Reklama
Přiznat si, že mé dítě je dospělé a dokáže si o většině věcí rozhodovat samo, je pro matku jedna z nejtěžších věcí na světě. Je to umění, neříkat potomkovi, co by měl dělat, a čekat, až si sám přijde říct o radu. Nebo až se spálí a zkušenost ho naučí. A žádný rodič se nekouká s klidem na to, jak jeho milovanému dítěti kouří koudel u zadku.
Musíme své děti natolik milovat, abychom je dokázali nechat odejít.

 

Lenka Termerová: “Jsem jen námezdní síla.”

 

Jiřina Rubešová se snaží možná až příliš ovládat životy členů své rodiny, souhlasíte s jejím počínáním?

Věc se má tak, že já točím seriál, který má být zábavný. Je napsaný, takže vůbec nemůžu diskutovat, jestli s tím souhlasím. Prostě to hraju. Především čtenáři nebo diváci musí prodiskutovat, jestli se jim to zdá přiměřené, nebo jestli se jim to zdá nepřiměřené. Já o tomhle diskutovat vůbec nemůžu.

 

Přála byste si něco na své postavě změnit?

Je tisíc věcí, které bych mohla jmenovat, že bych si na té postavě přála změnit. Jenomže to beru tak, že autorky vědí, k čemu ji chtějí dovést. Samozřejmě bych si přála, aby Jiřina měla obrovský smysl pro humor, aby byla všemilující, aby jezdila na kolečkových bruslích… Já si můžu přát cokoliv, ale já jsem tady námezdní síla, která dostane scénář a hraje ho.

 

Co vám přináší práce na takto dlouhém seriálu?

Zažívám to poprvé. Takhle dlouhý seriál jsem ve svém životě ještě nikdy nezažila. Je to pro mě nové a docela mě zajímá, co to se mnou udělá. Je zajímavé sledovat reakce nás herců, postav, všech zúčastněných, diváků, protože ani v Čechách nebyl nikdy tak dlouhý seriál natočen.

 

Co byste přál Rodinným poutům?

Rodinná pouta mají docela dobrou sledovanost, tak bych jim přála, aby takhle vydržely a aby obšťastnily co nejvíc lidí, kteří se na ně koukají a něco jim to dává.

 

Co myslíte, že to divákům dává?

Třeba radost nebo nějaký pocit pospolitosti.

 

 

Milena Steinmasslová: “Prchalka se podobá zbytku maminek.”

 

V seriálu hrajete starostlivou maminku, která se snaží své děti přesvědčit o tom, že sama ví, co je pro ně nejlepší. Daří se jí to?

Na ty možnosti, co má, docela jo. V tom podstatném ji děti nakonec kupodivu poslechnou. Připadá mi to jako výhra.

 

Pochopí seriálová Jana Prchalová, že si k srdci bere věci více, než je zdrávo?

To bych taky ráda věděla. Nezapomeňte, že já jsem sice trošku dopředu než diváci, ale ani já nevím, jak seriál skončí. Možná pochopí, možná nepochopí.

 

V čem je paní Prchalová pyšná na své seriálové děti?

Mně se to trošičku mate s tou jejich obyčejnou, lidskou existencí. Ale myslím, že je pyšná na to, že se dokážou se životem porvat a že i když se jim ne všechno daří a i když nejsou žádné děti zázračné, tak jdou ze dne ke dni dál a dál.

 

Bavilo by vás mít svoji vlastní kavárničku, jako máte v seriálu?

Bavilo. Ale určitě bych zkrachovala, protože já nemůžu do žádného obchodu. Mám absolutní antitalent na jakékoliv obchodní jednání.

 

Je něco, v čem je vám role podobná?

Je to žena a matka. Je podobná ve starostlivosti o své děti. Není tak výlučná, aby se zbytku maminek nepodobala.

 

Co byste přála Rodinným poutům?

No, to co všem lidem dobré vůle: Aby žili dál, aby jim to spolu vycházelo.