Reklama

Martina Václavíková našla díru na našem trhu. A tak se rozhodla založit firmu, která se zabývá šitím speciálního oblečení pro vozíčkáře. Naši vozíčkáři tak už nemusí nosit kalhoty, ze kterých při sezení čouhá spodní prádlo...

Člověk si neustále rozšiřuje obzory. Jsou věci, které vám vlastně přijdou jasné, jen vás nad nimi nenapadne přemýšlet. Takhle jsem to měl s oblečením pro vozíčkáře. Vůbec mě nenapadlo, že potřebují nějaké speciální oblečení, ale když si pak uvědomíte, že se vozíčkář bez pomoci ráno souká půl hodiny do kalhot, tak vás napadne, že by bylo fajn, kdyby nemusel a měl nějaké kalhoty „users friendly“.

Speciální oblečení pro vozíčkáře existuje. U nás se jeho výrobě věnuje firma ADAPTIA, kterou založila Martina Václavíková. A právě s ní jsem si o oblečení pro vozíčkáře povídal...

Co o sobě říká Martina Václavíková?

Bydlím na Zlínsku a podnikám od roku 2010. Podnikání mě baví a věnuji se mu, protože mi to dává více možností než klasické zaměstnání. V současnosti mám firmu a živnost a také jsem napsala knížku pro začínající podnikatele První kroky v podnikání, která shrnuje mé dosavadní znalosti a zkušenosti. Myslím, že je dobrý rádcem pro každého, kdo se chystá začít s podnikáním, stejně jako jsem začala já před 3 lety...

adaptia

Jak se zrodil nápad šít speciální oblečení pro vozíčkáře?
Když jsem se v roce 2010 pohybovala v rámci svého poradenství u jedné neziskové organizace, napadlo mě, že by se dal vytvořit nějaký podnikatelský záměr na sociální podnikání. Když jsem začala o tom přemýšlet a hledat informace, narazila jsem mimo jiné i na diskuze vozíčkářů ohledně nevhodnosti běžného oblečení pro jejich různá postižení. V zahraničí jsem na rozdíl od ČR tento sortiment na mnoha místech nalezla, a proto mi přišlo zajímavé, začít dělat produkty, které v ČR budou úplně nové. Ne vždy se vám při podnikání poštěstí najít nějakou díru na trhu. Byla to pro mě výzva, vyzkoušet něco, co tu nikdo nezná.

V rámci vašeho poradenství - co tím myslíte? Respektive co jste dělala před tím?
Po odchodu ze zaměstnání, kde jsem působila jako obchodní ředitelka, jsem začala pracovat jako externí poradce pro firemní zákazníky. Jedná se o procesy, strategie, obchodní týmy a další oblasti zaměřené na produktivitu. A to jsou oblasti, které dnes zajímají i neziskové organizace. A jedné takové jsem měla také pomoci s jejím záměrem. Tak došlo k tomu, že jsem se začala pohybovat na poli sociálním, a nápad byl na světě.

Co vlastně konkrétně za oblečení od vás vozíčkáři chtějí?
Převážně se jedná o kalhoty. Ty jsou při sezení velký problém a také při oblékání, pokud má člověk i postižení rukou. Je tu potenciál i v oblasti prádla a oděvů pro malé děti do 15 let, ale tímto směrem se zatím nepouštím. Znamená to zase aspoň půl roční vývoj, a to v současné chvíli není možné. Je třeba se nejdříve „usadit na jedné noze“ a pak zkusit další produkty.

Ještě mě napadá jedna otázka (tedy pokud to není výrobní tajemství), jak se vlastně adaptivní kalhoty oblékají. Už jste nakousla, že vozíčkáři mají často i pohybové problémy s rukama. Je schopen si je vozíčkář obléci nějak rychle sám, nebo je to bez asistence půlhodinová procedura jako u klasických kalhot?
Ano, u každého vozíčkáře záleží na tom, jaké má postižení. Někteří se oblékají úplně bez pomoci, někteří s asistencí. A na tuto potřebu právě kalhoty také myslí. Mají pár vychytávek, díky kterým je to pro oblékaného i oblékajícího aspoň trochu jednodušší procedura. Mám na mysli speciální háček místo knoflíku, prodloužené zipy až do rozkroku, aby šly kalhoty maximálně „otevřít“, nebo guma v zadní části pasu, díky které jde kalhoty pružně natahovat.

Může být oblečení pro vozíčkáře i módní, nebo je jen praktické?
Pokud se podíváte na zboží ADAPTIA, tak uvidíte, že jde o módní zboží, a to bez výhrad. Pokud bude dotyčný člověk sedět na vozíku, nemáte ani nejmenší šanci poznat, že má na sobě speciální adaptivní kalhoty. Jedině snad, že v nich bude vypadat lépe než soused, který sedí na vozíku v klasických kalhotách. Nepřeháním. Je to tím, že z klasických kalhot při sezení na vozíku vylézá například spodní prádlo nebo jsou na nich krátké nohavice. Často musí mít osoba kalhoty zbytečně velké, aby neškrtily v pase. Takové starosti u našich kalhot odpadají, protože mají zcela jinak řešený střih.

S jakými největšími problémy se při navrhování takto specifických oděvů potýkáte?
Každá švadlena či návrhář ví, jak si poradit s běžnými kalhotami. Vše je již celá staletí prověřeno. Ale některé úpravy u našich kalhot vyžadují zcela jiné postupy. Proto dnes spolupracuji jen s několika málo externisty, kteří už ví, co potřebujeme a proč.

Vy sama šijete?
To bych musela být nejvýkonnější švadlena pod sluncem. Jedná se o sériovou výrobu.

Chápu to tedy tak, že jste hlavně manažerka. Bylo těžké získat na tenhle projekt kapitál?
Ano, získání financí bylo dost těžké, pomohly úspory, přátelé i banka, zúčastnila jsem se i soutěže Rozjezdy, vítězství ve Zlínském kraji mi hodně pomohlo s rozšířením povědomí o tomto projektu. Díky soutěži jsem dostala možnost napsat o adaptivním oblečení několik článků pro přední česká média a také prezentovat zboží v české televizi v pořadu Sama doma.

Máte nějakou zpětnou vazbu přímo od vozíčkářů?
Ano, všechny jejich děkovné maily jsou na našich stránkách. Hodně zákazníků se vrací a jsou rádi, že se konečně speciální sortiment pro jejich potřeby objevil i u nás.

A co nějaké negativní ohlasy, už se vám stalo, že nebyli zákazníci spokojení?
Stane se občas, že někomu vyměníme druh kalhot nebo velikost, s vyloženě negativním ohlasem jsem se zatím ale nesetkala.

Martinu Václavíkovou, respektive její firmu ADAPTIA najdete na...

Přečtěte si také...