Přečtěte si neuvěřitelný příběh, který nám poslal čtenář s nickem Pavlasekzkarvine a končí krásnými slovy. „Je to asi hodně těžké z prachu a špíny ulice opět vstát a jít, najít práci a ukázat, co dovedou. A proto nikým nepohrdám. Doba je zlá a stát se může cokoli.“

Marka znám od dětství. Je o dost mladší, než jsem já. Pochází ze stejné vesnice v Čechách, jako já a ani jsem netušil, že se přestěhoval, stejně jako já, na severní Moravu.  Škola mu šla dobře, patřil mezi premianty. A tak ještě v Čechách vystudoval medicínu. Pak potkal svou lásku Marcelu a šel za hlasem svého srdce. Marcela bydlela v Ostravě, a když se k ní Marek přistěhoval, dostal místo v nemocnici.

Narodil se jim syn a Marek prožíval pravé rodinné štěstí. Po pěti letech se jejich manželství rozpadlo. Velký byt, kde žili, patřil Marcele, která si sem nastěhovala svého nového přítele. Marek musel pryč. Jako lékař vydělával sice slušné peníze. Ty ale stejně rychle utrácela jeho žena. Tvrdila, že pro rodinu. Pravdou je, že když Marek opouštěl po rozvodu byt, odnášel si jen o igelitku víc, než když tam přišel. K těmto igelitkám odcházel také s ojetým autem ve zbytkové hodnotě.

Jeho adresou se ze dne na den stala ulice. Přespával u přátel, ti ho ale po týdnu nebo dvou vždy s nějakým odůvodněním vystěhovali. A přišel první den, který musel strávit na ulici. Marek, vždy upravený, čistotný doktůrek v brejličkách, byl bezdomovec! Když bylo teplo, spal ve svém autíčku někde na parkovišti. Horší to bylo, když přišla zima. I s hygienou byla potíž. Do práce musel chodit upravený, čistý.

Snažil se využívat nemocničního zařízení, aby se osprchoval, oholil a vůbec upravil. Přesto na Markovi začalo být vidět, že jeho život je poněkud složitý. A tak jeho nadřízený taktně Marka upozornil, že s ním není spokojen. To Marek chápal. A přestože se snažil, seč mohl, aby dal svůj život opět dohromady, nedařilo se mu. Na byt neměl naspořeno, nemocniční svobodárny byly nemilosrdně obsazeny a na ulici neměl ani dostatek klidu na odpočinek. Začal chodit do práce unavený a čekala ho výpověď.

S tou přišly další existenční potíže. Do té doby měl výplatu, která ho uživila, a snažil se uspořit nějakou tu korunu, aby měl na byt. Teď se i tato vidina rozplynula. Hledal práci a úspory se pomalu, ale jistě měnily na rohlíky, levné salámy, paštiky a další nezbytně nutné potraviny. Tehdy se odhodlal a navštívil své kamarády. Já o něm tehdy ani nevěděl, proto ke mně nepřišel. Ale obešel pár bývalých kolegů z práce a známé, s kterými trávíval čas. S nepořízenou.

Nikdo Markovi nepůjčil peníze, ani mu jinak nepomohl. Když hledal práci vhodnou pro své vzdělání, nebyl nikdy vybrán. Tušil, že za tím vším je také jeho vzhled. Život na ulici se podepsal na jeho fyzické schránce. A když se s diplomem hlásil na „obyčejné“ práce, vybrali také někoho jiného. Do té doby optimistický Marek propadal pesimismu. Přátelé se k němu otočili zády, jeho bývalá žena si žila spokojený život se svým novým přítelem a jeho vlastní syn k němu nesměl. Pomalu začal říkat „táto“ tomu cizímu chlapovi, s kterým od rozvodu žil.

A pak se mu poštěstilo dostat se přes německou pracovní agenturu na práci do Německa. Bylo to montování bezpečnostních zařízení, s čímž neměl žádné zkušenosti. Uměl ale jazyk a musel brát, co bylo. Navíc práce byla včetně ubytování! Prodal stařičké auto, aby měl na cestu, a vydal se do Německa.

     Já ho potkal až po letech, kdy mi vyprávěl svůj příběh. V Německu se živil těžkou, ale dobře placenou prací. Bydlel na ubytovně s ostatními dělníky a proti posledním letem si žil dobře. Stával se opět člověkem. Měl kde spát, co jíst a našel si nové přátele. A pak se na klinice v Německu uvolnilo místo lékaře. Sebral veškerou odvahu a zúčastnil se výběrového řízení. Postoupil do druhého kola a místo nakonec dostal. Začal vydělávat takové peníze, které nikdy předtím nevydělával. Jeho pacienti k němu vzhlíželi a vážili si ho.

     Po pěti letech se dozvěděl, že jeho bývalá žena je v léčebně. Přítel se s ní rozešel, ona to nezvládla a začala pít alkohol. Musel se vrátit do Česka pro syna. Bylo to zvláštní, když přijížděl do rodné země. Prošel si město, kudy chodíval jako vážený lékař, a kde trávil čas také jako bezdomovec. A potkal bývalé přátele. Ty, kteří se k němu otočili zády, když přišel s prosbou o pomoc. Nyní tudy chodil v obleku, kravatě a na první pohled bylo znát, že je dobře situovaným člověkem. A „přátelé“ ho najednou opět začali poznávat. A nejen to. Zvali ho k sobě, lstivě poklepávali po ramenou a pochlebovali mu. Marek s nimi ale neztrácel svůj čas. Vyzvedl syna, vyřídil potřebné papíry a vrátil se, nyní i se svým synem, do Německa.

     Dnes žije Marek v cizí zemi, kde je uznáván a našel v ní nový domov. Nikdy ale nezapomněl na tu dobu, kdy byl skutečně na dně a žil na ulici. Dokáže naslouchat potřebným, pomoci v nouzi a vždy podat přátelskou ruku.

     A nyní můj názor na bezdomovce:

V dnešní době sociálních (ne)jistot nikdy nikdo nemůže říct, že se neocitne právě na dlažbě, bez bydlení, bez peněz a, bohužel, také bez přátel. Uvědomuji si, že mnozí z oněch lidí se často do své situace dostali svým vlastním přičiněním. A mnozí z nich by také nikdy dobrovolně nesáhli na práci! Přesto nikdy nemůžete říct, že ten, kterého potkáte, není např. stejný jako můj kamarád Marek. Odsuzuji ty, kteří každou korunu vymění za alkohol a cigarety, rezignovali a jejich bytí je omezeno jen na pouhé dýchání, povalování se a žebrotu. Přesto jsou mezi nimi i lidé, kteří chtějí a touží něco se svou situací dělat. Je to asi hodně těžké z prachu a špíny ulice opět vstát a jít, najít práci a ukázat, co dovedou. A proto nikým nepohrdám. Doba je zlá a stát se může cokoli. Důležité je dlouho neležet, ale najít sílu vstát, jít a růst.

     S pozdravem

Pavlasekzkarvine

Tak to je opravdu neskutečný příběh. Naštěstí skončil dobře, ale přesto se ptám. Musel to Marek nechat dojít tak daleko? Copak neexistovala možnost přespávat někde v nemocnici? Jako lékař měl určitě slušný plat a mohl si zaplatit nějaký podnájem.

Co vy na to, milé ženy-in? Slyšely jste někdy o něčem podobném? Může člověk, který měl vzdělání, postavení a peníze padnout tak hluboko?

Napište nám na: redakce@zena-in.cz

Reklama