Bulvár

I pro postižené děti existuje svět plný her a pomoci

 

Mít krásné a zdravé děťátko je snem každé nastávající maminky. Bohužel, ne každý sen, každá touha a každé přání se nám vyplní. Takový je život. Někdy rozdává radost a štěstí, někdy nám vytváří na čele vrásky.

 

Často i zdravé děťátko nám vedle úsměvu ve tváři přidělá i nějakou tu vrásku, natož pak děti, které se nám nenarodí tak úplně zdravé.

Děti s vrozenou vadou řeči, děti tělesně postižené, děti autistické  – jsou to naše štěstíčka, která milujeme celým svým srdcem, ale která také vyžadují vedle nekonečné lásky i nekonečnou péči.

 

Rodiče často nezvládají namáhavou úlohu péče o postižené dítě a věřte, není se za co stydět. I maminky mají právo na odpočinek, i maminky sem tam uvítají odbornou pomoc, která je podpoří ve výchově a v péči o jejich broučka.

 

V našem státě existuje řada institucí, které pomáhají handicapovaným dětem, seč to jde, a myslím, že lidem, kteří se dokáží obětovat pro druhé, právem náleží velký dík.

 

Jednou takovou „institucí“, která se pro řadu postižených dětí stává světem her, lásky, pochopení a pomoci je i Dětský rehabilitační stacionář Zvonek.

 

Zvonek je nestátní zdravotnické zařízení zřízené městem Kladno a nutno podotknout, že ač se skutečně jedná o zdravotnické zařízení plné  sester a zdravotnických pracovníků, nemá pranic společného s neútulným prostředím nemocnice či kliniky.

 

Zvonek na první pohled působí jako běžná mateřská školka, plná hraček, smíchu a dětí, pro které je svět her a úsměvů tím pravým rájem.

 

Dětské zdravotní sestry, pedagogové, rehabilitační sestry, psychologové či logopedi dokáží postiženým dětem dát takovou péči, jakou potřebují a jakou jejich zdravotní stav vyžaduje.

 

„Dětský rehabilitační stacionář poskytuje  denní péči dětem předškolního věku. Nabízíme komplexní rehabilitační péči v tom nejširším smyslu slova -  což znamená, že se nezabýváme jen rehabilitací jako takovou, ale  zabýváme se celkovým  rozvojem dětí. To znamená, že nabízíme i péčí psychologickou, logopedickou, pedagogickou…,“ říká MUDr. Marie Malá, ředitelka Dětského rehabilitačního stacionáře Zvonek.

 

„Toto zařízení je určeno pro děti, které pro své onemocnění nemohou navštěvovat běžnou mateřskou školku… Jedná se  o děti s vážnějším neurologickým onemocněním, ortopedickou vadou, o děti s poruchami vývoje řeči nebo děti s různými jinými vývojovými poruchami – jako jsou autistické děti nebo děti s mentální retardací….,“ dodává MUDr. Marie Malá a z její tváře lze snadno vyčíst, že tuto činnost vykonává celým svým srdcem.

 

Dle jejích slov je pro pracovníky stacionáře důležité, aby jednotlivá oddělení byla integrovaná. Aby v každé „třídě“ byly děti s různým typem postižením. Je proto běžné, že v jednom oddělení se sejdou jak děti s vadou řeči, tak i děti s pohybovým postižením nebo děti mentálně retardované. A věřte, že ač co děťátko, to jiné postižení, tvoří perfektní kolektiv, plný zábavy a nejrůznějších aktivit.

 

Zajímalo mě, zda se den ve stacionáři nějak zásadně liší od běžného dne v mateřské školce….

MUDr. Marie Malá: Určitě, dopoledne máme skutečně hodně vytížené… Děti musí stačit velmi náročný program, začínají rehabilitací, kdy každé dítě má svůj individuální plán rozvoje.

 

Poté následuje práce na oddělení, kde se o děti starají dětské sestry pod vedením pedagoga, dále mají děti individuální logopedickou péči i pedagogickou výuku. A samozřejmě zde nechybí ani další běžné aktivity, které známe z klasické běžné školky.

 

Na rozdíl od běžné školky však potřebujeme speciální vybavení  a zařízení jednotlivých oddělení. Celý stacionář je samozřejmě koncipován jako bezbariérový. Kromě toho potřebuje celou řadu speciálních výukových pomůcek, např. speciální tužky, nůžky,  různé nástavce  apod., speciální nábytkové vybavení a rehabilitační pomůcky zejména  pro děti, které díky svému postižení nemohou běžné předměty používat. Velkou výhodou je, že naše třídy mají i počítačové vybavení se speciálními výukovými  programy, které se zaměřují např. na správný vývoj řeči, rozvoj matematických představ, estetiky i smyslového vnímání .“

 

Je logické, že veškeré tyto speciální pomůcky nejsou levnou záležitostí a nebýt ochotných sponzorů, stacionář by si ani zdaleka nemohl dovolit vybavení, jakým v současnosti disponuje.

A proto myslím, že stejně jako náleží veliký dík všem, kteří svůj čas věnují lidem, kteří to opravdu potřebují, patří stejně veliký dík i všem sponzorům…. Konečně, právě sponzoři jsou ti, díky nimž se sny dají realizovat.

 

V případě Dětského rehabilitačního stacionáře Zvonek je hlavním sponzorským partnerem společnost ECKG a nemalou pomoc poskytla i - mimo jiné - společnost AHOLD, GE Money Bank, Nadace „Pomozte dětem!“ při ČT, AutoŠtěpánek, Česká spořitelna a řada dalších..

A jaký je cíl stacionáře Zvonek?

MUDr. Marie Malá: Naším cílem je  dosáhnout co největší soběstačnosti dítěte  a co možná  nejlepší přípravy před nástupem školní docházky. Někdy je potřeba začínat od těch nejjednodušších úkonů, které zdravé děti zvládnou se samozřejmostí, jako je udržování čistoty, samostatnost při jídle, oblékání apod. My nemáme žádné požadavky na dovednosti, které dítě musí mít před nástupem, to, že dítě nechodí,  neumí samo držet lžičku , nezvládne se obléknout  nebo má ještě plenky, to  pro nás opravdu  není žádný problém.  My se radujeme z každého byť i malého pokroku dítěte, protože každá dovednost, kterou dítě zvládne, je krůčkem k větší samostatnosti a menší závislosti dítěte na druhé osobě. Pro nás je největší odměnou to, když víme, že jsme udělali maximum proto, aby se děti byly schopny zařadit co nejlépe do školního kolektivu, ať už v běžných nebo speciálních školách.“

 

Nezbývá než držet palce a věřit, že lidí, kteří jsou ochotni pomáhat nemocným a postiženým bude přibývat stejně jako lidí, kteří budou ochotni sponzorovat podobné instituce.

 

Děkuji MUDr. Marii Malé za rozhovor

 

 

   
24.06.2005 - Společnost - autor: Sabina

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Milala [*]

    Když čtu o tak báječném zařízení,je mi líto,že není alespoň v každém okresním městě.Já ho bohudíky nepotřebuji,ale v sousedství bydlí mladá rodina,která má autistické dítě.Vidím na mamince jak je unavená,vedle toho podniká,manžel ji samozřejmě moc pomáhá,také obě babičky,ale přece by chlapeček potřeboval společnost stejně starých dětí.Do školky chodí i s maminkou na dvě hodinky.Takže ta společnost trošinku je,ale rodiče se ztrácí před očima.Na druhé dítě nemají sílu...

    superkarma: 0 24.06.2005, 13:05:27
  2. [10] Jenna [*]

    Tanzánie:Naprostý souhlas!!!!!
    Dítě se může bohužel stát postiženým i v pozdějším věku a málokterá matka by se o něho nepostarala.Myslím.

    superkarma: 0 24.06.2005, 13:02:08
  3. avatar
    [8] Tanzi [*]

    kemy: bohužel můj syn je autista s ment.retardací, takže pro něj studium ba ani základní škola nepadá do úvahy.
    ALe díky za info...určitě by se hodila někomu jinému.

    superkarma: 0 24.06.2005, 11:38:29
  4. avatar
    [7] Tanzi [*]

    kemy: jo to jsem ..vážím přes 80kg
    Ale vážně..proč to tak brát?
    Každý vždy píše, že obdivuje rodiče těchto dětí..ale to není o obdivu, to je o normální a obyčejné rodičovské lásce. Věř tomu.

    superkarma: 0 24.06.2005, 11:36:51
  5. avatar
    [6] kemy [*]

    Tanzánie: jo a tohle je informace nejen pro tebe, ale i pro ostatní, kdo znají někoho, komu by se to mohlo hodit.
    chodim na soukromou obchodní akademii v žatci a tato škola je velmi moderní v přístupu ke studentum. a má taky program pro handicapovaný (píšu to dobře??) lidi. takže postižený člověk si může u nás udělat maturitu. je to dálkový studium. dyžtak popřemýšlet.
    www.soazatec.cz

    superkarma: 0 24.06.2005, 11:35:33
  6. avatar
    [5] kemy [*]

    Tanzánie: určitě si silná žena

    superkarma: 0 24.06.2005, 11:32:05
  7. avatar
    [4] Kocicka [*]

    do sboru chodí taky postižený asi 20 klučík a je super, často mám pocit, že mu to pálí víc než mě. Nebot se nebojí nikomu říct že ho má rád, a nebo že ho štve...!

    superkarma: 0 24.06.2005, 10:51:08
  8. avatar
    [3] Tanzi [*]

    Né každé město je ale tak přístupné pomoci a ulehčit rodičům postižených dětí.
    U nás např. Městský úřad před dvěma roky zrušil denní stacionář při ÚSP s tím, že tam chodí málo dětí a že buď ať dítko dám napořád (celoroční ), nebo ať ho dám do soukr.stacionáře co je také ve městě...že tam ho SNAD vezmou.
    V soukr.stacionáři se platí přes 2500kč měsíčně (jsou tam děti starší 18 let, tedy už mají své důchody) a navíc jsem nedávno slyšela , že se také bude rušit.
    Takže máme Petku doma (15 let)..on je sice spokojený, ale já pokaždé, když potřebuji tzv "volné ruce" řeším kam s ním.
    Nehledě na to, když vidím např. v TV co vše je možné v stacionářích s těmito dětmi podnikat je mi smutno.

    superkarma: 0 24.06.2005, 08:56:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme