Bulvár

I porod může být magickou snesitelnou bolestí

Pôrod je vždy zahalený rúškom tajomstva. Každá žena ho prežíva inak. Každá o ňom rozpráva inak a kým ho nezažije prvýkrát na vlastnej koži, má strach, alebo aspoň zmiešané pocity.
Je odkázaná na pomoc lekárov - cudzích ľudí, ktorí už túto vec berú ako úplnú samozrejmosť - rutinu a možno si ani neuvedomujú, že práve majú v rukách 2 životy - matkin a malého krehkého človiečika.
Od ich prístupu záleží ako bude matka spomínať na pôrod.

Cesta bábätka na svet je strastiplná. Predchádza jej dlhých 9 mesiacov.
Pre niektoré ženy nie až tak ideálnych, ale plných rôznych komplikácii.
Ja som si až počas tehotnosti uvedomila, aké mám životné šťastie, že som zdravá a nemám žiadne komplikácie. A keď nám týždeň pred pôrodom povedali, že malý má vadu srdiečka a bude asi potrebné nasadiť lieky, preplakali sme s manželom celú noc.

Nakoniec však vysvitlo pri následnej kontrole, že prístroj, ktorý natáča EKG plodu sa mýlil, je dosť poruchový a malému bije srdiečko ako zvon. Bola to tá najkrajšia správa v našom živote. Vtedy som pochopila strach a úzkosť budúcich mamičiek, ktoré musia prekonávať rôzne úskalia chorôb svojich bábätok, ktoré sa objavia už v ich brušku.

Na deň, kedy sa náš malý poklad ohlásil na svet, nikdy nezabudnem.
Bol krásny slnečný - nedeľa, týždeň pred plánovaným termínom pôrodu.
To, že tá chvíľa je tu, som zistila, keď mi začala pomaly odchádzať plodová voda.
Bola som strašne roztržitá, zmätená, vzrušená - ten pocit, že malý už bude v ten deň na svete ma úplne opantal.
Manžel sa snažil zakryť svoje pocity, neustále ma upokojoval, ale videla som na ňom - v jeho očiach, že tiež má zmätené pocity. Tak sme sa pripravovali na túto chvíľu a zrazu sme boli prekvapení.

Samotný pôrod prebehol neuveriteľne rýchlo.
Bolesti som mala asi tak hodinu, ale keď mi dali epidurálnu injekciu, bolesti v priebehu pol hodiny zmizli úplne. Necítila som absolútne nič.
Lekársky tím okolo mňa pobehoval, všetko prebehlo tak rýchlo, že som nestihla ani dýchať či tlačiť, ako nás to učili na kurze.
Malý Patrik bol na svete doslova za 5 minút. Rýchlo ho utreli, zabalili do plienky a dali manželovi, ktorý ho ku mne priložil. Mal ten najšťastnejší výraz na tvári, aký som kedy uňho videla a tie najkrajšie veľké slzy v očiach.
Tie prvé chvíle keď som zbadala malého, som si predstavovala inak, že budem plakať, ale v tom tempe sledu udalostí som bola doslova v šoku z toho, že tie hororové bolesti, ktoré mi kamarátky s takou radosťou opisovali, vôbec neprišli a všetko je za mňou.

Na mňa sa usmieval náš malý uzlíček šťastia, ktorý mi prvú hodinku len vyplazoval malý jazýček a prevracal veľkými modrými očkami a potom sa riadne prihlásil svojim krikom na tento svet.

A ešte jedna vec bola zvláštna.
Posledný deviaty mesiac som si už strašne priala, aby som konečne nemala už to veľké bruško, s ktorým som sa cítila tak nemotorne.
A potom po pôrode, keď som uvidela svoje splasnuté bruško prišlo mi ľúto.
V hlave sa mi začal odvíjať film, prvý pohyb bábätka v brušku, ktorý sme zachytili spolu s manželom, všetky tie chvíle, keď sme sa mu prihovárali a teraz to bolo preč - nenávratne.

Malý ležal vedľa má a mrnkal, ako keby aj jemu prišlo ľúto za bruškom svojim pocitom istoty, ktoré ho chránilo celý čas.
Ďalším paradoxom bola naša pôrodnica, ktorá nemá u mamičiek veľmi dobré meno. Ženy utekajú do celého okolia, len aby sa jej vyhli. My sme si tie nemocnice s manželom prešli ešte pred pôrodom osobne a rozhodli sme sa pre tú našu v rodnom meste, hlavne kvôli možnosti epidurálnej injekcie, ktorá v ostatných nebola.
Môžem skonštatovať, že prístup lekárov bol na vysokej profesionálnej úrovni, sestričky, ktoré som prvýkrát v živote videla, sa ku mne správali milo a poradili mi s každým problémom.
Odmenou pre nás s manželom bolo, že ešte počas pobytu v pôrodnici sme mohli s našou malou ratolesťou tráviť veľa času, pretože to máme z domu do nemocnice doslova na skok.

Takže prvá a posledná rada všetkým budúcim mamičkám.
Osobne navštívte miesto, kde by ste mali rodiť, je lepšie raz vidieť ako desaťkrát o ňom počuť. A nedajte na všetky tie hororové príbehy od vašich kamošiek. Na sebavedomí a pokoji Vám to určite nepridá. Myslite pozitívne a tešte sa na ten malý zázrak prírody, ktorý Vás urobí na celý život šťastnými rodičmi, pretože bude Váš.   

    
   
26.08.2003 - Společnost - autor: Andrea Fuzáková

Komentáře:

  1. avatar
    [73] Simba [*]

    Lidka: Kde jsi rodila? To by mne zajímalo, jak zdůvodňovali potřebu odhalených prsů.

    superkarma: 0 03.12.2003, 12:42:44
  2. avatar
    [72] Ťapina [*]

    Máňa-opice: Sorry, ale dvacet nedvacet, něco si prostě líbit nenechám.

    superkarma: 0 23.11.2003, 10:03:27
  3. avatar
    [68] emma [*]

    Morgan: a kdes rodila??

    superkarma: 0 27.08.2003, 09:30:50
  4. avatar
    [67] emma [*]

    Lidka: to je nějaký divný ne? nemohla bys to víc vysvětlit, takhle to vypadá, žes musela celej den chodit v kalhotkách. a jak na tom byli ostatní???

    superkarma: 0 27.08.2003, 09:29:56
  5. avatar
    [59] emma [*]

    Majucha: tak to mě nepřikryli ničím a triko mi vyhrnuly až pod prsa, aby mi sestra mohla mačkat břicho. a to jsem byla na polosoukromý klinice, kde ze mě pak ještě vytáhly kilo, prej za nadstandartní nezdravotnické služby!

    superkarma: 0 26.08.2003, 18:06:07
  6. avatar
    [57] emma [*]

    Majucha: nějak tě přikrejvali? nebo jsi měla taky v sobě oblbováky a bylo ti to jedno?

    superkarma: 0 26.08.2003, 16:14:54
  7. avatar
    [54] Exupery [*]

    nedělali

    superkarma: 0 26.08.2003, 15:54:38
  8. avatar
    [53] Exupery [*]

    Julka: Já nevím, mě to nedělaly, název jsem opsala od emmy.
    Majucha: Emma mluvila o tomhle a zároveň o porodu, tak ta krev asi patřila tam
    Jinak já se teda porodu zatím nijak nebojím, celkově se nebojím doktorů, tak snad se nezklamu.

    superkarma: 0 26.08.2003, 15:53:12
  9. avatar
    [46] Landriel [*]

    Exupery: Mě se tam o vizitě taky nahrnula banda mediků a pan doktor mě u toho vyšetřoval, jak jsem otevřená. Ale fakt už mi to bylo docela jedno, už jsem tam byla 8 hodin a měla jsem toho dost.

    superkarma: 0 26.08.2003, 15:09:45
  10. avatar
    [45] Exupery [*]

    Barča: No to je strašný , já bych je žalovala stejně
    emma: Teda koloskopii bych asi taky nechtěla. A kdyby mě chtěli předvádět medikům, na jakémkoli oddělení, tak je pošlu do p*****. Chápu, že se to musí někde naučit, ale na mě holt ne, ať jim ukážou někoho, komu to míň vadí. Partner mi nevadí, teda kromě toho h****

    superkarma: 0 26.08.2003, 15:00:51
  11. avatar
    [43] emma [*]

    Barča: to je strašný!

    superkarma: 0 26.08.2003, 14:23:25
  12. avatar
    [41] Landriel [*]

    taky jsem měla poporodní blues, rodila jsem 9.9., vrátila jsem se domů asi 13., televize zrovna plná záběrů z útoku na dvojčata, když jsem to poprvé viděla, tak jsem se normálně rozbrečela, manžel nechápal... naštěstí se to pak nějak ustálilo, ale dost naměkko jsem pořád.

    superkarma: 0 26.08.2003, 14:07:02
  13. avatar
    [38] emma [*]

    Oxy: někdy se používá poporodní blues, poporodní deprese je už vážnější stav, psychická porucha. p. blues se projevuje labilní náladou, smutkem, netečností, někdy zoufalstvím (jakýsi "přestupeň" deprese), plyne hlavně z toho, že žena je najednou sama doma s dítětem, neví co si má počít, sestřičky nikde, manžel v práci a dítě brečí a brečí.... výzkumy prokázaly že asi z 80% p. deprese přijde u matek, které mají deprese v rodinné anamnéze nebo samy depresemi před porodem trpěly.
    nejvážnější je poporodní psychoza - to jsou ty matky, které už mají natolik porušenou osobnost, že dítě třeba ve vzteku vyhodí z okna. ale je to neovladatelný afekt, silnější než mateřský pud.
    "léčba": tolerantní a pomáhající partner a okolí, zajímat se o problémy matky, snažit se jí rozptýlit, poradit, nechat ji odpočinout, relaxovat....

    superkarma: 0 26.08.2003, 14:00:01
  14. avatar
    [37] Landriel [*]

    Taky jsem se hrozně bála bolestí a ještě při porodu jsem škemrala o epidurál. Nejhorší je, dokud člověk nemůže tlačit - to se skoro nedá vydržet. Jak mi dovolili tlačit, už to bylo v pohodě - ikdyž jsem tlačila ještě hodinu a pak mě další hodinu šili.

    superkarma: 0 26.08.2003, 13:56:41
  15. avatar
    [35] hanika [*]

    Oxy:tak to mi vyprávěla známá,že se to stalo její dceři,nechtěla to pomalu ani nakojit.Ale přešlo to celkem rychle.

    superkarma: 0 26.08.2003, 13:51:37
  16. avatar
    [34] hanika [*]

    emma: Exupery: já tam byla a ničím mě nepříkrývali,měla jsem na sobě noční košili a můj vyděl naprosto všechno,i když původně to neměl v úmyslu.Vedle se chystala na porod jiná mamina no a tak nás oddělili šoupačkama.Takže jsme se navzájem neviděli.Její manžel neviděl mě a můj neviděl ji.U porodu byl jen doktor a asistentka.

    superkarma: 0 26.08.2003, 13:50:37
  17. avatar
    [29] emma [*]

    Meryl: asi máš pravdu, ale třeba když mi dělali koloskopii (sonda do zadku), byla jsem oblblá práškama, bolelo to jako čert, ale kolik lidí se mi koukne do zadku mi jedno nebylo. ani to, že tam ležíš nahá v úplně hrozný poloze! nedovedu si představit, že pod lampou ležim rozcapená hodinu, kolem medici, partner a ještě k tomu spoustu krve a třeba i to h***.......

    superkarma: 0 26.08.2003, 13:04:44
  18. avatar
    [26] Exupery [*]

    Míra: O taťku nejde, ale o všechny ty lidi, co tam lezou okolo, taťka se samozřejmě koukne. A možná mi to jednou i vyfotí, abych z toho taky něco měla Ještě mě teda děsí, že bych se jim tam mohla pos***, to bych teda taťkovi předvíst nechtěla Nesmím si jednou zapomenout říct o klystýr, nechápu, jak ho někdo může nechtít

    superkarma: 0 26.08.2003, 12:30:41
  19. avatar
    [20] Exupery [*]

    No vyprávěla mi známá, že tam právě ležela rozcapená, sama a když šel náhodou kolem doktor, strčil jí tam prst a šel dál. Za chvíli jinej doktor, to samý. Tak sorry, ale to by mi vadilo dost i kdybych bolestí řvala. Jestli to uvidí partner mi už tak neva, teda pokud by neseděl mezi těma nohama anečučel celou dobu tam Vždycky jsem měla za to, že tam ten chlap je proto, aby tu ženskou nějak podpořil a ne aby celou dobu vyhlížel potomka. To mě právě překvapila švagrová, když říkala, že brácha (můj, její manžel) čekal někde na chodbě a zavolali ho až nakonec. To mi připadá, že jako: "No tak se pojďte kouknout, jak vyleze." Proto tam toho mužskýho přece netakam, aby čuměl, nebo jo?

    superkarma: 0 26.08.2003, 12:06:06
  20. avatar
    [16] Exupery [*]

    emma: No mě by taky zajímalo, jestli tam ta ženská leží rozcapená naprosto neschovaná. To by mi asi vadilo, hlavně kdyby se tam motalo víc personálu.
    Taky mi přijde, že bych nechtěla epidurál, přijde mi to, jako kdyby mě uspali, že to není ten správnej porod a ten chlápek by mě neměl proč obdivovat. Ale je možný že až tam jednou budu ležet, tak změním názor
    Nejšílenější ze všeho mi přijde to střihání, viděla jsem to na videu, jak to pižlaj, fuj. A je úplně jedno, že to prý nebolí. To šití prej pro změnu bolí.

    superkarma: 0 26.08.2003, 11:28:07
  21. avatar
    [11] Wiki [*]

    ja se na miminko tesim cim dal tim vic...a to jsem se jeste tak pred rokem bala, jestli vubec na mne nekdy prijdou ty materske pudy...a ejhle, uz to na mne leze

    superkarma: 0 26.08.2003, 10:07:27
  22. avatar
    [10] emma [*]

    ale víte co by mě zajímalo? jestli při porodu máte přes nohy nějakou plentu nebo tak, nebo manžel vidí úúúplně všechno (když stojí?)

    superkarma: 0 26.08.2003, 10:05:24
  23. avatar
    [9] emma [*]

    moc hezké. díky!!

    superkarma: 0 26.08.2003, 10:03:31
  24. avatar
    [6] hanika [*]

    můj porod trval 14hodin.Když jsme chtěli s po sestře epidural,sdělila mi,že se to u nich moc nedělá,ani se neporadila s doktorem.Hodinu po mě rodila jiná maminka,které epidural dali bez sebemenšího zaváhání.Jó holt jsem to musela zvládnout sama.ALe jo,bylo to celkem v pohodě i tak.Aby to urychlili lehla si mi sestřička na břicho, já jsem párkrát zatlačila a bylo to.

    superkarma: 0 26.08.2003, 08:32:33
  25. avatar
    [5] megrin [*]

    Krásný článek. Vlastní zkušenost přiložit nemůžu, tak jenom díky za krásné povídání

    superkarma: 0 26.08.2003, 08:30:38
  26. avatar
    [3] Agátka [*]

    Porod se dá vydržet, neměla jsem sice epidurál, ale příště o něm budu uvažovat .Prostředí a personál dělá určitě hodně.Byla jsem v porodnici u nás, ostatní maminky se jí taky chtějí vyhnout,ale já byla spokojená.Dojem kazila jen jedna protivná dětská sestra
    byl u porodu se mnou, je to fajn mít někoho sebou.

    superkarma: 0 26.08.2003, 07:50:58
  27. [2] mart. [*]

    Souhlasím - je dobré vědět, do jakého prostředí člověk jde. Pak ten porodnení takový horor a můžebýt i fajn.

    Jinak ta kombinace námětu areklamy Lacidofilu je skvělá
    to jako aby to mimčo neuteklo z břifcha dřív, nebo aby jej nerušilo škroukání střev či jak je to myšlemno?

    superkarma: 0 26.08.2003, 05:20:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme