému, jsme ho měli opravdu za dobrou cenu.“

Stěhování bylo náročné, ale to každý, kdo se někdy stěhoval, zná. Rodinka se začala pomalu zabydlovat a po roce byl baráček útulný a všichni spokojení. „Kluci si našli nové kamarády, pořád lítali venku, manžel neustále něco dělal na zahradě a já si tu idylku užívala také, jenže nic netrvá věčně, a tak se nám po necelých dvou letech život obrátil naruby. Nás baráček je totiž dvojdomek, jehož druhá polovina se dlouho nemohla prodat, až jednoho dne jsme viděli mladou rodinku, jak se vedle nás stěhují.“ Ačkoli noví sousedi vypadali mile, opak byl pravdou, a o tom byli Novotní přesvědčeni hned záhy. „Ano, sice jsme počítali s trochou hluku, to se u řadovek a podobných domů dá předpokládat, ale nejednalo se až tak o hluk z vnitřku domu, ale především ze zahrady. Naši mladí sousedé jsou totiž celkem pařmeni, navíc se slovníkem dlaždičů, a tak víkend co víkend, teplo nebo zima, pořádají neustálé mejdany až do rána. Nechápu, jak v tom jejich malé děti mohou být, a hlavně že to oni vůbec dopustí. Co mě ale nejvíce zaráží je, že i přesto, že jsme je s manželem několikrát prosili, zdali by nemohli ten hluk krotit, vždy se jen usmáli, pokývali, omluvili se, ale skutek utek. Dokonce nás už přestali i zdravit.“

Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece v spolku nejčistší souhlas.
Božena Němcová

„Manžel je už téměř šílený, dělá na směny, a když jde o víkendu do práce, absolutně se nevyspí, jelikož sousedi končí se svou párty kolem 2. až 4. hodiny ranní. Manžel vstává v 5.30! Několikrát i přes můj nesouhlas na sousedy volal Policii, ale bezvýsledně. Chápu ho, já jsem z toho taky vyřízená, ale nechci opustit náš domov, zvlášť když už jsme se zabydleli a kluci jsou tady šťastní. Ti díky bohu hluk až tak neslyší, nebo jim nevadí.“

Manželé se snažili najít nějaké řešení, buď že se přestěhují do samotného domku, na což ale nemají dostatečné finance, a to i kdyby svou půlku domku prodali, nebo zůstanou a budou trpět. Idin muž dokonce už navrhl, že pokud se to neuklidní, odstěhuje se někam do bytu sám, což se samozřejmě Idě nelíbí. „Od té doby, co máme nové sousedy, se neustále jen hádáme, manžel je nerudný a hysterický. Synové si toho taky všímají a jsou z toho špatní, ale co mám proboha dělat?

Ida je nešťastná, ale nějak nemůže najít východisko, které by všem vyhovovalo, a jak říká, zpět do bytu už opravdu nechce.

Čtěte také:

Reklama