Někteří z nás rádi nacvičují ležink, zatímco jiní, potažmo jiné dávají přednost aktivnímu trávení času – rozuměj pohybu.

A tak tomu je i s Martinou Dávidíkovou, mladou ženou, jež dokázala v loňském roce zvítězit v ženské kategorii 30-40 let v rámci cyklistického seriálu Kolo pro život. Co pro to musela udělat a obhájí své vítězství i tento rok?

1/ Martino, vím, že sportem žiješ odmalička, vždycky tě přitahovaly spíš vytrvalostní sporty…
"To je pravda, v dětství jsem vystřídala různě zaměřené kroužky a zvítězil sport. Vyzkoušela jsem různé sporty, ale nejvíce mne přitahovaly ty, které bylo možno dělat venku. Léta jsem hrála tenis, později vítězily hory, přes sjezdové lyžování a turistiku jsem se postupně dostala k tomu, co mě baví nejvíce, a to jsou běžky a cyklistika. Typem nejsem sprinter, aktivity, které trvají i několik hodin mi vždycky lépe seděly, takže, když před pár lety padl návrh vyzkoušet si cyklistický maratón, okamžitě jsem byla pro."

2/ Jsi na mateřské s dvěma dětmi 5,5 a 2,5 let. Tvůj úspěch na kole určitě vlije optimismus do žil mnoha žen, a to v tom smyslu, že mateřská nespočívá jenom v bezmezné péči o ratolesti.
"I na mateřské existuje spousta možností, jak si protáhnout svá těla. Sama jsem se před prvním porodem přestěhovala z Prahy do Kladna, kde jsem prakticky nikoho neznala a neměla žádnou babičku ani nikoho jiného na hlídání, takže zpočátku jsem se sportu věnovala jen o víkendech nebo o dovolené. Ale už když byl staršímu Míšovi 1 rok, začala jsem ho brát do cyklosedačky a vozit po horách nebo v Kladně po lese, v zimě jsme zase tahali sáňky na lyžích. Obě děti jsem kojila do dvou let, takže zejména v létě jsem se nebála dlouhých výletů, jídlo jsem měla vždy čerstvé při sobě! První maratón jsem zkusila, když byl mému druhému synkovi rok, jen tak pro radost. Vůbec jsem netušila, jak to dopadne. Začalo mě to bavit. Samozřejmě to vyžaduje spolupráci dalších osob. S manželem jsme se dohodli, že se budeme střídat, takže jednou jede on, jednou já, někdy pohlídají děti babičky a jedeme oba.“

Martina se dále rozhovořila o tom, jak i v každodenním shonu sportuje, aniž by jí to činilo větší potíže. A taky jak se dají nabrat síly… Jaký je tedy návod?

„Většinu času věnuji svým ratolestem, přesto se snažím využít každou možnost k pohybu. Po městě téměř nepoužívám auto ani MHD a snažím se všude dostat po svých. Často také tlačím kočárek na in-linech, což je úžasné posilování na nohy i ruce. Školku, kam chodí starší syn, mám vzdálenou 3 km. Cestou tam jedu na bruslích a pak je „hodím“ do kočárku, přezuji se a domů jdeme s dětmi a fenkou labradorkou přes les pěkně procházkou. Za hezkého počasí dopoledne nebo když má starší syn atletický kroužek, vezmu malého Filípka do sedačky a jedeme se na kole projet třeba kolem nádraží, aby ho to bavilo. Občas chodím s dětmi do bazénu na vířivky, kde kluci řádí a já se snažím regenerovat. To je pár tipů pro maminky s malými dětmi.“

3/ Zvítězila jsi v cyklistickém seriálu Kolo pro život. Můžeš čtenářkám tuto akci přiblížit?
Kolo pro život je seriál 17 maratónů na horských kolech, které se od jara do podzimu konají na různých místech naší republiky. Jezdí se v různém terénu, nejkratší závody mají kolem 50 km, nejdelší má 115 km s celkovým převýšením trati 3 200 metrů. Některé závody se konají v okolí větších měst, jiné v horách, kratší tratě s menším převýšením zvládne i cyklista začátečník, kterému bude nabídnuta zajímavá trasa, občerstvení, doprovodný program, spousta zajímavých setkání se stejnou zájmovou skupinou a radost z dobře stráveného dne. Ani děti se při závodech nenudí, organizátoři připravují dětské závody pro děti od 3 let až po dorost. Ženy i muži jezdí stejné trasy a jsou rozděleni do kategorií odstupňovaných po 10 letech, za umístění se získávají body, které závisí na umístění a obtížnosti závodu, tyto body se za celý rok sčítávají. Ale nejzajímavější na celé myšlence Kola pro život je masovost, možnost pohybu pro každého, pro jezdce, usilující o první místa i pro kondiční cyklisty, kteří se chtějí jen příjemně zrekreovat. Mnohým ženám i mužům dala tato akce novou životní dimenzi, doporučuji všem čtenářkám, ať to přijdou zkusit.

4/ Jak se připravuješ na závody? Zvládáš i technickou stránku přípravy, máš nějakého servismana nebo serviswoman?
Kromě výše uvedených aktivit s dětmi, najezdím sama spousty kilometrů na kole, a to buď večer, když přijde manžel domů, nebo o víkendech, kdy nám hodně vypomáhají babičky. Nejčastěji jezdím v okolí Kladna nebo v Krušných horách v okolí Chomutova, kde máme druhou babičku a dědu. O dovolené, kterou trávíme většinou na horách, se opět střídáme s manželem, vymyslíme trasu, postupně ji objedeme a odpoledne jdeme oba s dětmi na procházku. Také plavu, jezdím na běžkách a na bruslích. Minimálně trénuji 7 hodin týdně, ale často to bývá více. Co se týká techniky, tak dobře připravené kolo je hrozně důležité, na materiál se potřebuji na 100 % spolehnout. Mým dokonalým servismanem je můj manžel, který kolo po každém závodě úplně rozebere, promaže, případně vymění, co je třeba, a kolo vyčistí, někdy je to pořádná porce bahna. Já kolo čistím nerada, raději na něm jezdím. Je ale pravda, že postupně jsem se naučila, jak se která součástka na kole jmenuje, který materiál je kvalitnější, a vyměnit píchlou duši při závodě také zvládnu.

5/ Máme únor - zima, mráz a sníh. Jak vypadá tvá příprava, abys ladila formu?
Zrovna jsem přijela z Božího daru z běžek a jsem totálně promoklá. Obleva. O víkendech teď jezdím hodně na lyžích, ale když bylo dost sněhu, tak i večer v Kladně v lese za naším domem. V únoru a březnu mě čeká také ještě 14 dní na horách. Přes týden občas jezdím na rotopedu, ale to pořád slézám, abych uvařila klukům kakao. Večer si jdu ráda zaplavat. Občas o víkendu jedu ven na kolo, abych nevyšla ze cviku, jízda na kole na sněhu, když se pořádně obléknete, může být dost zábavná.

6/ Máš dva kluky, během závodů se o ně někdo musí postarat. „Odkládáš“ děti k rodičům?
Někdy bereme kluky s sebou, starší Míša už může jezdit dětský závod pro děti do 6 let. Když závodím já, hlídá manžel, ale někdy necháváme děti babičkám, většinou jen přes den, výjimečně přes celý víkend.

7/ Můžeš nám přiblížiti svoji motivaci, proč jezdíš, co Tě na tom baví?
Hned od začátku mě atmosféra závodů začala bavit, těšila jsem se na další a další. Mám pořád co zlepšovat, je spousta závodů, které jsem ještě nejela a na které bych se chtěla podívat, obhájit loňské první místo nebude lehké, takže motivace je pořád víc než dost. V tréninku je zase velice pěkné poznávat nová místa jak v okolí bydliště, tak na horách, navíc fyzická námaha působí velmi relaxačně a pěkně „vyčistí mozek“.

8/ Studuješ na trati styl jízdy soupeřů? Hledáš nějaké fígle třeba v mužském stylu ježdění? Jak vlastně jezdí muži?
"Důležitá je síla, vytrvalost, technika a pevná vůle. Muži mají určitě větší sílu, například v obtížných sjezdech jsou dravější a drsnější než většina žen. Technika je otázkou cviku a vytrvalost a pevná vůle může být stejná u obou pohlaví. Muži startují stejně se ženami a jedou i stejnou trať a já musím říci, že skoro všichni jsou v pohodě a často se na trati i zasmějeme."

9/ Máš nějaký vzkaz pro ženy-in?
"Milé dámy, nebojte se různých aktivit, a když někdy nemáte s kým, zkuste to samy, určitě časem najdete nové přátele, kteří se k vám přidají, chce to jen pevnou vůli a jít do toho."

Milé čtenářky, Martina Dávidíková je úspěšnou mladou ženou a je zářným příkladem toho, že i na mateřské dovolené můžeme pro sebe něco udělat. Udělat něco pro sebe, protože jen tak neztratíme svoji vlastní identitu v tom denním kolotoči, a tím pádem můžeme dělat i něco pro druhé.    

Reklama