Reklama

Když přišel v roce 1823 neznámý a nemajetný František Palacký do Prahy, jistě netušil, že položí základy nejen českému dějepisectví, ale že založí rod, jehož většina potomků budou mimořádně úspěšní lidé…

Ostatně už je to nějaký ten pátek, v našem případě vlastně čtvrtek, kdy jsme vzpomínali paní Terezii Palackou i její dceru Marii Riegrovou, manželku staročeského politika. V rodinné tradici pokračovala i Palackého vnučka Marie Červinková. I ta si našla své místo v české společnosti druhé poloviny 19. století. 

Marie (1854 – 1895) byla ze tří Riegrových dětí nejstarší a nejnadanější. Vždyť vyrůstala v podnětném prostředí a měla ty nejlepší učitele. Ve všem vynikala – byla nadána výtvarně i hudebně, uměla čtyři cizí jazyky, cestovala. Malovat se učila dokonce u Amálie Mánesové, sestry slavnějšího bratra. Podobně jako matka i Marie předčasně vyspěla – v domě rodičů se setkávala s kulturní elitou národa. Po letech si posteskla, že její dětství skončilo tak brzy.

Marie ČervinkováByla temperamentní a ctižádostivá, v tom se podobala více otci. Matka v ní ale vypěstovala silný smysl pro povinnost. Toužila stát se spisovatelkou. Měla velký talent. V devíti psala básně, povídky, založila dívčí časopis, v němž dokázala skvěle zachytit současné události.

Ve dvaceti letech se provdala za svou první lásku Vácslava Červinku, o deset let staršího hospodářského ředitele na Riegrově velkostatku v Malči. Byl pro ni silnou osobností i romantickým ideálem. Vzplanula okamžitě, psala pro něj básně, on skládal hudbu. Prožili spolu nádherné dva roky na Malči uprostřed krásné přírody. Pak nastalo rozčarování, zklamání a konec.

Příčina rozchodu zůstala zahalena tajemstvím, k rozvodu nedošlo, žádný skandál se nekonal, rodina zachovala aristokratické mlčení. Marie se vrátila do rodičovského domu v Pasířské, nyní Palackého ulici, kde je dnes Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra.

Rodný důmMarie patřila k ženám, které dokážou milovat jen jednoho muže za život. Ostatně její babička i maminka to měly podobně, ale ty měly štěstí. Prožily krásná manželství po boku milujících a milovaných mužů. Milostné zklamání zaháněla Marie Červinková prací a ideálním mužem už pro ni do konce života zůstal její otec František Ladislav Rieger, jemuž se stala jakousi sekretářkou.

Vrátila se k literatuře, začala psát – povídky a operní libreta a také překládala – z ruštiny třeba Puškinova Evžena Oněgina. Anonymně poslala Antonínu Dvořákovi námět o ruském caru Dimitrijovi. Když pak zjistil, kdo je autorkou libreta, navázal s Marií spolupráci. Napsala pro něj i libreto k další opeře – Jakobínu, i když to měla být původně opera komická.

Uveřejnila životopis svého dědečka Františka Palackého a po náhlé smrti své matky v roce 1891 napsala i životopis matčin. Pokračovala také v jejích dobročinných aktivitách, ale ne dlouho. Přežila ji o pouhé čtyři roky. Zemřela v nedožitých jednačtyřiceti letech…

Foto: Wikipedia a Jiří Lády

 

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli přečíst: